Díra do nitra Země: Příběh Kolského vrtu, který měl na pomezí Ruska a Finska vést až do pekla

| 2 min

Sdílet

Na severu Ruska stojí rezavý poklop, pod nímž se skrývá díra hluboká víc než dvanáct kilometrů. Kolský vrt měl původně pomoci vědcům porozumět Zemi.

Vrt Kola

Zdroj: FOTO:Alexander Novikov, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Na severu Ruska stojí rezavý poklop, pod nímž se skrývá díra hluboká víc než dvanáct kilometrů. Kolský superhluboký vrt měl původně pomoci vědcům porozumět Zemi. Nakonec ale dal vzniknout i legendám, které děsí dodnes.

Závod o hloubku

Byla to doba studené války, kdy se Amerika a Sovětský svaz přetahovaly nejen o vesmír, ale i o to, kdo se dostane hlouběji pod zem. Američané začali vrtat v Oklahomě, Rusové odpověděli projektem SG-3 na Kolském poloostrově, nedaleko hranic s Finskem.

Práce začaly 24. května 1970. Cíl? Prokopat se 15 kilometrů do zemské kůry. Na místo denně mířily autobusy s desítkami techniků, inženýrů a geologů. Vědci používali nejmodernější vrták své doby, zařízení Uralmaš, a výzkum brzy přinesl první objevy. Minerály podobné těm z Měsíce nebo drobná ložiska zlata.

V roce 1979 se Rusové dostali do hloubky 9584 metrů a překonali americký rekord. Sovětská média to tehdy označila za „vítězství vědy“. Jenže cesta k zemskému jádru se brzy zkomplikovala.

Když se země bránila

Počítalo se, že v hloubce kolem deseti kilometrů bude teplota asi sto stupňů Celsia. Jenže měření ukázala hodnoty téměř dvojnásobné. Vrtací hlavy se deformovaly, technika se přehřívala a část soustavy se dokonce utrhla.

Nakonec se vrt dostal na konečných 12 261 metrů. Hlubší otvor člověk do země nikdy nevytvořil. Vědci tu objevili fosilie mikroskopických organismů staré více než dvě miliardy let, důkaz, že život na Zemi je mnohem starší, než se myslelo.

Teplo a náklady ale projekt nakonec pohřbily. Po rozpadu Sovětského svazu v 90. letech práce ustaly a místo zůstalo opuštěné. Dnes tam zůstává jen zrezivělý poklop se šrouby a chátrající věž obklopená tundrou.

Z díry se stala legenda

Vědecký projekt se brzy změnil v mýtus. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se ve Finsku rozšířila zpráva, že ruští vědci do vrtu spustili mikrofony a zachytili „hlasy mrtvých duší“.

Příběh se dostal až do USA, kde jej odvysílala křesťanská televize TBN jako údajný důkaz o existenci pekla. Později se ukázalo, že zvuky pocházely z hororového filmu ze sedmdesátých let a celý příběh vymyslel norský učitel Åge Rendalen jako experiment o lidské důvěřivosti.

Přesto se legenda o „díře do pekla“ drží dodnes. Místní lidé přísahají, že v noci slyší z podzemí divné zvuky, a někteří turisté prý dokonce odnášejí kusy rezavého kovu jako „suvenýry z brány do pekla“.

Věda vrtá dál

Kolský vrt zůstává světovým rekordmanem, i když moderní technologie už sahají pod hladinu oceánů. Letos v květnu se japonským vědcům podařilo vyvrtat otvor 8023 metrů pod mořem u pobřeží Japonska. Jde o nejhlubší oceánský vrt v historii.

Jeho účelem je zkoumat vrstvy zemské kůry poblíž epicentra ničivého zemětřesení z roku 2011. A i když tyto nové projekty nemají s peklem nic společného, ukazují, že lidská zvědavost pronikat pod povrch planety je pořád stejná jako kdysi.

Díra do nitra Země: Příběh Kolského vrtu, který měl na pomezí Ruska a Finska vést až do pekla

Hana Hegerová by oslavila 94. Vězení kvůli Gottovi a dobrovolný odchod ze světa

Loupež století. Zloději si odnesli z Louvru Napoleonovy šperky nevyčíslitelné hodnoty

Některé profese nabízejí i 300 000 Kč měsíčně bez vysokoškolského titulu

„Když jsem zjistila, že brácha umře, zhroutil se mi svět.“ Báru nemoc bratra změnila

„Čekala jsem víc,“ přiznává Halina Pawlowská. Prozradila, jaká je její situace v důchodu