Transylvánské vězení, kde páry na samotce dostávaly rozum, aby přežily

| 3 min

Sdílet

Může to znít jako noční můra, ale záznamy ukazují, že tato forma „manželského poradenství“ v Transylvánii byla poměrně účinná. Fungovala však podstatně odlišně než ta dnešní.

Transylvánské vězení, kde páry na samotce dostávaly rozum, aby přežily

Zdroj: Vlad Sokolovsky / Shutterstock

Malebný Biertan, jedna ze sedmi saských vesnic zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO v rumunské Transylvánii, působí jako zmrazená v čase. Je jednou z více než 150 sedmihradských vesnic, ve kterých dodnes stojí opevněné kostely. Ty vznikaly ve 13. až 16. století, tedy v období, kdy bylo Sedmihradsko součástí Uherska a Osmanská říše byla na vzestupu.

Mohlo by vás zajímat: Grónská manželství: Eskymáci se laskali jinak než líbáním a uchazečka o vdovce mazaně velebila jeho zesnulou ženu

A právě ve snaze bránit se před nájezdy Osmanů a Tatarů lidé ve městech stavěli opevnění. Na vesnicích však neměly tolik prostředků, aby mohly opevnit všechny domy, a tak zdi vyrůstaly kolem kostelů. Opevnění byla posílena baštami a uvnitř se nacházela skladiště, díky kterým měli obránci odolat i delšímu obléhání.

Nenápadná budova jako záchrana

I v Biertanu byl kostel nejdůležitější budovou. Postavili ho na kopci, ze kterého byl výhled na široké okolí. Součástí opevněného areálu je dodnes i poměrně nenápadná malá budova, která však plnila zvláštní účel. Místní jí říkali manželská věznice, napsala BBC.

Biertanské manželské vězení, Tansylvánie, Rumunsko. | Zdroj: Alessio Damato / Creative commons, CC-BY-SA

Mohlo by vás zajímat: Manželství není nápravné zařízení, jak si myslí některé ženy

Luteránství, náboženství transylvánských Sasů, ovládalo většinu aspektů života, a ačkoliv byl za určitých okolností povolen rozvod – například kvůli cizoložství – dávala se přednost tomu, aby se páry pokusily zachránit svůj svazek. Rozvod byl až poslední možností, říká Ulf Ziegler, současný biertanský kněz.

V opevněném kostele v Biertanu v Transylvánii, manželské vězení | Zdroj: wuppertaler / Creative commons, CC-BY-SA

Pokud za biskupem přišel manželský pár s tím, že se chce dát rozvést, dvojici na dva týdny zavřeli právě sem. Místnost byla zařízena skromně, nacházela se zde židle, stůl, jedna truhla a postel. Páry musely sdílet vše - od polštáře a lůžka až po talíř a lžíci.

Láska? Ne. Zůstat a přežít

Vězení bylo nástrojem k udržení společnosti ve starém křesťanském řádu, jež měl také chránit ženy a děti, jejichž přežití bylo závislé na rodinné jednotce. Zajímavé bylo, že ačkoli muž musel při rozvodu odevzdat polovinu svého majetku první manželce; pokud se rozvedl podruhé, druhá manželka už neměla nárok na nic. Pravděpodobně proto, že měla vědět, koho si bere.

Mohlo by vás zajímat: Urozený pane a mé pře-nejmilejší dítě! Jsem stará Češka: Mateřská láska až za hrob ve starobylém českém šlechtickém rodu

Předpokládá se, že páry se většinou rozhodly zůstat spolu i po pobytu v manželském vězení. Zřejmě ne z lásky, ale z důvodu prostého přežití. Málokdo si mohl dovolit být šest týdnů zavřený a nepracovat na poli nebo v dílně. „Pokud byl pár zavřený uvnitř šest týdnů, bylo pro ně velmi těžké zajistit pro nadcházející rok dostatek jídla, takže byl tlak, aby se dostali ven a pokračovali ve spolupráci," řekl Ziegler.

Muzeum usmíření

Z biertanské manželské věznice je dnes pamětní místo, ale její správce říká, že i dnes dostává několik žádostí ročně od párů, které by ji chtěly využít k urovnání sporů. „Díky této požehnané budově jsme za 300 let, kdy měl Biertan biskupské sídlo, měli jen jeden rozvod,“ řekl kněz Ulf Ziegler pro BBC.

Transylvánské vězení, kde páry na samotce dostávaly rozum, aby přežily

Únosci zavraždili mladého brankáře. Nalákali ho na zkoušku v profesionálním klubu

Hana Hegerová by oslavila 94. Vězení kvůli Gottovi a dobrovolný odchod ze světa

Čeští vymahači jdou po pokutách za přestupky v Itálii. Právník dává překvapivou radu

„Když jsem zjistila, že brácha umře, zhroutil se mi svět.“ Báru nemoc bratra změnila

Některé profese nabízejí i 300 000 Kč měsíčně bez vysokoškolského titulu