Veronika (30): Byla jsem pannou až do třiceti. Teď vím, že jsem se neměla za co stydět

Sdílet

unavená

Zdroj: Freepik

Veronika se celý život zaměřovala spíš na studium, práci a vlastní vnitřní svět. Vztahy pro ni nebyly prioritou – a když už přišly, často to skončilo dřív, než vůbec začaly. O panenství do třiceti se ale raději nezmiňovala. Až do chvíle, kdy ji konfrontovala láska i vlastní strach.

O svých zkušenostech v posteli jsem byla zvyklá lhát. Nikdo ale ve skutečnosti nevěděl, že jsem byla panna až do třiceti. Bála jsem se „toho“ víc a víc. Pak jsem zjistila, že mi brání hlavně nízké sebevědomí. Z toho mě naštěstí vyléčil Michal (34). Každý je připravený jindy a mně se vyplatilo počkat na toho pravého i déle.

Simona (30): Proč jsem ve třiceti panna? Nechápu, že se chlapi bojí takové maličkosti

Poprvé jsem zalhala na vysoké

„Jo, spala jsem s jedním klukem po maturitě. Nebylo to nic moc,“ plácla jsem tehdy jen tak ledabyle na dotaz kamarádky. Sama jsem tomu jako by uvěřila. Byla to čistá lež. Nikdy jsem s nikým nespala. Ale tehdy se mi ulevilo, že jsem „zapadla“. Kamarádky řešily antikoncepci a trapné sexuální zážitky, já jsem se smála a přikyvovala. Ve skutečnosti jsem se děsila, že na mě jednou někdo pozná pravdu.

Ve dvaceti jsem si ještě říkala – fajn, jsem prostě jen vybíravá. Ve čtyřiadvaceti už to bylo trochu tristní a chtěla jsem o „to“ přijít s kýmkoliv. Naštěstí nebyl zrovna nikdo k mání, asi je to tak dobře. V osmadvaceti jsem si začala připadat jako ze starého filmu. A ve třiceti? Tam už jsem si připadala jako někdo, o kom se mluví šeptem. Prostě jediná třicítka na světě, co nezažila sex a není jeptiška. A to rozhodně nejsem k zahození, muži si spíš myslí, že na mě nemají.

Můj život nikdy nebyl o divokých večírcích a střídání partnerů. Od střední jsem se spíš věnovala škole, četbě a snění o tom, že „jednou to přijde“. Jenže ono to nepřicházelo. A roky běžely. Dávno už se mě nikdo neptal na „poprvé“. Všichni si automaticky myslí, že sex má každý. Svým způsobem jsem asi dost zvláštní a možná i divná? Proč by to tak mělo být? Milování přeci nikam neuteče. V čem by měla být zdrženlivost trapnější než promiskuita?

Simona (36): Rodina mě nebrala vážně, protože jsem single. Malá lež mi do života přinesla lásku

Dlouho jsem si to nedokázala přiznat ani sama

Nebyla jsem žádná jeptiška. Měla jsem zlomené srdce i pár vztahů. Ale nikdy to nebylo dost blízké, důvěrné, bezpečné. Většinou to skončilo dřív, než se stačilo cokoli stát. A já jsem nikdy necítila, že teď je ten správný čas nebo ten správný člověk.

Možná jsem se bála. Možná jsem to jen odkládala. A najednou jsem měla třicet, pár romantických zklamání za sebou – ale pořád nulovou sexuální zkušenost. Sex mi nechyběl. Jak by mohl, když jsem ho neznala? A pak přišel Michal. Na začátku jsem si řekla, že mu to nikdy neřeknu. Ale čím víc jsem ho milovala, tím větší to byla zátěž.

Byl trpělivý, citlivý, zábavný. Všechno, co jsem si kdy přála. A když mezi námi začalo jiskřit, chovala jsem se jako zkušená žena. Věděla jsem přesně, co říct, jak se tvářit, jak se neprozradit. Všechno jsem si předem nacvičila. Nejvíc jsem se totiž bála toho, že nebudu dost dobrá. Že Michala zklamu na celé čáře.

Sára (38): Jsem stará panna a jsem na to pyšná. Nemusím řešit antikoncepci ani přenosné choroby

Jenže pak přišlo „to poprvé“

Ve chvíli, kdy se nade mnou skláněl a něžně mě políbil, jsem zpanikařila. Tělo mi ztuhlo. A pak jsem to na něj prostě vyhrkla. „Hele, já… já jsem ještě s nikým nespala. Vlastně… nikdy.“
Byla jsem připravená, že vstane, řekne něco o tom, že v tom případě musíme brzdit. Ale on se jen usmál. „To je úplně v pořádku. Jsem rád, že jsi mi to řekla.“

Žádný údiv, výslech, nechápavý pohled. Poprvé jsem někomu věřila víc než svému strachu. A bylo to více než hezké. Nebudu lhát – byla jsem nervózní. Ale i v té nervozitě bylo něco krásného. Něco, co patřilo jen nám dvěma. Nešlo o výkony, šikovnost nebo zkušenost. Šlo o blízkost.

A i když to nebylo jako z filmu, pro mě to bylo jako nový začátek. Dneska už o tom mluvím bez studu. A kdybych to mohla vrátit? Nechtěla bych přijít o to poznání. Ta správná chvíle je tehdy, když jste připravení. A když už se konečně přestanete bát, že nejste dost.