CENTRUM.CZ > Byznisdenik.cz > 25. 9. 2025, 20:47

Tohle levné jídlo jsme za socialismu nenáviděli. Dnes se servíruje v nóbl restauracích a běžný Čech na něj vůbec nemá

3 min

Sdílet

Kdysi to bylo jídlo nouze, které se na stole objevovalo proto, že nic jiného nebylo. Dnes se na něj stojí fronty v moderních bistrech a restauracích s bílými ubrusy. Ironie je, že pokrmy, které lidé za socialismu považovali za symbol nedostatku, se dnes prodávají za částky, nad kterými mnohý obyčejný strávník zakroutí hlavou.

Čočka na kyselo

Zdroj: ByznysDeník

Levné jídlo v zemi, kde nic levného nebylo

Na první pohled to vypadá, že za socialismu se jedlo lacině. Ceny byly dotované, máslo stálo pár korun a chleba ještě míň. Jenže realita byla jiná. Nabídka byla omezená, maso se shánělo s obtížemi a kvalita často pokulhávala. Do sekané se mlely ty nejhorší kusy, někdy i s příměsí náhražek, a kdo měl chuť na šunku, musel počítat s tím, že ta z obchodu chutnala úplně jinak než dnes.

A tak přicházela na řadu jídla, která byla „za hubičku“. Smažák, šunkofleky, bramborová kaše se zbytkem omastku nebo obyčejná čočka. V jídelnách a závodních kantýnách se vařilo úsporně, hlavní roli hrály brambory a těstoviny. O maso se spíše jen otřely.

Čtěte také: Z počasí na příští týden vstávají vlasy hrůzou. Raději zrušte plány. Zvláště víkend bude kritický

Proč jsme to nesnášeli

Levné pokrmy nesly stigma chudoby. Kdo měl známosti nebo trochu štěstí, sehnal si kvalitnější maso a mohl se předvést před návštěvou. Ostatní se spokojili s tím, co zrovna bylo. Vzpomínky lidí, kteří tehdy sedávali v závodních jídelnách, jsou podobné: jídla byla jednoduchá, často monotónní a po čase se člověku doslova zprotivila.

Navíc existoval tichý třídní rozdíl i v jídle. Restaurace měly kategorie, „trojka“ byla ta nejhorší a tam zamířila většina lidí. Lepší podniky si nechávaly kvalitnější suroviny pro „zasloužilé“. Výběr byl malý a stereotypní, takže levná jídla byla spíš symbolem bezvýchodnosti než radosti z jednoduchosti.

Čtěte také: Manželka mě při rozvodu obrala o poslední halíř. Stačil jediný chybný podpis před dvaceti lety. Neudělali jste totéž?

Dnes se tváří jako retro delikatesa

Stačí se projít centrem města a zjistíte, že smažený sýr s hranolkami se stal „retro klasikou“. Jen místo obyčejného eidamu dostanete francouzský sýr s brusinkami, hranolky z pečených batátů a k tomu domácí tatarku. Cena? Klidně přes tři stovky. To, co dřív bývalo nouzovkou v kantýně, se dnes podává na designových talířích a prezentuje jako pocta české kuchyni.

Podobně je to s dalšími jídly. Čočka na kyselo nebo šunkofleky se vracejí v moderní podobě a podniky lákají na nostalgii. Jenže nostalgie je v tomto případě luxus. To, co kdysi jedli lidé proto, že neměli na výběr, se dnes stává kulinární zážitkem, který si paradoxně mnohý běžný Čech nemůže dovolit.

Důležitým komponentem byly brambory, Zdroj: shutterstock

Co se změnilo a co zůstalo

Rozdíl je především v dostupnosti. Dnes si můžete koupit maso kdykoli, zeleninu ze všech koutů světa i exotické ingredience. Kvalita je kontrolovaná, normy přísné a nikdo si už nedovolí „ředěné“ šunky, jak to bývalo dřív. Jenže zároveň se z jednoduchých jídel stala módní vlna, na které restaurace dobře vydělávají.

A tak zatímco kdysi lidé nadávali na smažák v jídelně, dnes na něj stojí frontu v podniku, kde jim ho naservírují s logem „retro“. Zůstává v tom kus ironie: jídla, která byla symbolem nouze, se proměnila v kulinární atrakci – jen už to není levné jídlo pro každého, ale spíš drahý zážitek pro ty, kdo si ho mohou dovolit.