Bernský salašnický pes je nejznámějším i nejčastějším ze čtyř švýcarských salašnických spadajících pod jeden klub.
- Bernský salašnický pes
- Velký švýcarský salašnický pes
- Appenzellský salašnický pes
- Entlebušský salašnický pes
Jeho původním údělem bylo pomáhat na farmách: od hlídání dvora a dobytka po tahání vozíků.
I přes jeho „monumentální“ vzhled a sílu je klidný jako beránek. Mírumilovný, nekonfliktní, zkrátka dobrák od kosti, který nemá potřebu si něco dokazovat a bývá velkorysý jak k lidem, tak i ke zvířatům. Je velký milovník dětí, někdy k nim zaujímá dokonce až ochranitelský postoj, přesto ale potřebuje svůj klid, takže na živého plyšáka, který bude se vším svolný se rozhodně nehodí.
Vzhled: huňatý, velký a trojbarevný
Bernský salašnický pes má dlouhou, lesklou, zvlněnou, hustou srst o třech barvách. Je silný, přesto dobře pohyblivý.
Hlava má málo klenutou lebku. Tlama je silná a středně dlouhá, nosní houba černá. Oči má tmavě hnědé, mandlového tvaru. Uši jsou středně velké, trojúhelníkové, vysoko nasazené. Krk má silný a svalnatý, trup široký, hluboký, dosahuje až po lokty. Hrudník je dlouhý, s oválným průřezem, břicho jen mírně vtažené. Končetiny jsou rovné a dobře osvalené. Tlapy jsou dobře klenuté, nevytočené. Ocas má huňatý, v klidu visí, v pohybu jej pes nese ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.
Kohoutková výška se u psů pohybuje přibližně mezi 64–70 cm, u fen mezi 58–66 cm. Váha je zhruba okolo 40–50 kg. Bernský salašnický pes se tedy řadí mezi velká, obří plemena.
Historie plemene: od pomocníka přes opomíjené plemeno po parťáka do rodiny
Toto plemeno bylo vyšlechtěno ve švýcarském Bernu, podle nějž je pojmenované. Je výsledkem cíleného chovu psů především z předalpských oblastí a jejich křížení s molosy či mastify, kteří se do Švýcarska dostali s Římany v prvním století před naším letopočtem. Jeho předchůdci dlouho neměli jednotný typ – podstatný byl výkon. Hlídali statky, tahali mlékařské vozíky, pomáhali shánět skot.
Berňák se navzdory očekávání řadí k jedním z nejstarších plemen. A není ani dokázáno, že pochází ze Švýcarska, jak se zdá a jejich jméno tvrdí. Psi tohoto typu jsou ztvárněni například na obraze holandského malíře Pauluse Pottera z roku 1651. Jediné, co je jisté, je, že podobní psi se vyskytovali i mimo Švýcarsko.
Zhruba do poloviny 19. století se berňáci těšili velké oblibě. Byli žádání, početní a dalo by se říci, že i vážení. Bohužel pro ně se začali více prosazovat bernardýni, novofundlanďané a leonbergeři, kvůli čemuž málem vyhynuli. Nepomohlo ani to, že Švýcarská kynologická společnost, která byla založena roku 1883, tyto psy neuznávala. Na výstavách neměli žádnou třídu a stali se zcela přehlíženými.
Zlom nastal zásluhou několika nadšenců. Například hostinský Franz Schertenleib začal vyhledávat psy podobného typu, ale pro ostatní byli tito psi příliš obyčejní, a tak s jejich prosazením neměl úspěch. Zvrat přinesl zájem významného kynologa a chovatele novofundlandů, profesora Alberta Heima, díky kterému se toto plemeno zachovalo do dnešní doby.
Na přelomu století se mu říkalo „Dürrbächler“ podle osady Dürrbach, kde se psi vyskytovali nejvíce. V roce 1907 byl první založen Švýcarský klub klub dürrbachských psů a první podrobnější popis plemene.
Rok 1913 přinesl zásadní změnu – díky žádosti A. Heima se dürrbachský pes přejmenoval na bernského salašnického psa. Zpočátku se plemeno těžko prosazovalo oproti oblíbeným svatobernardským a appenzellským psech, ale ve 20. letech 20. století je v oblibě postupně předběhl.
Za hranice Švýcarska se berňák pořádně dostal až v 60. letech 20. století. Bohužel v 70. a 80. letech plemeno trpělo nevyrovnanou povahou kvůli špatnému výběru chovných psů a fen. Zavedení povahových testů a přísnější posuzování i selekce pomohly obnovit vyrovnanost a spolehlivý charakter tohoto plemena a dnes patří mezi jedna z nejoblíbenějších.
V České republice se první berňák objevil v roce 1977.
Foto: Shutterstock
Povaha: dobrák do nepohody i mazlivý kamarád
Toto plemeno je výborné do rodiny. Vyjde takřka s každým a je výborný společník i parťák pro život. Navíc je velký milovník dětí, takže do rodin s nimi je skvělou volbou, pokud s ním děti umí jednat s respektem a dopřejí mu svůj prostor a klid.
Má mírnou povahu a povětšinou upřednostňuje klid, může být dokonce až pohodlný, přesto se ale dobře učí a můžete si všimnout, že jde o poměrně dost inteligentního psa, který má dobrý vztah k lidem a dokáže vnímat atmosféru. Díky tomu se jen tak nenechá vyprovokovat a spíše zaujímá roli domácího pohodáře. Z těchto důvodů ale také potřebuje, aby se s ním pracovalo s respektem a v jeho tempu.
