Krampol zemřel v nemocnici, v poslední době jej trápily zdravotní problémy.
Ve filmu debutoval v roce 1958 epizodní rolí v komedii Jána Kadára a Elmara Klose Tři přání. Postupně se z něj stal oblíbený herec a bavič. Proslul zejména rolemi tvrdých mužů nebo policistů, například v často opakovaném kriminálním seriálu Malý pitaval z velkého města, a zářil jako moderátor televizních zábavních pořadů.
Zlatou érou Krampolovy kariéry jako baviče byla nejspíš 80. léta 20. století, kdy v divadle Semafor vytvořil populární dvojici s Miloslavem Šimkem. Po revoluci pokračovali v Divadle Jiřího Grossmanna, které v roce 1990 založili a v němž Krampol působil do poloviny 90. let.
V roce 2018 obdržel od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.
Krampolovi se někdy přezdívalo "český Belmondo", a to nejen kvůli tomu, že slavného Francouze nadaboval v téměř třech desítkách celovečerních filmů. Oba herci měli společného více: v mládí oběma zlomili nos, oba až do pozdního věku aktivně sportovali a dokázali bavit lidi. Dabování Belmonda převzal po Janu Třískovi a rychle si na něj zvykl.
„Pokaždé jsem už předem poznal, kdy Belmondo klesne hlasem a kdy udělá pauzu. Byla radost ho dabovat," řekl Krampol o šarmantní francouzské hvězdě. Po smrti Františka Filipovského několikrát daboval i rtuťovitého Louise de Funese.
Rodák z Buštěhradu u Kladna (11. července 1938) vyrůstal na pražském Žižkově a historky z doby, kdy s kamarády válčili proti "Karlíňákům", baví i po letech publikum. Vyučil se soustružníkem kovů v Aero Vysočany a pracoval jako údržbář v nakladatelství Naše vojsko. Nakonec se mu podařilo dostat na Divadelní fakultu AMU, kterou absolvoval v roce 1962. Ve filmu debutoval v roce 1958 epizodní rolí v komedii Jána Kadára a Elmara Klose Tři přání.
Větší úlohu dostal v roce 1963 v hudební komedii Bylo nás deset s písničkami Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, kde ztvárnil jednoho z vojáků základní služby, jejichž "vojnou" se film zabývá.
Od 70. let šel Jiří Krampol z role do role, byť jen vzácně mu režiséři svěřili větší úlohu. Ze známějších například Ženy v ofsajdu, Parta hic či Smrt krásných srnců. Hrál také v televizních pohádkách - asi nejznámější je O princezně, která ráčkovala, kde ztvárnil rádce - nebo seriálech Malý pitaval z velkého města či Synové a dcery Jakuba Skláře. Po roce 1989 hrál například v Nahotě na prodej (1993), úspěšném dramatu z komunistického lágru Bumerang (1996) či seriálu Život je ples. Jeho velkým comebackem měla být komedie Víta Olmera Waterloo po česku (2002), v níž ztvárnil pět hlavních rolí. Ta ale dostala tehdy udělovaného Plyšového lva za nejhorší film roku.
Krampol strávil léta také na divadelních jevištích, byť spíše než jako tradiční herec se prosadil jako bavič. Po krátkém angažmá v Divadle na Fidlovačce zakotvil na devět sezon v Divadle Na zábradlí. Provozoval s přítelem Jiřím Bednářem recesistické pásmo Two man show ve Viole a na jiných scénách, hrál v divadélku Ateliér a krátce byl kmenovým členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Poté se načas vrátil do Divadla na zábradlí, odkud roku 1983 přešel do Semaforu, kde mu Miloslav Šimek nejprve nabídl účinkování v představení Nezavěšujte prosím, volá Semafor.
Později psali společně hry i povídky, Krampol se stal Šimkovým dalším jevištním parťákem po Jiřím Grossmanovi a dvojici Luděk Sobota a Petr Nárožný. Společně psali hry a povídky a některé jejich scénky zlidověly, například rozhovor s japonským železničářem či se stážistou podniku Špuntana Surio Mario Martinezem Juarezem Ferdinandem. V roce 1990 založili Divadlo Jiřího Grossmanna. Krampol považoval léta strávená se Šimkem za nejlepší ve své kariéře. Přesto se oba herci v polovině 90. let rozešli, mimo jiné kvůli tomu, že Šimek tíhl k politické satiře, která Krampolovi prý nic neříkala.
