Téměř vědeckofantastická hypotéza, že náš vesmír nemusí být nic jiného než vnitřek obří černé díry, našla nečekaného spojence ve vzdálených končinách kosmu.
Nedávný objev vesmírného dalekohledu Jamese Webba přinesl zjištění, které, pokud se potvrdí, donutí kosmology přehodnotit samotné základy jejich oboru. Je to objev, který zpochybňuje jeden z pilířů moderní fyziky a otevírá dveře teoriím, které dosud zůstávaly pouhou spekulací o samotné podstatě vesmíru. Tento odvážný návrh se připojuje k dalším myšlenkám, které zkoumají hranice našeho chápání, jako je teorie, že ve skutečnosti žijeme v simulaci s prokazatelným fyzikálním základem.
Původ tohoto vědeckého otřesu spočívá ve studii 263 galaxií v raném vesmíru. Teoretické modely předpokládaly, že jejich rotační pohyby budou náhodně rozložené, s rovnováhou mezi pravotočivými a levotočivými galaxiemi. Webbova data však odhalují zcela odlišný obraz a zjišťují preferenční rotační vzorec: přibližně 60 % z nich rotuje v jednom směru, zatímco pouze 40 % rotuje v opačném směru.
Vzhledem k této anomálii nejodvážnější vysvětlení předpokládá, že se vesmír sám zrodil a otáčí se sám na sebe. Pokud měl raný vesmír osu rotace, zanechal by tento původní pohyb nesmazatelnou stopu na formování prvních galaktických struktur. Tato myšlenka, publikovaná v časopise IFLscience, by poprvé pozorovatelně podpořila kontroverzní teorii, že obýváme vnitřek již existující černé díry. Složitost černé díry univerzálního měřítka kontrastuje s teoretickými pokroky, které naznačují, že věda by mohla sestrojit bombu schopnou vytvořit černou díru v mnohem menším měřítku.
Optický klam nebo rotující vesmír
Na druhou stranu vědci nevylučují ani mnohem přízemnější interpretaci, která by nevyžadovala vyhození fyzikálních zákonů do povětří. Pozorovaná nerovnováha by ve skutečnosti mohla být optickým klamem způsobeným známým Dopplerovým jevem. Tento jev by způsobil, že galaxie, jejichž rotace je opačná než rotace Mléčné dráhy, by se jevily jasnější, což by způsobilo jejich nadměrné zastoupení v pozorovacích katalozích a zkreslilo by to statistiky.
Pokud by tato druhá hypotéza byla správná, mělo by to pro astronomii značné důsledky. Vědci by byli nuceni zcela překalibrovat své metody měření vzdáleností v hlubokém vesmíru. Taková úprava by nebyla pouhým technickým vylepšením, ale mohla by vyřešit zásadní současné neznámé, jako jsou například nesrovnalosti ve výpočtu rychlosti rozpínání vesmíru. Vyřešení nesrovnalostí v rozpínání vesmíru je totiž stejně důležité jako řešení jiných hádanek, protože vědci jsou na pokraji pátrání po temné hmotě pomocí inovativních metod, které se rovněž opírají o přesná měření.

Zdroj: Youtube.com
Vědecká komunita však zdůrazňuje, že je třeba být opatrný. Obě možnosti otevírají fascinující nové cesty výzkumu, ale k potvrzení těchto předběžných zjištění a určení, které z obou vysvětlení odpovídá skutečnosti, je zapotřebí ještě mnoho dalších pozorování. Debata je však již v plném proudu a slibuje, že bude určovat agendu kosmologie v příštích letech.
Důsledky existence vesmíru uvnitř černé díry
Pokud se potvrdí teorie, že se náš vesmír nachází uvnitř černé díry, bude to mít hluboké důsledky a změní to naše chápání vesmíru. Černá díra je oblast vesmíru, kde je gravitace tak silná, že z ní nemůže uniknout nic, dokonce ani světlo. Je to proto, že hmota černé díry je soustředěna v extrémně malém prostoru a vytváří obrovské gravitační pole. Myšlenka, že by vesmír mohl být vnitřkem černé díry, naznačuje, že náš vesmír je ohraničen horizontem událostí, tedy hranicí, za kterou nemůžeme vidět ani získat informace.