<p>Jeden z nejtragičtějších osudů židů v Evropě se točí okolo varšavského židovského ghetta. Zde nacisté po obsazení Polska shromáždili kolem 400 tisíc polských židů, kteří zde žili sice v bídných podmínkách, ale relativně bezpečně. Vše se změnilo <strong>v roce 1942, když je režim začal vozit do vyhlazovacích táborů</strong> a později zde vypuklo i povstání. Část Poláků se tehdy obyvatelům ghetta snažila pomoci. Jednou z nejvýznamnějších a málem zapomenutých postav byla Irena Sendlerová, které za život vděčí 2 500 židovských dětí.</p> <h2>Židů se zastala již před válkou</h2> <p>Sendlerová vyrůstala v polské rodině a již její otec byl známý poskytováním humanitární pomoci lidem v nouzi včetně židů. Jako mladá studentka se Sendlerová<strong> zastala polských židů, když se postavila proti systému </strong>ghettových lavic, ve kterých v Polsku bývali segregováni židovští studenti. Nakonec se stala pracovnicí varšavského odboru sociální péče, kde zůstala pracovat i po okupaci Polska Německem v roce 1939.</p> <p>Díky svému postavení měla přístup do židovského ghetta, které ve Varšavě začali Němci organizovat. Státní orgány židům nesměly oficiálně žádnou pomoc poskytovat, ale měly do oblasti přístup. <strong>Hlavně kvůli zdravotní situaci</strong>, protože neustále panovala obava, že by se z ghetta mohly do zbylých částí Varšavy rozšířit nějaké nemoci. Sendlerová, která byla příslušnicí levicové Polské socialistické strany, začala do ghetta nosit <span>léky</span> a potraviny, ale pomáhala také pašovat lidi ven a nalézat jim úkryt.</p> <h2>Sanitka s falešným dnem</h2> <p>Postarat se chtěla hlavně o děti. I když v ghettu panovaly bídné podmínky, židé nechtěli posílat děti od svých rodin. Vše se ale změnilo v létě 1942, kdy nacisté začali organizovat hromadné transporty do vyhlazovacích táborů. Spolu s dalšími ženami Sendlerová <strong>vytvořila organizaci Žegoda, později stála v čele</strong> jejího dětského oddělení, které pašovalo děti z ghetta. Používala různé úkryty, kdy je nesla v tašce nebo umístila do falešného dna sanitky či vytvářela cesty sítí kanálů.</p> <div class="article-image-wrapper"> <figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1000" height="667" src="https://imagedelivery.net/k-X15uEmlF-8_1kEFgAMbg/3d057d57-9705-4209-34c4-7866c8371f00/public" alt="" class="wp-image-118800" /> <span><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: Mariusz Kubik / Creative Commons / CC BY</span></span></figure></div><figcaption><figcaption>Irena Sendlerová s několika ze zachráněných židovských dětí v roce 2005</figcaption></figcaption> <p>Ovšem propašováním malých <span>dětí</span> z tábora práce začínala, bylo je třeba především ukrýt. Organizace proto vyhledávala rodiny, které by se o ně postaraly, nebo je umísťovala do sirotčinců a na další místa. <strong>Zařizovala pro ně také falešné doklady</strong>. Sendlerová si vedla pečlivé záznamy, aby v budoucnu bylo možné děti najít a spojit je s příbuznými. Dokumenty zavřela do sklenic a zakopala, protože kdyby padly do rukou nacistům, mohli by děti najít a zabít nejen je, ale i lidi, kteří je ukrývali.</p> <p>Nacisté Sendlerovou podezřívali a v říjnu 1943 ji zatkli. Ale ani při mučení neprozradila nic o záznamech a ukrytých dětech. Byla nakonec odsouzena k smrti, ale jejím spolupracovníkům se podařilo podplatit stráže, mohla proto utéci a do konce války se ukrývala. V Polsku byla aktivní i po válce, <strong>v 80. letech se stala členkou hnutí Solidarita</strong>. Na její činnost se téměř zapomnělo, ale v 90. letech ji znovuobjevilo několik amerických školáků. Nakonec byla oceněna izraelskou poctou Spravedlivý mezi národy. Zemřela v roce 2008 ve věku 98 let.</p>
