Světový humanitární den připomíná ty, kdo pomáhají i za cenu života

Sdílet

Zdroj:

Současný svět je neklidný a zraněný. Na mapě přibývají konfliktní zóny, zpravodajství den co den přináší nové obrázky trosek, strachu a útěku. Tam, kde dřív zněl smích, je slyšet výbuch. Děti vyrůstají pod tíhou sirén, matky balí evakuační zavazadla a otcové se snaží ochránit rodiny ve světě, kde je stale těžší žít.

Kromě konfliktů se ale svět potýká i s dalším, tichým nepřítelem – klimatickou změnou. Lidský otisk můžeme stale častěji vidět v podobě povodní, vln veder a požárů, které pohlcují celé vesnice. Zatímco příroda volá o pomoc, lidé dál ničí i to, co je drží při životě.

Tváří v tvář chaosu

A uprostřed toho všeho stojí oni – humanitární pracovníci. Ti, kteří opouštějí pohodlí svých domovů, aby přinesli pomoc a naději. V oblastech válek, přírodních katastrof i hladomorů rozvážejí jídlo, vodu, léky. Stojí u postelí zraněných, pomáhají s evakuacemi, vzdělávají děti nebo podporují duševní zdraví. A právě proto jsou stále častějším terčem. Dělají totiž to, co by mělo být samozřejmé.

Od roku 2008 si každý 19. srpen připomínáme jako Světový humanitární den. Ctí se tak památka 22 pracovníků OSN, kteří v roce 2003 zahynuli při útoku na budovu organizace v Bagdádu. Tento den si připomínáme nejen padlé, ale i živé, kteří denně riskují životy ve službě druhým.

Lidskost, která stojí tu nejvyšší cenu

Statistiky nám jasně ukazují, jakému nebezpečí jsou humanitární pracovníci vystavováni. Podle Martiny Špinkové z neziskové organizace ADRA jich v roce 2022 přišlo o život 118. V roce 2023 se 595 z nich ocitlo v přímém ohrožení, z toho 280 jich zemřelo. Rok 2024 se stal nejkrvavějším rokem v dějinách humanitární pomoci – celkem přišlo o život 377 humanitárních pracovníků!

Nejvíce obětí si vyžádaly boje v Gaze, kde bylo zabito přes 280 lidí, převážně zaměstnanců agentury UNRWA. Těžké ztráty hlásí také Súdán, Jižní Súdán a Jemen, kde jsou navíc mnozí pracovníci stále drženy v zajetí. Ve srovnání s rokem 2022 jde o stupňující se, hrozivý trend.

Co by v Gaze udělal Ježíš? A co uděláme my?

Podle OSN tvoří většinu obětí lokální zaměstnanci humanitárních organizací – ti, kteří jsou místní, znají jazyk i kulturu, ale nejsou pod mezinárodní ochranou. „Normalizace násilí a nedostatek odpovědnosti jsou nehorázné a nebezpečné nejen pro samotné humanitární pracovníky, ale pro všechny, kteří pomoc potřebují,“ uvedla Joyce Msuya z OSN.

Světový humanitární den tak není jen pietní vzpomínkou. Je to výzva. Připomínka, že za neutralitu a lidskost se dnes platí životem. A že odvaha pomáhat si zaslouží nejen respekt, ale i ochranu, která je tolik potřebná.