Dlouho jsem si to nechtěl přiznat. Ale už to ve mně zraje delší dobu: Trump nezničil americkou evangelikální církev. On jen sundal její masku. A pod ní? Hněv, strach, touha po moci. Ne Kristus, ale jeho karikatura. Tohle není politický komentář – je to zpověď z deziluze.
Přiznávám to. Chvíli mi to trvalo. Ale už jsem to přijal: Donald J. Trump je Boží vyvolený – pro tuto dobu.
Ne proto, že by byl spravedlivý. Ne proto, že by litoval svých činů. Ne proto, že by znal Krista. Ale protože někdy je jediný způsob, jak odhalit hnilobu, vyrvat podlahu i s nosnými trámy. A Trump – se svým přebujelým egem a pozlátkem ve stylu kasinového přepychu – se stal tím ostrým světlem, které Amerika potřebovala, aby konečně spatřila, co všechno je prohnilé. Především v církvi.
Korupci do amerického křesťanství nepřinesl. Jen přestal předstírat, že tam už dávno není.
Evangelikální vlhký sen Trumpova Amerika je přesně to, co si bělošští evangelikálové přáli celou dobu: vůdce místo pastýře, kulturní válku místo soucitu, moc místo slušnosti. On jejich víru neunesl – on ji zhmotnil.
Nazývali ho novodobým Kýrem. Pomazali ho za krále. Modlili se nad ním, plakali kvůli němu, balili ho do vlajky a zpívali chvály, kde jeho jméno zaznívalo hned po Ježíši a „USA“.
Dal jim totiž přesně to, co chtěli: moc bez odpovědnosti, politiku bez přesvědčení a zlaté tele, které se jim až podezřele podobá. Vystrašení. Naštvaní. S pocitem, že si zaslouží všechno. A připravení ukřižovat každého, kdo se odváží říct pravdu.
Evangelium podvodu Trump nebyl jen obrazem veřejné tváře církve. On zrcadlil celý její stroj.
Dohody o mlčenlivosti. Vyplácení za ticho. Zametání zneužívání pod koberec. Predátoři, kteří znovu dostali slovo, protože „činili pokání“ – právě tak dlouho, aby prodali knihu nebo zvedli čísla v průzkumech.
Vždycky když církev zametla skandál pod koberec „kvůli svědectví“, dláždila cestu Trumpovu evangeliu podvodu.
Ovce neutekly – tleskaly. Protože v tomhle pokřiveném systému je spravedlnost slabostí. Milosrdenství je pro liberály. A pravda? To je to, co právě říká kazatel nebo influencer na pódiu.
Trump není antikrist. Je maskot. A církev tleskala, zatímco močil na oltář – protože aspoň držel liberály dál od dveří.
Očištění odhalením Ježíš převrátil stoly v chrámu, aby odhalil chamtivost maskovanou jako uctívání. Trump převrátil celou církev – a odhalil něco horšího: dutou skořápku, která vyslovuje Kristovo jméno, ale nezná jeho cestu.
A tím nám dal dar. Apokalypsu – ne v ohni a síře, ale pod nemocně fialovým světlem, které ukazuje každou skrytou skvrnu. Trump byl Boží test na plíseň. Strhl sádrokarton – a pod ním lezly desetiletí rozkladu. Nezačalo to u něj – ale po něm už to nešlo schovat.
Jako všechna pravá zjevení to nebylo jemné. Ale bylo to pravdivé.
Chléb a ryby, krev a maso Zatímco Ježíš nasytil zástupy chlebem a rybami, Trump nabízí něco úplně jiného.
Krev. Hněv. Oběti.
Neživí hladové – hází je do mlýnku. Rozžvýká je a vyplivne jako červené maso pro voliče. A dav to slupne. Zas a znova.
Začne to migranty. Pak přijdou novináři. Bezdomovci. Queer lidé. Ženy. Odpadlíci. Umírnění. Ti, kteří netleskají dost nahlas.
Nakonec je jedno, kdo to je. Mlýnek se nezastaví. A když dojdou „nepřátelé“, otočí se proti vlastním.
Protože v téhle víře není tělo Kristovo lámáno pro vás. Je mleté, aby nakrmilo stroj na pobouření.
Stvořeni k obrazu jeden druhého Trump je jejich bůh. A oni jsou jeho lid. Vytvořeni k obrazu jeden druhého. Živeni křivdou. Závislí na krutosti. Paranoidní. Malicherní. Posedlí výhrou. A vyděšení z toho, že budou zapomenuti.
Kážou Krista – a denně ho křižují ve své politice, na kazatelnách, v kampaních. Nehladoví po spravedlnosti. Touží po odplatě. A Trump jim dal povolení přestat předstírat, že je to jinak.
Církev nezničil. Odhalil ji.
A tím odhalením nám dal na výběr: dál si hrát na beránky ve vlčí kůži – anebo je při cestě ven konečně čas převrátit pár stolů.
Autor: Stuart Delony Zdroj: Patheos