Jestli berňák něco není, tak agresivní plemeno. Je to pro ně dokonce rarita a rovnou i vylučovací vada z chovu. Neovládá ho výrazný lovecký pud a je od přírody nekonfliktní. Velmi dobře vychází s domácími i cizími a divokými zvířaty. Za své blízké považuje všechny, kdo patří do „jeho“ rodiny – lidské i zvířecí.
Díky svému charakteru se často používá jako záchranářský či canisterapeutický pes. Není to ale pes na vrcholové sporty s extrémní zátěží, nicméně jako vytrvalý chodec a parťák na dlouhé výlety – i horské túry – je téměř ideální.
Výchova a výcvik: jemně, ale opravdu důsledně a žádný dril
Bernský salašnický pes se dokáže naučit opravdu hodně, ale potřebuje citlivý přístup. Tvrdý nátlak, křik nebo extrémní fyzické tresty nesnáší dobře. U dlouhých monotónních cvičení se tzv. „vypíná“. Tváří se „klasicky týraně“, jeho pozornost se rozplyne a chuť spolupracovat je tatam.
Psa je potřeba od štěněte zvykat na manipulaci s tlamou, od kontroly zubů po otevírání tlamy do široka, kontrolu uší – občas se v nich vyskytují záněty – a očí, česaní a samozřejmě stříhání drápů. Důležité je taky sžití s domácím provozem od vysavače a košťat po pračku a vrtačku a další nejen hlučné spotřebiče. Socializace je u tohoto plemene obzvlášť důležitá, jelikož s dospělým psem o 50 kilogramech pohnete jen stěží a když se bojí nebo si postaví hlavu může být nebezpečný, aniž by byl agresivní.
Důležité je počítat s tím, že berňáci milují tahání všeho druhu. Od vozíků až po sáně. Dokonce existují i soutěže, kterých se tito psi účastní a jsou na to po generace šlechtěni. Po ukončení růstu ho taky můžete naučit nosit batohy a nechat ho tak vám pomoc s nákladem.
Život s berňákem: příroda, rodina a velká zodpovědnost
Berňák se hodí spíše do chladnějšího počasí. V zimě se cítí nejlíp a sníh doslova miluje, zatímco v létě kvůli svému hustému kožichu trpí. Je potřeba tomu přizpůsobit vaše soužití, dát mu možnost se ochladit – nikdy psa nepolévat vodou! – i upravit režim venčení.
Díky své srsti zvládá i celoroční pobyt venku, ale určitě není ochotný zůstat odříznutý od lidí na zahradě nebo v kotci. Potřebuje být v kontaktu a sdílet každodenní život: zkrátka být součástí rodiny.
Nejlepší je pro něj dům se zahradou, ale při dostatku pohybu a zaměstnání hlavy zvládne i prostornější byt.
Foto: Shutterstock
Zdraví: velký pes, velká odpovědnost
Obří plemena s sebou nesou i zdravotní rizika. U bernského salašnického psa se častěji setkáme s některými dědičnými onemocněními jako je dysplazie kyčelních a loketních kloubů.
Stejně jako další velcí psi i berňáka může potkat torze žaludku. Je proto ideálního denní krmnou dávku rozdělit alespoň do dvou porcí a po jídle mu dopřát klid. Stejně tak je důležité se vyhnout častému skákání do výšek, které zatěžuje trávení i klouby.
Délka života bernského salašnického se bohužel pohybuje jen kolem 8–9 let, někdy mírně více.
Pro koho je bernský salašnický pes
Bernský salašnický pes je ideální pro aktivní rodinu, která miluje přírodu, výlety a trávení času se svým čtyřnohým parťákem. Pes má rád chladno, sníh a společnost – rád půjde na dlouhé procházky, horské túry, ale taky s vámi zvládne polehávat v obýváku za upršeného dne.
Určitě nebude fungovat jako nenáročný hlídač bez kontaktu s člověkem a citlivého přesto důsledného vedení, které je pro toto plemeno klíčové. Také je potřeba jej zabavit. Když se nudí, mívá destruktivní sklony a hlasitě se projevuje.
Je potřeba myslet i na línání – berňák má hodně srsti, a tak v tomto období budete mít doma z chlupů doslova „nasněženo“.
V berňákovi získáte úžasného člena rodiny: klidného, spolehlivého, něžného méďu, který uhlídá dvůr i děti – a celou rodinu bude milovat jako kdyby byla pokrevně jeho.
Zajímavosti:
- Do roku 1940 byli zařazováni do chovu i psi bez původu. Sem tam se objevila příbuzenská plemenitba a také byla znát nevyváženost povah.
- Toto plemeno je velice silné a dokáže utáhnout až desetinásobek své váhy. Stejně jako výhoda je to i velké minus pokud pes není dobře vychovaný.
- Říká se, že chápou lidský smích a snaží se opakovat to, co jejich páníčky pobavilo.
Zdroje: ifauna.cz, chlupaci.cz, kssp.cz a purina.co.uk
Další články:
Související články
Žena-in.cz
FAJNTIP.cz|
Umíme poradit|
SvětFormule.cz|
Zprávy | Aktuálně.cz|
Trendy svět|
KINOTIP2.cz|
GrapesMag|
