Čeští školáci v plynových maskách nacvičovali poplachy i střelbu. Pro dnešní děti je branná výchova těžko představitelná

| 2 min

Sdílet

Branná výchova nebo civilní obrana. To byly nejen nácviky evakuace, ale i střelba, granát, plynová maska. Vše prošpikováno ideologií. Co z toho mělo smysl?

Nácviky v maskách

Zdroj: FOTO:FOTO:FORTEPAN / MHSZ, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Školní hodiny venku mimo budovu nejsou tak zvláštní. Tohle ale není úplně tělocvik. Děti mají pláštěnky, na nohou a rukou igelitové sáčky. S plynovou maskou na tváři míří do lesa. Tam probíhá nácvik střelby ze vzduchovky, házení granátem i nácvik poplachu během jaderného útoku. Ne, nenatáčí se tu válečný film, ale probíhá branná výchova.

Všední školní den

Tento předmět patřil v 70. a 80. letech minulého století (a režimu) do pevných výukových osnov, a to na každém stupni školství. Vzpomínky se různí, někteří si to skutečně užívali jako třeba Marcel Tůma z Prahy. „Bylo to pro nás super, protože jsme se ulili předmětům a mohli jsme vystřelit ze školy pryč,” vyprávěl pro iRozhlas.

Děti tak dvakrát za rok opustili školní lavice a vydaly se vlastně na výlet. S chlebníkem a svačinou, nezbytnými plynovými maskami, zbraněmi a fáborky.

Válka v lavicích

Oficiálně byla branná výchova zařazena do československých školních osnov v roce 1951. Její kořeny lze ovšem dohledat až do éry mnohem dřívější. Systematická průprava byla do škol zaváděna po vypuknutí první světové války, tedy už za Rakouska-Uherska. Na středních školách se studenti mohli věnovat například lukostřelbě nebo šermu, nižší stupně to ale postrádaly. Vše mělo navíc trochu jiné myšlenkové pozadí.

Civilní obrana

Pozdější Československá vláda počítala s možností zásahu území bombami NATO. Od počátku 50. let se tak dbalo na připravenost civilního obyvatelstva na podobné situace. Branný den a nácvik evakuace měly ředitelé povinný minimálně jednou za školní rok.

Ideologické prostoupení

Hlavně pro chlapce šlo obvykle o způsob, jak se “vyřádit” nemluvě o mnoha zábavných historkách. Kluci v plně probíhající pubertě asi instruktorům ani kantorům výuku moc neulehčovali. Branná výchova ale nebyla jen zdrojem zábavy. Výraznou složkou byl totiž ideologický rozměr.

Nástroj strachu

Všichni občané byli zcela bez výjimek připravováni na “obranu země”, hlavně pak na život v polovojenské společnosti. Tedy na režim, kdy každý člověk podléhá rozkazům, což je základní kámen prakticky každé totalitní společnosti. Cvičné poplachy a dítka spěchající v plynových maskách do sklepa měly formální rozměr. Krom toho šlo však o rituál, který všem připomínal možnost ohrožení a udržoval míru napětí.

Vnitřní připravenost

Branné výchově však nelze upřít praktický smysl. Děti, dospívající i dospělí získali průpravu toho, jak se zachovat v krizové situaci od skutečného vypuknutí války po živelné katastrofy. Přínosem byla schopnost orientace v terénu, minimální tělesná zdatnost a dovednost první pomoci.

Igelitové pytlíky dokonce chválila v rozhovoru se Světlanou Witovskou i předsedkyně SÚJB Dana Drábová. Všechny popsané věci mají sice na starosti jednotky jako policie nebo hasiči. Základní připravenost každého jednotlivce jim ale práci usnadní a může zachránit i život. Člověk minimálně nezpanikaří, když se něco “semele”.

Čeští školáci v plynových maskách nacvičovali poplachy i střelbu. Pro dnešní děti je branná výchova těžko představitelná

První scénáře: ANO bude potřebovat dva partnery, klíč k vládě třímají Motoristé

Neúspěch Stačilo!? Aspoň dokážeme zaplatit naše závazky, reaguje "Vidlák" Sterzik

ANO míří k jasnému vítězství ve volbách, Havlíček připustil spolupráci s Motoristy

Kalkulačka: Má vyšší náklady elektromobil nebo auto se spalovacím motorem?

Tady bydlí americká hvězda? Ne Zdeněk Pohlreich