„K vodě mě to táhlo od mládí. Jako dítko školou povinné mě hodně ovlivnila a nasměrovala setkání mladých biologů na staré Rýchorské boudě v Krkonoších v 70. letech, které vedly osobnosti jako Eliška Nováková, František Procházka a bratři Jiránkové. Nesmazatelně se mi do paměti vryly výpravy do krkonošských rašelinišť a údolíček mnoha tamních potoků. Asi mne i do značné míry k vodě připoutaly,“ popisuje Iva Bufková .
VIDEO
Později při působení v Národním parku Šumava se už naplno začala věnovat bažinám i mokřadům. Pro správu parku pracuje už tři dekády. „Vše začalo mapováním šumavských rašelinišť před třiceti lety. Při něm jsme postupně odhalili rozsah poškození, které způsobilo odvodňování krajiny. Tehdy jsme začali tento problém řešit a zahájili Program revitalizace šumavských mokřadů a potoků. V loňském roce jsme spolu s kolegy ukončili jeho třetí etapu, kterou představoval projekt Život pro mokřady. Jen v rámci tohoto projektu jsme obnovili 2182 hektarů mokřadů, 35 kilometrů potoků, 28 pramenišť a zrušili více než 212 kilometrů odvodňovacích kanálů, “ shrnula.
V posledních letech se také snaží upozornit na špatný stav pramenišť, která jsou pro vodní režim v krajině velmi důležitá, ale jsou zcela přehlížena. Většina z nich je odvodněna.
„Vždy mě ohromí, jak příroda dokáže dát věci do pořádku, dáme-li jí šanci. Pochopitelně potok se z trubky nebo z příliš hlubokého rovného kanálu sám jen tak na povrch půdy nevrátí. Pokud mu ale pomůžeme se tam dostat, za dva roky již často vypadá jako přírodní tok. Velmi rychle se do něj vrací ryby i další život. Pstruzi jsou schopni najít revitalizovaný potok hned druhý den poté, co se do něj převede voda,“ říká.
Obnova mokřadů není jen technická práce. Je to především o pochopení fungování celé krajiny, jak proudí voda, jak se váže v půdě, jak jsou spolu propojená prameniště, potok a rašeliniště.
Iva Bufková, bioložka a ekoložka
Podobně podle ní reagují i obnovené mokřady. Brzy se v nich rozšíří vlhkomilné druhy rostlin i živočichů. „Na dvou našich revitalizovaných lokalitách dokonce zahnízdili jeřábi,“ pochlubila se.
Poškozené a degradující mokřady a vodní toky nejsou jen problémem Šumavy. Mnohem závažnější situace je ve volné krajině mimo chráněná území. Přitom mokřady a vodní toky jsou důležité pro fungující vodní režim a stabilitu krajiny. „Dokáží také tlumit nepříznivé dopady extrémních výkyvů počasí spojené s klimatickou změnou, jako jsou suchá a horká období nebo bleskové povodně. Bude důležité, alespoň část těchto přírodních vodních struktur do krajiny vrátit a my doufáme, že revitalizační počiny na Šumavě mohou být v tomto ohledu inspirací,“ doufá.
Letos obdržela Iva Bufková Cenu Josefa Vavrouška za výjimečný počin. Cílem akce je zároveň stmelovat a propojovat lidi z ochrany přírody napříč obory i generacemi. První Cenu Josefa Vavrouška udělila Nadace Charty 77 za rok 1996. Od roku 2004 cenu uděluje Nadace Partnerství. Cena nese jméno prvního federálního ministra životního prostředí, ekologa, publicisty, horolezce a učitele Josefa Vavrouška. Podle mnohých byl především vizionář. Snil o zdravém životním prostředí a lepší budoucnosti pro Evropu. Jeho vize pohřbila až lavina, pod níž tragicky zahynul s dcerou Petrou.