Z mého deníku: Co je v životě migrantky potřebné a co ne

3 min

Sdílet

Jsem na útěku už druhý měsíc. Přináším zde vědecké pojednání o tom, co je a co není potřebné v životě běžencově. Vezmeme to pěkně popořádku.

Z mého deníku: Co je v životě migrantky potřebné a co ne

Zdroj: i60.cz

Ilustrační foto: Pixabay

Z mého deníku: Co je v životě migrantky potřebné a co ne

18. 9. 2025

Jsem na útěku už druhý měsíc. Přináším zde vědecké pojednání o tom, co je a co není potřebné v životě běžencově. Vezmeme to pěkně popořádku.

Když se rozhodnete prchnout a jde o běh spontánní a život zachraňující, stačí vám jen boty a mobil; bez bot se špatně utíká a mobil je nezbytnou výbavou. Nabíječku bych taky doporučovala; ušetříte si tím dost starostí.

Vždycky jsem byla čistotná. Nepřicházelo v úvahu neměnit si denně prádlo, a vida! Na útěku to tak striktně nejen dodržovat nejde, ale ani to vlastně není potřeba. Dokonce usnete bez vyčištění zubů a ani si na kartáček nevzpomenete. Zkrátka první dny můžete přežít bez přehnané tělesné očisty i bez denního převlékání. Navíc tím šetříte životní prostředí, a to se počítá. Pokud máte s sebou kreditku, máte vyhráno. Všechno lze zakoupit během útěku. Kartáček na zuby, ponožky, spoďáry, čokoládu…

Je dobré vzít s sebou i léky, které denně užíváte. Mně se to nepovedlo, ale moje paní doktorka mi je předepsala, a bylo to.

Už měsíc bydlím jako člověk. V podnájmu, kde je prakticky všechno. Veškeré vymoženosti civilizace: pračka, lednice, sporák, teplá a studená voda. Koupila jsem si peřinu, polštář, povlečení a čokoládu, a jsem opět plnohodnotným člověkem.

Nechala jsem přivést a zapojit internet. Taky televizi jsem si koupila, kdyby mi večer bylo smutno. Dokonce jsem ji zprovoznila a naladila všechny programy, a taky je seřadila! Tohle všechno jsem první týdny vůbec nepotřebovala, ovšem jak jsem se začala uklidňovat a taky malinko hnízdit, ráda si uvařím kafe a jen tak si sednu a koukám na televizi. Úplně klidně!

Představte si, že už dva měsíce nežehlím! A rozhodně mi to nechybí. Žehlička nepatří k vybavení podnájmu a já si ji teda kupovat nebudu. Prostě budu trošku zmuchlaná, no a co. Zatím si toho nikdo nevšiml a mně odpadla jedna z nejnudnějších domácích prací.

Když opustíte plně vybavený domov a nevezmete si s sebou kromě pár kousků oblečení nic, stává se život velkým dobrodružstvím. Koupíte si chleba, ale nemáte nůž, abyste si ho ukrojili, sůl, abyste si ho posolili. Jste na začátku. Na startu. Najednou si vážíte každé maličkosti, jste vděční za přátelství a podanou ruku. V noci špatně spíte a pořád v duchu přemýšlíte, jak to bude dál, jak se probůh v dnešní době znovu zmůžete na vybudování domova.

Dny ubíhají a vy si zvyknete. Už se nebudíte se sevřeným žaludkem, protože na vás nikdo neřve, můžete jít, kam chcete, a najednou je tady ten skvělý pocit svobody. I na ten si musíte zvyknout.

Jakmile jsem si uvědomila, že jsem sama sebou, že jsem svobodná, nic se tomu pocitu nevyrovná. Nic.

Nevím, kdy budu žít ve vlastním domově, ani jak velké úsilí mě to ještě bude stát, ale jedno vím. Bez žehličky se rozhodně obejdu a bez spousty jiných věcí taky; kupříkladu bez osobní váhy, když si teď pořád kupuju tu čokoládu. Půjdu životem malinko pomuchlaná, ale radostná.