Nenápadné začátky v době socialismu Miroslav Donutil se narodil 7. února 1951 ve Zlíně. Po studiích na brněnské JAMU nastoupil do legendárního Divadla Husa na provázku, kde v 70. a 80. letech patřil k pevné herecké sestavě. Divadlo bylo známé svou nekonvenční poetikou a originálními inscenacemi, které se snažily v rámci možností reagovat na společenskou realitu.
Přestože byl Donutil oblíben u divadelních diváků, na filmovém plátně se objevoval jen v menších či vedlejších rolích. Hrál například ve filmu Balada pro banditu (1978) nebo v Postřižinách (1980). Socialistická kinematografie tehdy preferovala jiné typy herců a Donutil zůstal spíše na okraji zájmu režisérů i televize. Popularitu v širší veřejnosti si budovali kolegové, kteří častěji dostávali příležitost ve velkých filmových projektech. Donutil tak zůstával především „hercem z Brna“, známým v kulturních kruzích, ale nikoli celonárodně.
Přelom po roce 1989 Sametová revoluce a otevření kulturní scény znamenaly pro Miroslava Donutila zásadní zlom. V roce 1990 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde rychle zaujal svým charismatem a výrazným hereckým stylem. Postupně se z něj stal jeden z nejvýraznějších protagonistů české první scény.
Jeho popularita rostla i díky televizi a filmu. Objevil se ve snímcích jako Černí baroni (1992) nebo Pelíšky (1999). Tyto role ukázaly jinou polohu jeho talentu – od ironického humoru přes lidskou civilnost až po dramatické ztvárnění složitých postav.
Významným fenoménem se staly také jeho televizní pořady a vyprávění, zejména cyklus Na kus řeči , kde kombinoval osobní vzpomínky, historky a šarm improvizátora. Donutil si tak získal široké publikum i mimo klasické divadelní sály.
Miroslav Donutil s manželkou | Zdroj: Pavel Gwužď / Nextfoto Ikona české kultury Od 90. let až po současnost se Miroslav Donutil pevně zařadil mezi české herecké osobnostmi. Byl oceněn řadou divadelních i filmových cen, ale snad ještě důležitější je jeho schopnost oslovit různé generace diváků. Jeho kariéra po roce 1989 tak ukazuje nejen osobní vzestup, ale i změnu prostředí, které po otevření hranic dokázalo docenit herce, jenž by v předchozím režimu zůstal spíše regionální osobností.
Nedávno Miroslav Donutil znovu předvedl, že si chválu a ocenění zaslouží. Objevil se v minisérii Moloch coby prezident Toman, kde spolehlivě ovládl všechny své scény.
Soukromý život Za nablýskanou kariérou se skrývá i pevné rodinné zázemí. Miroslav Donutil je dlouhá léta ženatý se Zuzanou Donutilovou, s níž má dva syny – Tomáše a Martina. Rodina pro něj vždy představovala jistotu a stabilitu.
Mladší syn Martin se vydal v otcových šlépějích. Donutil tak vidí, jak jeho umělecké geny pokračují i v další generaci. O rodině mluví s úctou a často zdůrazňuje, že právě díky ní dokázal ustát náročný tlak spojený s hereckou profesí i popularitou.
Jeho humor bývá laskavý, někdy ironický, ale vždy založený na detailním pozorování lidských povah. Právě díky tomu působí jeho vyprávění autenticky a diváci se k nim rádi vracejí.
Dva životy jednoho herce Když se ohlédneme za kariérou Miroslava Donutila, vidíme dva rozdílné příběhy. Ten první patří herci, který v době socialismu sice působil v silném divadelním souboru, ale jeho jméno nepatřilo k nejznámějším. Druhý začíná po roce 1989, kdy se stal jednou z ikon české kultury a oblíbeným hercem napříč generacemi.
Zdroje článku: narodni-divadlo.cz , iprima.cz , csfd.cz , kinotip2.cz