CENTRUM.CZ > Techzpravy.cz > dnes, 20:00

Tohle není sci-fi: Sluneční soustava je propojena s okolím neviditelným kanálem

| 3 min

Sdílet

Nová rentgenová pozorování odhalila strukturu horkého, řídkého plynu spojujícího naši sluneční soustavu s hvězdotvornými oblastmi v Mléčné dráze. Objev naznačuje, že žijeme v dynamické síti bublin a koridorů vzniklých explozemi dávných hvězd.

Tohle není sci-fi: Sluneční soustava je propojena s okolím neviditelným kanálem

Zdroj: Shad.off / Depositphotos

Nová studie založená na pozorování rentgenového záření odhalila strukturu horkého, velmi řídkého plynu, která se zřejmě táhne z našeho slunečního okolí do blízkých hvězdných oblastí. Tento kanál zdaleka není „tunelem“ ve fyzikálním smyslu, ale mohl by nám pomoci pochopit, jak naše soustava interaguje s galaktickým okolím a jak proudí hmota v Mléčné dráze. Znamená to, že žijeme uvnitř bubliny, doslova.

Abychom tento objev pochopili, musíme si uvědomit, že Slunce a s ním i my všichni se nevznášíme v dokonalém vakuu. Naše sluneční soustava je ponořena do gigantické dutiny zvané Místní bublina, což je oblast nepravidelného tvaru, která se rozprostírá asi 1 000 světelných let a je vyplněna extrémně horkým plynem o teplotě milionů stupňů, ale s velmi nízkou hustotou, mnohem nižší než průměrné mezihvězdné prostředí.

Tato bublina vznikla kumulativním působením několika supernov, které explodovaly v blízkosti sluneční soustavy před 10 až 20 miliony let. Rázové vlny z těchto explozí rozmetaly okolní plyn, zahřály ho a vyřízly „díru“, která se v průběhu času stále rozšiřuje a kolísá. Jinými slovy, žijeme uvnitř obrovské dutiny vyfouknuté dávnými hvězdami, které velkolepým způsobem zanikly.

Mohlo by vás zajímat: Rychlejší než grafická karta: Vědci použili světlo k výpočtům neuronových sítí

Nová analýza publikovaná v časopise Astronomy & Astrophysics, založená na datech z rentgenového teleskopu eROSITA, ukazuje, že Místní bublina není izolovanou dutinou, ale může být propojena prostřednictvím struktur horkého plazmatu nebo kanálů s dalšími bublinami v okolí Galaxie, zejména s oblastmi, kde se tvoří hvězdy, jako například oblast Štíra a Kentaura.

Video k článku ZDE

Zdroj: Youtube.com

Tým neobjevil fyzický tunel, jak bychom si ho představovali, ale strukturní kontinuum plynu v rozsáhlé oblasti, jehož tvar a vlastnosti zřejmě spojují naše okolí s oblastmi vzdálenějšími. Jedná se o trasy s nízkou hustotou, kterými horký plyn proudí snadněji.

Tento „koridor“ není splavný ani průchozí, ale je to významný astrofyzikální jev. Jedná se o hustotní a teplotní gradient v mezihvězdném plynu, který je výsledkem interakce mezi bublinami vzniklými při explozích supernov.

Studie identifikovala rentgenové signatury naznačující, že tato struktura je tvořena plynem zahřátým na miliony stupňů, s extrémně nízkou hustotou a s možným spojením mezi Místní bublinou a dalšími galaktickými dutinami.

Zdá se, že Mléčná dráha, která zdaleka není statická nebo jednolitá, je tvořena sítí dutin, které se vzájemně dotýkají a otevírají, jako soubor propojených kosmických mýdlových bublin .

Logickou otázkou je, proč je toto zjištění důležité. I když se nejedná o mezihvězdný průchod, pomáhá tento objev rekonstruovat energetickou historii naší oblasti Galaxie. Naznačuje, že supernovy, které vytvořily Místní bublinu, mohly spojit svou expanzi se sousedními bublinami. Poukazuje však také na to, že existují preferenční cesty pro proudění horkého plynu mezihvězdným prostředím, a co je důležitější, že prostředí Sluneční soustavy není izolované, ale je součástí dynamické sítě plynných struktur.

Video k článku ZDE

Zdroj: Youtube.com

Tyto souvislosti mohou také vysvětlit nepravidelnosti zjištěné při studiu prachu, záření a magnetických polí ve slunečním prostředí. Při pohledu ze zemského povrchu se vesmír zdá být tichý. Prostor obklopující Slunce je však neustále se pohybujícím prostředím, vytvarovaným minulými hvězdnými explozemi a formovaným interakcí mezi dutinami horkého plynu.

Kanál identifikovaný systémem eROSITA není „tunelem“ ve stylu science fiction, ale je důležitým vodítkem k pochopení toho, jak náš kousek galaxie dýchá a propojuje se. Především však připomíná, že žijeme ve struktuře s historií, dynamikou a jizvami po dávných hvězdách, které explodovaly dávno předtím, než na Zemi vznikl život.