Templáři byli spolek zbožných křesťanů s důležitým posláním

| 4 min

Sdílet

Templáři byli spolek zbožných křesťanů s důležitým posláním. Přestože byl původní řád těchto rytířů před staletími rozpuštěn, operuje v určité formě i dnes. Kdo jsou templáři a jaký byl a stále je jejich úděl ve společnosti?

Templáři byli spolek zbožných křesťanů s důležitým posláním

Zdroj: World Imaging / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs

Bohatý, mocný a tajemný řád, který po staletí fascinoval historiky i veřejnost, přičemž jeho příběh dodnes koluje v moderní kultuře a vypráví o templářích, jejich finanční a bankovní obratnosti, vojenské zdatnosti a práci ve prospěch křesťanství během křížových výprav. Jak tento příběh začal a jak se v průběhu staletí vyvíjel až do současnosti?

Odkud se vzali templáři?

Poté, co křesťanská vojska v roce 1099 během křížových výprav získala Jeruzalém z rukou muslimů, začaly Svatou zemi navštěvovat skupiny poutníků z celé západní Evropy. Mnozí z nich však byli během své cesty přes území ovládané muslimy napadáni a okrádáni či vražděni. Kolem roku 1118 tak francouzský rytíř Hugues de Payens spolu s osmi příbuznými a známými vytvořil vojenský řád, který nazval Chudí spolubojovníci Krista a Šalamounova chrámu – později známý jednoduše jako templáři. S podporou jeruzalémského vládce Balduina II. si zřídili sídlo na posvátné Chrámové hoře, odkud pochází jejich dnes již legendární název, a zavázali se chránit křesťanské návštěvníky Jeruzaléma.

Podpora a požehnání papeže

Zpočátku čelili templáři kritice některých náboženských představitelů. V roce 1129 však skupina získala formální souhlas katolické církve a podporu významného francouzského opata Bernarda z Clairvaux. Bernard je autorem knihy Chvála nového rytířství, která oslavovala templáře a podporovala jejich růst. V roce 1139 pak vydal papež Inocenc II. papežskou bulu, která templářům povolovala zvláštní práva. Templáři tak byli například osvobozeni od placení daní, směli si stavět vlastní oratoře a nebyli podřízeni ničí autoritě kromě papeže.

Video k článku ZDE

Templáři při práci

Templáři v průběhu let založili prosperující síť bank a získali obrovský finanční vliv. Jejich bankovní systém umožňoval náboženským poutníkům ukládat majetek ve svých domovských zemích a vybírat prostředky ve Svaté zemi. Řád se stal známým pro svůj přísný kodex chování nazvaný Pravidla templářů, jenž zahrnoval například zákaz špičatých bot či zákaz líbání matek. Charakteristický byl taktéž styl templářského oblékání, který představoval bílý hábit zdobený jednoduchým červeným křížem. Členové řádu skládali přísahu chudoby, čistoty a poslušnosti. Nesměli ani pít nebo hrát hazardní hry.

Pád templářů

Na konci 12. století muslimská vojska znovu dobyla Jeruzalém a zvrátila průběh křížových výprav, což templáře donutilo několikrát se přemístit. Pád Akkonu v roce 1291 znamenal zničení posledního křižáckého útočiště ve Svaté zemi. V následujících desetiletích začala podpora vojenských tažení ve Svaté zemi ze strany Evropy slábnout. Navíc mnozí světští a náboženští představitelé začali být vůči bohatství a moci templářů stále kritičtější. Do roku 1303 ztratili templáři poslední oporu v muslimském světě a zřídili si operační základnu v Paříži.

Zatýkání a popravy

Po přesunu templářů do Francie se zdejší král Filip IV. rozhodl řád zlikvidovat, zčásti možná proto, že templáři odmítli zadluženému panovníkovi poskytovat další půjčky. V pátek 13. října 1307 byly zatčeny desítky francouzských templářů včetně velmistra řádu Jacquese de Molay. Mnoho rytířů bylo brutálně mučeno, dokud se nepřiznali k falešným obviněním, mezi něž patřilo kacířství, homosexualita, finanční korupce, uctívání ďábla, podvody, plivání na kříž a další. O několik let později byly desítky templářů za svá přiznání upáleny na hranici v Paříži. De Molay byl popraven v roce 1314. Na nátlak krále Filipa papež Klement V. v roce 1312 neochotně řád templářských rytířů rozpustil. Majetek byl rozptýlen mezi jiné řády, část však pravděpodobně spadla do vlastnictví krále.

Templáři dnes – legenda či mýtus?

Katolická církev s odstupem času uznala, že pronásledování templářů bylo neoprávněné. Církev tvrdí, že papež Klement tehdy jednal pod značným nátlakem, což mělo vést k zániku řádu. Někteří lidé se však domnívají, že templáři se namísto úplného zániku stáhnuli do ústraní a v této formě operují i dodnes.

V 18. století pak některé skupiny, především svobodní zednáři, oživily středověké rytířské symboly, rituály a tradice, včetně zvyků přejatých od templářů. V současné době existuje hned několik mezinárodních organizací stylizovaných podle templářů. Tyto skupiny mají své zástupce po celém světě a jejich cílem je udržovat hodnoty a tradice původního středověkého řádu.

V průběhu let se pak objevily různé příběhy o tajemné činnosti rytířů. V poslední době si příběhy o legendárních templářích našly cestu do populárních knih a filmů. Někteří historici tvrdí, že templáři možná tajně střežili Turínské plátno ještě stovky let po skončení křížových výprav. Další rozšířený názor je, že rytíři objevili a uchovávali náboženské artefakty a relikvie, například Svatý grál, Archu úmluvy a části kříže z Kristova ukřižování. Populární román a film Da Vinciho kód předkládá teorii, že templáři byli zapojeni do spiknutí s cílem zachovat pokrevní linii Ježíše Krista.

Ačkoli je většina těchto spekulací považována za smyšlenou, není pochyb o tom, že templáři i dnes vyvolávají napříč společností značný ruch a fascinaci.