CENTRUM.CZ > Žena-in.cz > 7. 11. 2025, 05:30

Ze snažení o dítě udělala manželka projekt. Já si připadám jen jako dárce genetického materiálu, stěžuje si Tomáš

| 4 min

Sdílet

Touha po dítěti, kterou se ale nedaří naplnit, dokáže pořádně otřást i dosud láskyplným a bezproblémovým vztahem. Své o tom ví i Tomáš, který se s manželkou Julií snaží o dítě už několik dlouhých měsíců. Už v tom ale nemá chuť pokračovat.

Nešťastný muž v ložnci

Zdroj: Shutterstock

„S manželkou jsme asi před rokem usoudili, že by bylo fajn rozšířit naši rodinu o nějakého malého caparta. Oba máme po třicítce, a protože to dnes není žádný věk, řekli jsme si, že tomu necháme volný průběh a nebudeme nijak tlačit na pilu. Zkrátka přestaneme používat antikoncepci a uvidíme. Jenže jakmile Julie zjistila, že nepatříme k těm párům, kterým to vyjde hned, začala vyšilovat,“ popisuje Tomáš.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Manžel se u porodu choval naprosto příšerně. Nepodpořil mě, a ještě se mi vysmál, tvrdí Andrea

První tři měsíce bez antikoncepce byly podle Tomáše v pohodě, ale potom se rozpoutalo peklo. Julie, která je zvyklá, že zatím v životě dosáhla všeho, co chtěla a je také velkou perfekcionistkou, se začala pídit po tom, proč ještě není těhotná a oba ihned odvedla na reprodukční kliniku. Tam podstoupili testy, podle kterých by oba měli být v pořádku.

„Zatím se snažíme asi osm měsíců, což není žádná závratná doba, ale manželka prostě už chce mít splněno a pustit to z hlavy, a tak mám doma peklo. Vypočítává plodné dny, nutí mě do styku, i když zrovna nemám chuť, studuje různé polohy, při aktu mě povzbuzuje a zkrátka se z našich intimních chvílí vytratil veškerý nádech intimity. Připadám si jako nějaký její pracovní projekt, a ne manžel,“ tvrdí Tomáš.

Ten se mnohokrát snažil se ženou promluvit a sdělit jí, že mu to takhle nevyhovuje, ale marně. Prostě si umanula, že už chce být těhotná a manžela začala brát jako nástroj k tomu, aby se jí to povedlo.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Mám zálibu v milování se s neznámými muži. Párkrát do roka si udělám radost, svěřuje se Lenka

„To, co nás mělo stmelit, nás strašně odcizilo. A žena to ani nevnímá, protože prostě myslí jen na oplození. Pořád se uklidňuju tím, že je to jen období, ale taky v sobě nosím myšlenky na rozvod. Jen mi možná přijde, že po necelém roce bych to vzdal moc brzo. Na druhou stranu už nevím, jak jinak jí říct, že jsem nešťastný,“ uzavírá Tomáš.

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:

Tento příběh věrně ilustruje riziko počátku zániku partnerské sexuality. Julie je v panice post třicátnic, kdy se téma mateřství stává palčivě aktuální. Její osobnostní nastavení vítězky, ve kterém byl záměr vždy korunován úspěchem, tuto paniku ještě více eskaluje.
Dnes je již mnoha odborníky potvrzeno, že psychický stav ženy velmi úzce souvisí se schopností otěhotnět. Odborníci ze středisek náhradní rodinné péče opakovaně zažívají příběhy žen, které z důvodu dlouhodobě neúspěšných snah otěhotnět adoptovaly či přijaly do pěstounské páče dítě a následně otěhotněly. Čím větší stres a křečovitý nátlak, tím méně pravděpodobné je dosáhnout u ženy kýženého stavu.

Z partnerské sexuality, která má být přirozeným procesem touhy a vzájemné přitažlivosti a ideálně i spontaneity, se stane rutinní povinnost, kdy si často muž připadá jako nástroj k inseminaci. Biologická potřeba otěhotnět je čistě ženská záležitost, mužova touha po dětech je zcela jiného charakteru a někdy se může jednat spíše o souhlas a ochotu stát se otcem než o vlastní potřebu. Při této změně dosavadního života a změnou v sexuální oblasti, není divu, že se pozvolna vytrácí kouzlo a intimita, která tmelí funkční partnerský vztah.

Fáze, ve které se Tomáš s Julií nachází vyžaduje párovou terapii, kde Julie získá prostor k odventilování svých úzkostí a náhled na reálnou situaci, která nyní pomalu devastuje společné soužití. Tomáš potřebuje bezpečný prostor a podporu, kde zase on může otevřeně hovořit o svých pocitech, aniž by hrozil nikým neřízený konflikt s Julií, kterého se právem obává. Terapie má možnost stavět na společném záměru z Tomáše a Julie založit rodinu, avšak s nutností vedení k přirozenosti a trpělivosti bez zbytečné křeče a nátlaku.

7085cde2ae585-obrazek.jpg.webp Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost tohoto konkrétního muže pozměněna, stejně tak jako jeho jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.