„Na dvou místech hnízdí dva zástupci bahňáků, kteří se v přírodě zdržují v blízkosti vod, kde si také v mělkých vodách s bahnitým dnem hledají potravu. Odtud název skupiny. Mláďata těchto ptáků jsou první týdny po vylíhnutí pokryta hnědo-šedě kropenatým prachovým peřím. I nohy mají hnědé, v dospělosti se pak vybarví. Díky tomu jsou mláďata téměř neviditelná, a tedy chráněná před případnými predátory,“ popisuje mluvčí zahrady Šárka Nováková .
VIDEO
V komplexu Voliéry ptáků Tibetu a Číny ve voliéře „Nížiny východní Číny“ zahnízdili ústřičníci velcí. Pro chovatele to bylo velké zadostiučinění, protože tyto ptáky chová zoo od roku 2008, ale doposud se je nepodařilo rozmnožit. Je možné, že pár ústřičníků využil situace, kdy byla voliéra uzavřená z důvodu hnízdění poláků východních. Samice ústřičníka snesla koncem června v bezprostřední blízkosti chodníku tři vejce.
„V minulosti u nás ústřičníci již hnízdili, ale nikdy jsme se nedočkali mláďat, takže jsme chtěli dopřát samici maximální možný klid. Proto jsme nechali voliéru dál uzavřenou. Nyní už je ale opět přístupná návštěvníkům,“ doplnila Nováková. V přírodě tvoří hnízdo ústřičníků prostý důlek vystlaný úlomky lastur, peřím a chaluhami. Ve voliéře lastury ani chaluhy ústřičníci k dispozici nemají, a tak využili drobné kamínky, které posloužily stejně. Samice nakonec vyseděla dvě mláďata. Třetí vejce bylo neoplozené. O mláďata se stará ještě několik týdnů po vylíhnutí – mláďata střeží a nabízí jim potravu, kterou tvoří v přírodě ústřice, slávky a další měkkýši, v zoo mají speciální granulovanou směs, drobné rybky a hmyz.
VIDEO
„Ve velké průchozí voliéře La Pampa odchovávají dva páry pisil amerických své potomky. Jeden pár tři mláďata, druhý dvě. Mláďata se oběma párům vylíhla téměř současně. Pokud se malé pisily zdržují na písčitém podkladu nebo na štěpce a nehýbou se, jsou snadno přehlédnutelná. Rodiče navíc své potomky střeží a cítí-li ohrožení, jeden rodič se hlasitým křikem snaží vetřelce či predátora odlákat, zatímco druhý zůstává u mláďat,“ přibližuje mluvčí.
Malé pisily se živí hlavně hmyzem, který hledají v trávě. Jakmile povyrostou a prodlouží se jim nohy i zobák, začnou se odvažovat i do vody a na mělčinách lovit vodní bezobratlé a drobné obratlovce.
Pisila americká vypadá jako miniaturní čáp. Váží 176 gramů, rozpětí křídel dosahuje okolo 75 centimetrů. Samec má černá křídla, zadní část krku a týl hlavy, samice černohnědá křídla. S věkem se barva ptáků mění. Mladí ptáci mají křídla hnědá. Pisily obývají mělké vody, ústí řek, slané mokřady od Kalifornie po Ekvádor a Galapágy, kde hnízdí v koloniích. Ústřičník velký váží okolo půl kila. Zbarvení je nápadně černo-bíle. Spodní strana křídel, břicho a ocas jsou zbarveny bíle, zbytek je černý. Ústřičníci se vyskytují převážně v Evropě a severní Asii. Zdržují se na mořském pobřeží a na přímořských loukách, kde také hnízdí, ale vyskytují se i ve vnitrozemí. Na zimu přelétají ze severních oblastí Evropy do Středomoří, asijské populace k břehům Jihočínského moře nebo do Indie. Na tahu se objevují i na našem území. Jedná se o dlouhověké ptáky, mohou se dožít až 40 let.