Od savce bez žaludku, který svítí pod UV světlem, přes žáby s průhledným tělem až po mikroskopické organismy schopné přežít ve vakuu vesmíru. Připravte se na fascinující cestu k tvorům, kteří dokazují, že fantazie přírody je mnohem odvážnější než naše sci-fi romány.
Ptakopysk: savec, který popírá pravidla biologie
Ptakopysk je tvor, který by se mohl zdát jako žert přírody. Vypadá jako kříženec mezi kachnou, bobrem a vydrou, ale jeho skutečné zvláštnosti jdou ještě dál. Tento australský endemit je jedním z mála savců, kteří kladou vejce. Už to by samo o sobě stačilo, aby zaujal, ale výčet bizarností tím rozhodně nekončí.
Vědci zjistili, že ptakopysk nemá žaludek – jeho jícen přechází přímo do střev. Evolučně o tuto část trávicí soustavy přišel, protože jeho potrava (měkkýši, larvy hmyzu, kroužkovci) nevyžaduje silně kyselé prostředí. Ještě zajímavější je jeho schopnost fluorescence: pod ultrafialovým světlem svítí zeleně až modře. Účel této vlastnosti zatím není jasný, ale možná jde o maskování nebo komunikaci.
Ptakopysk (Ornithorhynchus anatinus), Foto: Flickr - Trevira1
Samci ptakopysků mají na zadních nohách ostny napojené na jedové žlázy, schopné způsobit bolestivá poranění. A jako bonus – nemají bradavky. Místo toho vylučují mléko póry na kůži a mláďata ho olizují přímo z matčiny srsti. V součtu to z ptakopyska dělá tvora, který by se klidně mohl objevit na jiné planetě – jenže on žije v australských řekách a potocích.
Axolotl: věčný teenager, který se nikdy nedospělí
Axolotl mexický je zvláštní druh mloka, který se rozhodl zůstat navždy mladý. Zatímco většina obojživelníků prochází proměnou z larvy na dospělce, axolotl si ponechává své larvální znaky po celý život – žábry trčící z hlavy a rybí ocas. Tento stav se nazývá neotenie.
Axolotl mexický (Ambystoma mexicanum), Foto: Pexels
To ale není jeho jediná zvláštnost. Axolotl je známý svou regenerační schopností, která fascinuje vědce po celém světě. Dokáže obnovit celé končetiny, části míchy, a dokonce i části mozku. Vědecký výzkum axolotlů proto směřuje k pochopení, jak by jednou podobné procesy mohly pomoci lidem léčit vážná poranění.
Navíc působí neskutečně roztomile – jeho „úsměv“ a věčné mládí z něj udělaly hvězdu internetu. Není divu, že se o něm často mluví jako o tvoru, který je na pomezí reality a fantazie.
Želvušky: mikroskopičtí přeživší z pekla i vakua
Pokud hledáme skutečné mimozemšťany mezi námi, želvušky (tardigrady) jsou první volbou. Tyto drobné organismy měří sotva půl milimetru, ale jejich odolnost nemá obdoby. Dokážou přežít extrémní teploty od –200 °C až po +150 °C, vydrží tlak tisíckrát vyšší než na hladině moře, i smrtící dávky radiace.
Želvušky (kmen Tardigrada), Foto: Reddit
Největší senzaci vzbudilo zjištění, že želvušky mohou přežít i ve vakuu vesmíru. V roce 2007 je vědci vystavili kosmickému prostředí – bez kyslíku, s extrémním UV zářením – a ony se po návratu na Zemi probudily a pokračovaly v životě. To z nich činí horké kandidáty na „mimozemšťany Země“, kteří dokazují, že život se dokáže adaptovat téměř na cokoli.
Jejich tajemství spočívá v tzv. kryptobióze – stavu, kdy vyschnou, smrští se a prakticky zastaví veškeré životní funkce. V tomto stavu mohou přežívat roky, dokud se znovu nenamočí a „neoživí“.
Strašek paví: superhrdina mezi korýši
Na první pohled je strašek paví „jen“ pestře zbarvený korýš, ale jeho schopnosti by mu mohl závidět nejeden komiksový superhrdina. Především je známý svým extrémně rychlým úderem – jeho klepeta udeří tak rychle, že vytvářejí kavitaci, což je malá bublina s teplotou blížící se povrchu Slunce. Tento úder je tak silný, že dokáže prorazit sklo akvária nebo rozdrtit lasturu.
