S cílem proniknout hlouběji do společenské organizace v Çatalhöyüku byla v nové studii (mezi jejímiž autory je i sám Hodder) analyzována DNA 131 koster, datovaných do období 7100 až 5800 př. n. l., pohřbených pod podlahami domů.
@dailymail The Spice Girls need to move aside, as girl power may have started 9,000 years ago. Archaeologists have unearthed additional evidence that women, not men, ruled an ancient city in Turkey that has been buried for thousands of years. The latest genetic evidence has provided clues that women were not only the spiritual symbols of Çatalhöyük but may have been its true rulers. experts say. Read the full story on DailyMail.com. Catalhoyuk Research Project / Getty Images #women #archeology #history #turkey #news
♬ Indiana Jones-style adventure(829562) – Yuumi Iida
Výsledky ukázaly, že 9000 let staré proto-město Çatalhöyük bylo matriarchální společností. Studie tak potvrzuje to, co odborníci již dlouho tušili: ženy a dívky byly klíčovými postavami této zemědělské společnosti.
„Díky Çatalhöyüku máme nyní k dispozici nejstarší geneticky odvozený vzorec sociální organizace ve společnostech produkujících potraviny,“ říká Mehmet Somel, spoluautor studie. „Výsledky ukazují, že město bylo zaměřeno na ženy.“
Město Çatalhöyük, které se nachází v jižní části středního Turecka, bylo postaveno kolem roku 7100 př. n. l. a bylo obýváno téměř 1 000 let. Rozsáhlé sídliště rozkládající se na ploše 13,2 hektaru je známé svými střešními domy, pohřby pod zemí a propracovanou symbolikou, která zahrnovala živé nástěnné malby a rozmanitou sbírku ženských figurek.
Když archeolog James Mellaart na počátku 60. let 20. století Çatalhöyük poprvé vykopal, interpretoval četné ženské figurky jako důkaz matriarchální společnosti, která vyznávala kult „bohyně matky“, snad jako způsob zajištění dobré úrody po významném ekonomickém přechodu od pícninářství k zemědělství založenému na obilovinách.
Hodderův tým spojil 109 osob v 31 budovách a zjistil, že všichni příbuzní prvního stupně (rodiče, děti a sourozenci) byli pohřbeni společně ve stejné budově, zatímco příbuzní druhého stupně (strýcové, tety, synovci, neteře a prarodiče) a příbuzní třetího stupně (např. bratranci a sestřenice z prvního kolene a praprarodiče) byli pohřbeni spíše v blízkých budovách. To naznačuje, že ve struktuře domácností v Çatalhöyüku hrály roli nukleární nebo rozšířené rodiny.
Studie však odhalila i další zajímavý trend v mezigeneračních vazbách mezi pohřby v domácnostech: ty byly založeny především na mateřské linii.
„Tyto mateřské vazby jsme v rámci objektů cíleně nehledali,“ dodává Somel, „ale jasně to ukazuje, že praktiky zaměřené na muže, které byly často doloženy v Evropě neolitu a doby bronzové, nebyly univerzální.“
Analýza starověké DNA také odhalila biologické pohlaví kojenců a malých dětí, což je něco, co nelze určit pouze na základě koster až do puberty. Po určení biologického pohlaví těchto dětí vědci identifikovali trend spojený s ženským pohlavím v hrobovém zboží.
Vzorec většího počtu hrobového zboží kojenců a kojenek vědci neočekávali. Çatalhöyük by se tak stal nejen nejstarší společností, kde důkazy DNA odhalily sociální organizaci zaměřenou na ženy. Byl by to také první systematický důkaz neolitické komunity s kontinuální matrilineární organizací.
„Pokud by se pohlavní vzorce obrátily, pravděpodobně bychom neváhali dojít k závěru, že ve hře byly patriarchální mocenské struktury,“ poznamenává Benjamin Arbuckle v redakčním komentáři ke studii, která byla rovněž publikována v časopise Science.
To odráží obtíže, s nimiž se mnozí vědci potýkají při představě světa vyznačujícího se značnou ženskou mocí, a to navzdory četným archeologickým, historickým a etnografickým důkazům, že matriarchální mocenské sféry byly a jsou rozšířené.
Çatalhöyük, uzavírají autoři, ostře kontrastuje s patrilineárními vzorci pozorovanými v neolitické Evropě, což vyvolává zajímavou otázku, kdy, jak a proč došlo k tak hluboké změně společenské organizace. Analýza koster z Çatalhöyüku za účelem pochopení společenských vztahů je teprve začátkem, uvedl Somel. Určení, zda je tato lokalita jedinečná, je důležitým dalším krokem.
Kromě genetických nálezů nabízí architektura Çatalhöyüku také vodítka o jeho sociální struktuře. Domy postavené vedle sebe a bez viditelných ulic naznačují vysoce integrovanou a spolupracující komunitu. Tento design mohl usnadnit větší sociální rovnost tím, že odstranil fyzické bariéry, které v jiných kulturách často oddělují společenské třídy.

Zdroj: Youtube.com
Symbolika nalezená v Çatalhöyüku, jako jsou ženské figurky a nástěnné malby, mohla hrát klíčovou roli v sociální soudržnosti a předávání kulturních hodnot zaměřených na ženy. Tato umělecká zobrazení nejen odrážejí význam žen ve společnosti, ale mohla také sloužit jako výchovné nástroje pro mladší generace, které posilovaly ústřední postavení žen v životě komunity.
Çatalhöyük nabízí nejen okno do matriarchální minulosti lidstva, ale také zpochybňuje dominantní vyprávění o vývoji lidských společností. Archeologové doufají, že dalším studiem tohoto sídliště odhalí další tajemství o tom, jak tato starověká společenství žila, pracovala a organizovala se, a poskytnou tak ucelenější představu o rozmanitosti lidských společenských struktur v průběhu času.