CENTRUM.CZ > Pravda24 > 6. 10. 2025, 10:58

Tento předmět se vymyká zdravému rozumu. Ležel mezi kostmi v pravěké jeskyni a nevyrobil ho člověk

| 4 min

Sdílet

V šeru belgické jeskyně Scladina našli archeologové kus lví kosti, která se tvářila jako obyčejný úlomek. Při bližším zkoumání se z ní ale vyklubal promyšlený vícenástroj: čtyři funkce na jednom kusu kostěného nože. A neudělali ho moderní lidé, vznikl v rukou neandrtálců před zhruba 130 tisíci lety.

Jeskyně mohou ukrývat mnoho pokladů

Zdroj: Pravda24

Představte si prostor, kde se mísí pach vlhké země, staré kosti velkých šelem a tiché šustění štětečků. Tam, ve Scladině nad údolím Mázy, už desítky let vyzvedávají z vrstvy po vrstvě stopy po neandrtálcích. Někdy je to odštěpek pazourku, jindy dětská čelist. A pak přijde nález, který obrátí představy o primitivních lovcích: lví holenní kost přetvořená v nástroj, který nejdřív sekal či dlátoval a po opotřebení posloužil k dobroušení kamenných čepelí. Co dokáže obyčejná kost, když ji vezmou do ruky trpělivé a vynalézavé bytosti?

Scladina: jeskyně, která vrací hlas neandrtálcům

Scladina je dlouhodobě systematicky zkoumaný komplex s výjimečně zachovanou stratigrafií. Odtud pochází i Scladina child, jeden z nejlépe dochovaných dětských neandertálců v západní Evropě, a tisíce moustérských artefaktů. Svrchní vrstvy nesou stopy opakovaného osídlení a pečlivé práce s materiálem – kostí, kamenem i dřevem. Není to jednorázová epizoda, ale dlouhá kapitola, kterou vědci v posledních letech zpřesnili datováním i novými analýzami.

Čtěte také: Hygiena na dvoře Ludvík XIV. Marie Antoinetta se mohla pozvracet. Nic horšího si neumíte představit

A co je podstatné: Scladina už dřív ukázala, že neandrtálci sahali po kostech z různých zdrojů, včetně ptáků a jeskynních medvědů a přetvářeli je v pracovní pomůcky. Nález nože z lví kosti na tuto linii hladce navazuje, jen posouvá hranici: od kořisti k nástroji z krále pravěkých šelem.

Čtěte také: Svatební noc starých Slovanů: Podivný rituál s děravou košilí je zcela mimo naše dnešní chápání

Nůž z lvích kostí: čtyři nástroje v jednom

Jádrem nálezu je tibie jeskynního lva, rozdělená a přepracovaná tak, že z jednoho kusu vznikly čtyři funkční komponenty. Nejprve sloužila jako mezikladivo či dláto – do dřeva, do kůže, do kostěného polotovaru. Když se hrany otupily, výrobci ji zlomili a díly použili jako retušéry, tedy kostěné ostří, jimiž se upravují a dobrušují pazourkové čepele. Mikrostopy na povrchu, vsazené křemenné třísky i politura od opakovaného tření to říkají jasně: nebyla to nahodilost, ale promyšlená výrobní dráha. A stáří? Konec saalského zalednění, přibližně 130 tisíc let.

Nález je zároveň nejstarším známým důkazem toho, že neandrtálci proměnili lví kost ve vícenástroj. Ten přezdívaný švýcarák krásně sedí: více funkcí, opakovaná recyklace, maximální využití materiálu. Přitom stejný postup vědci pozorují i u nástrojů ze zvířat, jež byli v jeskyni běžnější, například z medvěda. Volba druhu tedy zřejmě nebyla symbolická, ale praktická, rozhodovala velikost, tvar a houževnatost.

Co tím neandrtálci říkají dnešku

Způsob práce se surovinou prozrazuje víc než nástroj sám. Vidíme standardizované rozměry retušérů, a tedy jasnou představu o tom, jak má kost sedět v ruce i jak má přenášet sílu úderu. Vidíme recyklaci: když se první funkce vyčerpá, materiál dostane druhý život. A vidíme znalost vlastností kosti: kde ji zlomit, jak brousit, aby hrany vydržely déle. Žádná slepá náhoda. Spíš malá dílna s provozním řádem.

A ještě jeden detail, který těší: lví kost do jeskyně někdo přinesl čerstvou. Na zbylých úlomcích nejsou stopy zvětrání ani okusu šelem, zato jsou tam zlomy a záseky od lidské ruky. Znamená to lov? Skutečný souboj s vrcholovým predátorem? Jistotu nemáme. Ale i kdyby šlo jen o využití příležitosti, schopnost proměnit tak nebezpečné zvíře v precizní pracovní nástroj stojí za pozornost.

obličej neandrtálce — Neandrtálci mysleli podobně jako my dnes, zdroj: Shutterstock

Mýtus primitivů se drolí

Každý podobný objev o milimetr posune obraz neandrtálců k lidem, kteří plánovali, učili se a předávali postupy. V Scladině k tomu dostáváme výborné kulisy: dlouhý časový profil, bohaté soubory kostí i kamenných artefaktů a pečlivé analýzy, od mikroskopie po proteomiku, které určí i přesný druh zvířete. Když se všechny linky spojí, vychází jednoduchý vzkaz: ti, o nichž se tak často mluví ve stereotypech, dokázali pracovat s materiálem stejně pragmaticky a úsporně, jak bychom to chtěli po sobě. A možná ještě o chlup lépe.

Nůž z lví kosti ze Scladiny není kuriozita, ale komprimovaný příběh dovednosti. Neandrtálci tu berou kost, mění ji, znovu používají a nechávají nám vzkaz, že zručnost a hlava byly jejich silná stránka dávno před námi.