Strašek paví (Odontodactylus scyllarus), Foto: Pexels
Další supermocí je jeho zrak. Strašek má až 16 typů fotoreceptorů (člověk má jen tři) a dokáže vnímat polarizované i ultrafialové světlo. Vidí svět, který je pro nás naprosto nepředstavitelný – v barvách a vlnových délkách, jež nám unikají. Jeho kombinace síly a smyslů dělá z tohoto mořského tvora opravdového šampiona. Zatímco my si musíme vymýšlet superhrdiny do komiksů, oceán už jednoho stvořil.
Hlubokomořští ďasové: ryby s lampičkou
Když se ponoříte do temnoty hlubokého oceánu, setkáte se s tvory, kteří by klidně mohli plavat v hororovém sci-fi filmu. Jedním z nejznámějších je hlubokomořský ďas (anglerfish). Samice těchto ryb mají na hlavě „prut“ zakončený světélkující bakterií – doslova lampičku, kterou lákají kořist.
Mořský ďas, Foto: Wikimedia Commons
Jejich životní strategie je stejně bizarní jako jejich vzhled. Samci jsou mnohonásobně menší než samice a po nalezení partnerky se k ní doslova přisají. Postupně s ní srůstají, až z nich zbyde jen jakýsi přívěsek produkující spermie. Samice tak nosí na těle několik „parazitických“ samců. Pokud by takový scénář vymyslel spisovatel sci-fi, možná bychom ho považovali za přehnaný – ale v oceánu je to realita.
Skleněné žáby: průsvitné tělo jako z laboratoře
V tropických lesích Střední a Jižní Ameriky žijí drobné skleněné žáby. Jejich kůže na břiše je natolik průhledná, že skrz ni lze vidět vnitřní orgány – tlukoucí srdce, střeva i vajíčka. Působí to, jako by je někdo navrhl v laboratoři pro biologickou demonstraci.
Skleněná žába (Hyalinobatrachium fleischmanni), Foto: Flickr - Andreas Kay
Biologové se stále přou, jaký má tato průhlednost význam. Pravděpodobně jde o maskování, které žábě umožňuje splynout s prostředím, protože světlo pronikající skrz tělo vytváří dojem, že tam vlastně žádná žába není. Tento efekt je tak dokonalý, že o nich vědci dlouho vůbec nevěděli, protože byly prakticky neviditelné.
Další kandidáti na „mimozemšťany Země“
Seznam podivuhodných tvorů by mohl pokračovat donekonečna.
Nesmrtelná medúza Turritopsis dohrnii dokáže po dosažení dospělosti znovu „omládnout“ a vrátit se do stádia polypa – v podstatě uniká smrti.
Mořské okurky se při ohrožení dokážou doslova vypreparovat – vypudí své vnitřnosti, aby zmátly predátora.
Tuponosé ryby nebo papouščí ryby spí v noci ve slizových „pytlích“, které je chrání před parazity.
A pak je tu i fascinující hlavonožec Vampyroteuthis infernalis – „vampýrská oliheň z pekla“, která vypadá, jako by vylezla přímo z vesmírného hororu.
Zvířata, která jsme si představili, ukazují, že život na Zemi je plný překvapení. Příroda nám dokazuje, že fantazie evoluce je nekonečná. Všechny tyto druhy by mohly být inspirací pro filmaře, spisovatele nebo umělce – a přesto jsou součástí naší planety.
Když tedy někdy budete přemýšlet, jak by vypadali mimozemšťané, vzpomeňte si na to, že naši vlastní „vesmírní tvorové“ žijí přímo vedle nás – ve vodě, v lesích i pod mikroskopy. A možná je právě to největší důkaz, že vesmír je plný možností.
Zdroje: National Geographic, Nature.com, Science.org, Live Science
Kód Enigma
Náš REGION|
Sport - Aktuálně.cz|
FAJNTIP.cz|
ReadZone|
Trendy svět|
Borovan.cz|
Čas pro ženy|
Poudree.cz|
KINOTIP2.cz|
Techzpravy.cz|
HN.cz|
