Čekali jste, že když si dítě vyzvednete ze školky, bude nadšené, že je zase s vámi a strávíte spolu kvalitní čas plný hraní a lásky? Potom vás může střet s realitou pěkně zaskočit. Ano, určitě existují i děti, které jsou ve svém chování konzistentní, ať jsou ve školce, nebo doma, ale také je řada těch, které vlastní rodiče po příchodu domů nepoznávají.
V bezpečí dostávají emoce zelenou
Příčina toho, proč má řada dětí po školce větší potřebu zlobit a obecně řečeno zažívají větší emoce, tedy jsou plačtivější, podrážděnější nebo výbušnější, je poměrně jednoduchá. Školka je pro děti novým prostředím, kde jsou asi poprvé vystavené cizím autoritám, což je u nich přirozeně zdrojem stresu. Musí si osvojit určitá pravidla chování, naučit se více kontrolovat emoce a jejich sebekontrola je většinou vyšponovaná do maxima.
A proto není divu, že všechny emoce, které dítě během dne potlačovalo, potom doma vybublají. Protože to je to místo, kde se dítě cítí bezpečně a může jim dát průchod. Jde tedy o zcela přirozený proces a neznamená to, že vám váš potomek dělá naschvály, protože ve školce si ho učitelky chválí, zatímco doma předvádí pravý opak.
Jak potomkům pomoci?
Teď je to ale na vás, abyste svému dítku pomohli se s velkými emocemi vyrovnat. Základem je bezpochyby to, že doma vytvoříte veselé a milující prostředí. Potřeby dětí po vyzvednutí z instituce mohou být různé. Některé se chtějí proběhnout, jiné chtějí mlčet a v tichosti se věnovat nějaké své oblíbené aktivitě. Obecně ale platí, že by jim rodiče měli poskytnout čas na uklidnění a uvolnění, a ne je hned vystavit palbě otázek na téma Co bylo ve školce? Co jste měli k obědu? Neznamená to samozřejmě, že musíme při setkání mlčet, můžeme dítěti třeba říct, že ho rádi vidíme, že nám chybělo a že se těšíme na společně strávený čas. Teprve později bude čas na otázky ohledně jejich dne. I ty je ale třeba volit pečlivěji. Ideálně tak, aby je děti, zejména ty starší, nevnímaly jako výslech. Lepší než obecné otázky je zeptat se dítěte na to, co konkrétně ho ve školce bavilo, co ho třeba naštvalo, co probíralo s kamarády apod. Dalším důležitým bodem je to, že pokud vidíme, že dítě prožívá velké emoce, neměli bychom je bagatelizovat, ale dát dítěti najevo, že mu rozumíme a že jsme tady pro něj. A až si bude chtít o všem promluvit, rádi mu pomůžeme a vyslechneme.
Komentář k tomu tématu nám poskytla také dětská psycholožka Mgr. Natálya Zajacová:
1. Jak můžeme dítěti po příchodu ze školky pomoci, aby se vyrovnalo s potlačovanými emocemi jinak než zlobením?
V první řadě je důležité pochopit, že školka je pro dítě velmi náročné a nové prostředí. Dosud bylo doma v bezpečí s mámou, která byla vždy po ruce, když ji potřebovalo. Podle vývojových teorií a konceptů separace si dítě v předškolním věku teprve buduje schopnost samoregulace a odolnost v sociálních situacích. Během dne ve školce je na dítě často vyvíjen takzvaný „tlak na výkon“ – drží emoce (protože je v novém prostředí a neví, nakolik je bezpečné je projevit), přizpůsobuje se pravidlům, funguje ve skupině a někdy potlačuje frustraci či únavu.
Když přijde domů, do bezpečí a přítomnosti svých nejbližších, přirozeně se uvolní. Říkáme tomu fenomén „true self“ – dítě se u bezpečné vztahové osoby odváží projevit svou skutečnou emocionalitu i tu náročnou.