V roce 1997 se Jiří Krampol představil jako moderátor zábavné televizní show Nikdo není dokonalý na televizi Prima. Vědomostní pořad, který byl podle Krampola spíš "sondou do hlubin neznalosti českého národa" se s přestávkami vysílal 16 let. Později na něj Jiří Krampol volně navázal v talkshow Krampoloviny. Kritiku si populární bavič Krampol, který se politickým tématům ve svých pořadech spíše vyhýbal - "politickou satiru nemám rád jako žánr," řekl například - vysloužil před volbami v roce 2006.Tehdy jezdil s programem Premiéra s premiérem, v němž vystupoval i tehdejší sociálnědemokratický premiér Jiří Paroubek.
Lidi se Krampol snažil bavit do vysokého věku, přestože poslední roky trávil dlouhý čas po nemocnicích. V roce 2022 si zahrál jednu z hlavních rolí ve snímku Stáří není pro sraby, ve stejném roce měl premiéru premiéru i životopisný dokument o Krampolovi Život je sranda režiséra Zdeňka Kováře. Před čtyřmi lety představil představil knihu Nadčasové povídky psané v kavárně Slavia, ve které se věnoval historii divadla Semafor a která obsahuje dvě desítky povídek, které byly součástí představení Besídka zvláštní školy a Besídka bývalých žáků zvláštní školy.
Krampol byl čtyřikrát ženatý, měl dva vlastní syny a dva vyženil. Čtvrtá manželka Hana Krampolová zemřela v srpnu 2020 v 59 letech po dlouhodobých zdravotních problémech. V roce 2018 obdržel od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.
„Když jsem se dozvěděl, že Jirka odešel do hereckého nebe, byl jsem z toho opravdu v šoku. Vím, že měl zdravotní problémy, ale je mi to velmi líto," uvedl jeho kolega Jan Přeučil. „S Jirkou jsem se znal léta, byli jsme velcí kamarádi. Byl to nesmírně příjemný chlapík, ohromně vtipný, s neskutečným smyslem pro humor," popsal zesnulého přítele a kolegu.
Přeučil vyzdvihl i mimořádný komediální talent Krampola. „Málokterý z kolegů má takový talent, jako měl Jirka. Dovedl každou situaci ohromným způsobem zhodnotit a dostat to do takové úrovně příjemné a úsměvné nálady," řekl. Připomněl i Krampolův charakteristický hlas a práci v dabingu. „Měl velmi zajímavou barvu hlasu," podotkl.
Na Krampolův talent a lidskost vzpomíná i herec Luděk Sobota, který s ním mnoho let spolupracoval a považoval ho za blízkého přítele. „My jsme spolu naposledy hráli loni v Semaforu, jenže on už nemohl chodit, ale byl vždycky výbornej a i tady byl velice dobrej," řekl. „Po zdravotní stránce na tom byl v poslední době, co vím, dost hrozně," připomněl Krampolův zdravotní stav. „Vzpomínám na něj moc v dobrém, byl to můj kamarád a já jsem ho měl hrozně rád," dodal.
Hudebník a dirigent Felix Slováček, rovněž Krampolův dlouholetý přítel, ocenil hlavně pozitivní povahu zesnulého herce. „Každá jeho diskuse skončila nějakou legrací, s úsměvem. Všechno se dalo takhle vyřešit," řekl dnes Českému rozhlasu - Radiožurnálu.
Ocenil ho i jako televizní divák v rolích herce, dabéra a moderátora, ale nedá na něj podle svých slov dopustit ani jako na zpěváka. „Když jsem ještě dělal dirigenta v Československém rozhlase, tak jsem i s Jirkou natáčel různé písničky. Vždycky přišel a řekl, že není zpěvák a že to musíme tak nějak dát dohromady. Nakonec to ale vždycky nějak dopadlo," dodal.
Na Krampola zavzpomínala také herečka Jiřina Bohdalová, která s ním hrála například ve filmech Ženy v ofsajdu nebo Pršelo jim štěstí, kde ztvárnili partnerskou dvojici. „Jako parťák před kamerou si ode mě nechal i leccos říct, protože já mu vždy říkala, že potřebuje vedení," řekla Bohdalová webu Blesk.cz.
Čtyřiadevadesátiletá herečka věděla, že Krampol měl v posledních letech těžké osobní i zdravotní těžkosti, a často se na ni kvůli tomu obracel, uvedl Blesk. "Já byla takový radící orgán, když byl v nějakých osobních situacích nebo problémech," dodala Bohdalová.
Žena-in.cz|
Sport - Aktuálně.cz|
FAJNTIP.cz|
NESPECHEJ.cz|