Data z dlouhodobého sledování naznačují, že i mírné oddálení diagnózy může mít významný vliv na zdraví mozku ve stáří.
Oddálení diagnózy poklesu kognitivních funkcí o něco málo přes měsíc se může zdát jako malý úspěch, ale když se to vezme v úvahu v průběhu osmiletého sledování, perspektiva se změní. Právě takový je skromný, ale pevný závěr nového amerického výzkumu o tom, jak chránit zdraví našeho mozku ve stáří, který naznačuje, že existují nefarmakologické faktory, které nabízejí mírné oddálení jeho nástupu. Toto zjištění se přidává k rostoucímu počtu důkazů o tom, jak jiné návyky, například skutečnost, že cvičení zlepšuje duševní zdraví, posiluje myšlenku, že náš životní styl je klíčovou součástí prevence.
Tuto myšlenku ostatně podporuje i významná studie. Tým vědců z Kalifornské univerzity v Davisu analyzoval údaje od více než 13 000 dospělých osob starších 45 let, které byly sledovány po dobu až 15 let. Takto široké spektrum populace umožnilo výzkumníkům udělat jasnou hranici mezi duševním stavem účastníků a velmi osobní proměnnou, kterou je mít smysl života.
Nejpřesvědčivějším zjištěním této práce je navíc pozoruhodná souvislost mezi tím, že člověk má jasný životní cíl, a lepším zdravím mozku, jak uvádí server SciTechDaily. Údaje odhalují 28% snížení rizika vzniku mírné kognitivní poruchy i demence, což je údaj, který dodává novou váhu významu emoční a psychické pohody v prevenci. Tento směr výzkumu, který spojuje náladu s fyzickým zdravím, také zkoumá, jak mohou být jevy, jako jsou opakující se noční můry, ukazatelem rizika pro naši dlouhodobou pohodu.
Duševní štít na dosah každému
Na druhou stranu je jednou z velkých předností tohoto přístupu jeho univerzálnost a dostupnost. Pojem „účel“ není rigidní, ale přizpůsobuje se životu každého jednotlivce. Pro někoho může být hnacím motorem rodina, kariéra nebo dobrovolnictví, jiný jej může nalézt ve spiritualitě, kreativitě nebo prostém sledování osobních cílů. Tato flexibilita z něj činí bezplatný preventivní nástroj bez vedlejších účinků.
V tomto smyslu je síla pozorované souvislosti ještě větší, když uvážíme, že zůstala stabilní i po úpravě údajů o další známé rizikové faktory. Vztah přetrvával i po odečtení vlivu genu APOE4 spojeného s Alzheimerovou chorobou, stejně jako úrovně vzdělání účastníků nebo předchozího výskytu deprese.

Zdroj: Youtube.com
Autoři studie však nabádají k opatrnosti. Jejich zjištění ukazují spíše na souvislost než na přímou příčinnou souvislost, což znamená, že přesný biologický mechanismus spojující životní cíl a neuroprotekci je třeba ještě odhalit. Tento účinek byl navíc pozorován konzistentně napříč různými analyzovanými rasovými a etnickými skupinami, což otevírá slibnou cestu výzkumu k pochopení jevu, který se zdá být společný všem.
Hlubší zkoumání životního cíle
Koncept životního cíle není v oblasti psychologie a duševního zdraví ničím novým. Viktor Frankl, známý psychiatr a přeživší holocaustu, vyvinul logoterapii, formu psychoterapie, která se zaměřuje na hledání smyslu života. Podle Frankla může mít smysl života směřování a smysl i v těch nejtěžších situacích.