Jak mu pomoci, aby to neprojevovalo zlobením?
Vytvořte dítěti „bezpečný prostor na výbuch“. Někdy stačí říct: „Vidím, že toho bylo ve školce hodně, můžeš být teď unavený nebo naštvaný.“ Už samotné pojmenování emoce působí regulačně.
- Předvídejte krizové momenty. Přechod ze školky domů bývá kritický – je dobré vytvořit stabilní rituál: u malých dětí maximálně 3 stálé kroky, např. malá svačina, obejmutí, chvilka ticha. Pomůže to nervovému systému přepnout do klidové zóny.
- Nabídněte ventil. Kreslení, honička po školce, polštář, do kterého dítě může bouchnout, plastelína, voda (např. společně vyrobit lodičku z papíru, dát ji do vody a foukat do ní) nebo hra s pískem. Jsou to terapeutické techniky známé z expresivních terapií či sandplay, které pomáhají uvolnit emoce bez toho, aby se proměnily v nežádoucí chování.
- Krátká společná hra (i 10 minut „plné pozornosti“) výrazně snižuje potřebu vynucovat si pozornost negativním chováním.
- Respektující hranice. Emoce jsou vítané, ale pravidla platí: „Můžeš být naštvaný, ale nemůžu dovolit, abys se bil nebo bil nás.“
Výzkumy v oblasti dětské neuropsychologie (např. práce Daniela Siegela) ukazují, že když dítě cítí emoční naladění rodiče a jasné hranice, jsou jeho přechody domů klidnější.
2. Je šance, že se to během docházky do školky zlepší?
Ano – ve většině případů se to zlepší. Dítě si postupně vybuduje:
- lepší frustrační toleranci,
- stabilnější regulaci afektu,
- větší pocit bezpečí i mimo domov,
- chopnost předvídat situace ve školce a průběh dne,
- dozrávající nervové dráhy odpovědné za inhibici impulzů.
Z terapeutického hlediska se ve většině případů po 3–6 měsících adaptace objevuje výrazné zlepšení. Děti ve školce přestanou „přepínat do výkonu“, osvojí si rutinu a dovolí si prožívat emoce i během dne. Je však potřeba připomenout, že když dítě onemocní, adaptace se často vrací na začátek. Rodiče pak prožívají frustraci z regresu, je to ale přirozený proces, zejména u dětí, které jsou nemocné déle než týden.
3. Nebude mít dítě pocit, že doma musí „řádit“, aby si vynahradilo, že se ve školce muselo držet?
Toto chování je velmi běžné a říkáme mu zdravý adaptační mechanismus. Jak uvádí Winnicott: „Domov je místo, kde se dítě může v bezpečí rozpadnout, protože ví, že ho rodič podrží.“
S postupným dozráváním osobnosti a emoční regulace se:
- snižuje potřeba domácího „vybití“,
- zkracuje emoční napětí,
- chování stává předvídatelnějším,
- dítě lépe komunikuje a pojmenovává emoce slovy.
Nejvýraznější posun obvykle přichází kolem 5. roku věku, kdy dítě vstupuje do stadia iniciativy a získává více kompetencí. Pokud rodiče reagují stabilně — laskavě, pevně, přítomně — dítě se rychleji naučí, že doma nemusí „dohánět“ zadržené emoce ze školky, protože jeho potřeby jsou průběžně vnímány.
Krátké shrnutí na závěr:
- Chování po školce není zlobení a vaše dítě není „zlé“ – jen se potřebuje emočně uvolnit.
- Domov je pro dítě bezpečná základna – tam odkládá vše, co ho tíží.
- Rituály, krátká společná hra, prostor na emoce a jasné hranice výrazně pomáhají snížit náročné chování po příchodu ze školky.
Zdroje: psycholožka Mgr. Natálya Zajacová, Instagram psycholožky, Abc.net.au, Stillplaying.com, Bbc.co.uk, Milanstudnicka.cz
Související články