Měsíční prach je pro lidské plicní buňky méně škodlivý, než se dříve obávalo, a je podstatně méně toxický než běžné znečištění ovzduší na Zemi.
Studie vedená UTS (University of Technology, Sydney), publikovaná letos v květnu v časopise Life Sciences in Space Research, poskytuje povzbudivé údaje pro nadcházející mise Artemis, jejichž cílem je vytvořit dlouhodobou lidskou přítomnost a základnu na Měsíci.
Výzkum, který přinesl překvapivé výsledky
Hlavní řešitelka a doktorandka UTS Michaela B. Smithová v laboratoři zkoumala vliv přesnějších simulátorů měsíčního prachu nové generace na lidské plicní buňky. Porovnávala účinky s účinky částic ze vzduchu nasbíraných na rušné ulici v Sydney. Smithová uvedla, že zdraví astronautů bylo předmětem obav po misích Apollo, kdy se u členů posádek vyskytly dýchací problémy.

Zdroj: Youtube.com
Studie zjistila, že ostrý, abrazivní měsíční prach sice může působit jako fyzikální dráždidlo, ale nezpůsobuje tak závažné poškození buněk a záněty jako městský prach na Zemi.
„Je důležité rozlišovat mezi fyzikálním dráždidlem a vysoce toxickou látkou. Naše zjištění naznačují, že ačkoli měsíční prach může způsobit určité okamžité podráždění dýchacích cest, nezdá se, že by představoval riziko dlouhodobých chronických onemocnění, jako je silikóza, způsobená materiály, jako je křemičitý prach,“ řekla Smithová.
Při misi Apollo docházelo k hlavnímu způsobu expozice po mimovozní činnosti.
„Když astronauti znovu vstoupili do přistávacího modulu, jemný prach přichycený na jejich skafandrech se rozptýlil do vzduchu uvnitř uzavřené kabiny a následně byl vdechnut, což způsobilo dýchací potíže, kýchání a podráždění očí. Pokud vdechnete jakýkoli prach, kýchnete, zakašlete a pocítíte určité fyzické podráždění. Není však vysoce toxický jako oxid křemičitý, který může způsobit silikózu při desetiletém pobytu na staveništi. Nic takového to nebude,“ vysvětlila Smithová.
Výzkum se zaměřil na jemné prachové částice (menší nebo rovné 2,5 mikrometru), které jsou dostatečně malé na to, aby se vyhnuly přirozené obraně organismu a pronikly hluboko do dolních dýchacích cest plic. Ve studii byly použity dva různé typy plicních buněk: horní (bronchiální) a dolní (alveolární) oblasti.
Jak funguje otrava měsíčním prachem
Výsledky ukázaly, že pozemský prach vyvolal větší zánětlivou reakci a byl pro buňky toxičtější než simulanty měsíčního prachu. Článek naznačuje, že hlavním mechanismem toxicity měsíčního prachu je mechanické poškození způsobené nepravidelným tvarem a drsnými hranami částic při jejich internalizaci buňkami. Zásadní je, že simulanty měsíčního prachu nevyvolaly významný oxidační stres, což je klíčová cesta chemického poškození, která je často spojována s toxicitou jemných částic.
„To pravděpodobně znamená, že pokud dojde k expozici na úrovni typické pro pozemské znečištění ovzduší, účinky na zdraví budou minimální,“ uzavírají autoři v článku.
Přestože tato zjištění snižují kritický rizikový faktor, NASA i nadále bere hrozbu vystavení prachu vážně. Smith, který nedávno navštívil Johnsonovo vesmírné středisko NASA v Houstonu, viděl nová technická řešení na vlastní oči.
„To, co nyní udělali, je, že navrhli skafandry tak, aby byly skutečně připevněny k vnější straně vozítka. Astronaut bude nastupovat a vystupovat zevnitř a skafandr se nikdy nedostane dovnitř, což zabrání tomu, aby zaprášený skafandr kontaminoval vnitřní prostředí kabiny. I když tento výzkum pomáhá snížit obavy z kritického rizikového faktoru, je důležité poznamenat, že NASA nadále přistupuje k vystavení prachu vážně a vyvíjí robustní strategie pro jeho zmírnění,“ řekla Smithová.
Tento výzkum připravil půdu pro Smithovu současnou doktorskou práci, která zkoumá další hranici v oblasti zdraví ve vesmíru: vliv mikrogravitace na funkci plic.
V laboratoři používá specializované rotující zařízení k simulaci beztíže, kterou zažívá na Mezinárodní vesmírné stanici, a zkoumá, jak ovlivňuje strukturu buněk a funkci plic v průběhu času.
Významný profesor Brian Oliver z UTS a Woolcockova institutu pro lékařský výzkum, Smithův doktorandský školitel a spoluautor studie, uvedl, že tato zásadní práce o měsíčním prachu poskytuje další jistotu pro další velký skok lidstva.
„Výsledky posilují jistotu návratu lidí na Měsíc. Tento výzkum staví naši výzkumnou skupinu na UTS na přední místo v oblasti věd o životě ve vesmíru a upevňuje naši pozici klíčového přispěvatele v této zásadní oblasti výzkumu, zejména v Austrálii,“ řekl Oliver.
Studie navíc zdůrazňuje důležitost pochopení rozdílů mezi měsíčním a pozemským prachem. Zatímco pozemský prach se skládá ze směsi organických a anorganických částic, měsíční prach je převážně anorganický a postrádá chemické sloučeniny, které mohou být škodlivé pro lidské zdraví. To může vysvětlovat, proč je měsíční prach méně toxický ve srovnání s městským prachem, který obsahuje znečišťující látky, jako jsou těžké kovy a těkavé organické sloučeniny, o nichž je známo, že způsobují poškození buněk a onemocnění dýchacích cest.
Reakce agentury NASA
NASA, vědoma si potenciálního nebezpečí lunárního prachu, pracuje na vývoji technologií, které by expozici astronautů zmírnily. Tyto technologie zahrnují pokročilé filtrační systémy a vylepšené skafandry, které minimalizují ulpívání prachu. Kromě toho agentura zkoumá možnosti využití robotů k provádění úkolů na měsíčním povrchu, čímž by se snížila nutnost přímého vystavení astronautů prachu.

Zdroj: Youtube.com
Vzhledem k plánované misi Artemis, která má na Měsíc dopravit první ženu a dalšího muže, je pochopení rizik spojených s měsíčním prachem důležitější než kdykoli předtím. Tento typ výzkumu nejenže zajišťuje bezpečnost astronautů, ale také poskytuje cenné informace pro budoucí mise na Mars, kde prach představuje stejně významný problém.
Ačkoli měsíční prach představuje díky své abrazivní povaze jedinečnou výzvu, pokrok ve výzkumu a technologiích pomáhá tato rizika zmírňovat a zajišťuje, že budoucí vesmírné mise budou bezpečné a úspěšné.