V historii lidské migrace dlouho převládal názor, že raně moderní lidé přišli do Evropy přímo z Afriky. Nová studie však tuto myšlenku zpochybňuje a naznačuje, že první lidé mohli do kontinentální Evropy dojít z Turecka.
Nové zjištění vychází z nálezu paleolitických nástrojů, které naznačují existenci ztraceného pravěkého průsmyku, který mohl umožnit přechod mezi Ayvalıkem (dnešní Turecko) a Evropou. Studie publikovaná v časopise Journal of Island and Coastal Archaeology, odhaluje, že souvislé pevninské masivy, které jsou nyní pod vodou, mohly usnadnit přechod raných lidí mezi dnešním Tureckem a Evropou.
Tento objev naznačuje dosud nedokumentovanou přítomnost paleolitu v Ayvalıku, a co je důležitější, mohl by přepsat historii migrace našeho druhu na evropský kontinent. Tradičně se předpokládalo, že Homo sapiens přišel do Evropy především přes Balkán a Levantu, z Afriky na Blízký východ.
Studie podrobně popisuje nálezy 138 litických artefaktů na 10 lokalitách v oblasti o rozloze 200 km². To naznačuje, že dlouho předtím, než byl Ayvalık známý svými olivovými háji a půvabem pobřeží, bylo severovýchodní pobřeží Egejského moře ve skutečnosti další trasou, kudy se raní lidé pohybovali ve stále se vyvíjejícím prehistorickém světě.
„Náš archeologický objev odhalil, že tato dnes idylická oblast kdysi představovala důležitý pevninský most pro pohyb lidí během pleistocénu, kdy klesla hladina moře a nyní ponořená krajina byla na krátkou dobu obnažena,“ vysvětluje Göknur Karahan z katedry archeologie a prehistorie na Hacettepe University v Turecku. Karahanová, která byla součástí týmu odborníků z řad archeologů z celé země, dodává: „Z tohoto objevu jsme velmi nadšeni. Tyto nálezy označují Ayvalık jako možnou novou hranici v dějinách lidské evoluce, pevně jej umisťují na mapu lidského pravěku a otevírají novou možnost, jak se raní lidé mohli dostat do Evropy.“
Během doby ledové klesla hladina moře o více než 100 metrů a odkryla rozsáhlé pobřežní pláně, které jsou nyní pod vodou. V té době by dnešní ostrovy a poloostrovy Ayvalık tvořily součást souvislé pevniny a vytvářely přirozený most mezi Anatolií a Evropou.
Nástroje nalezené Karahanovým týmem se nacházejí podél dnešního pobřeží a jsou důkazem lidské přítomnosti v těchto krajinách. Faktory, jako jsou environmentální procesy a hloubka usazenin, dříve omezovaly možnost detekce a uchování pozůstatků na Ayvalıku.
„Ve všech těchto obdobích by dnešní ostrovy a poloostrovy Ayvalıku tvořily vnitrozemské zóny v rámci rozsáhlého suchozemského prostředí,“ dodává Kadriye Özçelik, spoluautorka studie. Tyto paleogeografické rekonstrukce podtrhují význam tohoto regionu pro pochopení rozptylu homininů v severovýchodním Egejském moři během pleistocénu.
Měnící se geologie regionu a aktivní pobřeží severního Egejského moře ztěžovaly konzervaci a počet nalezených artefaktů byl omezený. Autorům se však podařilo objevit levalloiské technologie z různých období paleolitu, stejně jako ruční sekery a řezáky.

Zdroj: Youtube.com
Mezi nejvýznamnější nálezy patřily levalloiské šupiny, sofistikované nástroje spojené se středopaleolitickou mousteriánskou tradicí, často spojovanou s neandertálci a ranými Homo sapiens.
„Tyto velké řezné nástroje patří k nejikoničtějším artefaktům paleolitu a jsou snadno rozpoznatelné i dnes, což z nich činí velmi důležitý nález,“ pokračuje Karahan. „Přítomnost těchto předmětů v Ayvalıku je obzvláště významná, protože poskytují přímý důkaz, že tento region byl součástí širších technologických tradic sdílených napříč Afrikou, Asií a Evropou.“
Co nám tento objev říká o prvních lidech? Klíčový argument odborníků se zaměřuje na potenciál Ayvalıku jako místa, které umožňovalo pohyb raných lidí mezi Anatolským poloostrovem a Evropou. Tím, že práce Karahanova týmu řeší mezeru v dosavadních znalostech, poskytuje nový základ pro zkoumání zdrojů a migračních tras, podél nichž mohl být Ayvalık součástí koridoru mobility.
Tato studie nejenže otevírá nové otázky o migračních trasách raných lidí, ale také zdůrazňuje význam pobřežní archeologie pro pochopení lidských dějin. V souvislosti se současnými klimatickými změnami a stoupající hladinou moří je výzkum v ponořených pobřežních oblastech stále důležitější pro odhalení záhad naší minulosti. Archeologové doufají, že s rozvojem nových technologií, jako je využití dronů a dálkového průzkumu, se jim podaří zjistit více o tom, jak se naši předkové přizpůsobovali klimatickým a geografickým změnám své doby.