Stisk ruky jako zrcadlo duše? Proč jsem přestala věřit této populární teorii

Sdílet

Roky jsem věřila, že z podání ruky dokážu člověka přečíst. Pevný stisk rovná se sebevědomí, vlhká dlaň znamená nervozitu. Pak jsem se začala zajímat o to, co na to říká věda – a zjištění mě docela zaskočilo.

Zdroj: unsplash

Pamatuji si, jak jsem před lety seděla na školení pro personalisty a lektorka nám s naprostou jistotou vysvětlovala, že pevný stisk ruky prozradí dominantního člověka, zatímco ten „mrtvá ryba“ odhalí nejistotu a slabost. Zapisovala jsem si to jako svaté písmo. Koneckonců, kdo by zpochybňoval něco, co „všichni vědí“?

Jenže čím víc jsem se později začala zajímat o psychologii osobnosti, tím víc mi tahle teorie přestávala dávat smysl. A ukázalo se, že nejsem sama – vědecká komunita má k populárním tvrzením o stisku ruky značné výhrady.

Kde jsou ty studie?

Když se podíváte na skutečný výzkum v oblasti psychologie osobnosti, zjistíte něco překvapivého. Robustní, replikovatelné studie, které by prokázaly přímou souvislost mezi typem stisku ruky a stabilními osobnostními rysy – jako je extroverze, svědomitost nebo neuroticismus z takzvané Velké pětky – prakticky neexistují. Dílčí výzkumy se sice objevily, ale jejich výsledky byly slabé, často protichůdné a nepřežily kritické ověření.

Je obrovský rozdíl mezi „možná tam něco je“ a „vědecky prokázáno“. A v případě stisku ruky jsme bohužel stále v té první kategorii – pokud vůbec.

Zpocené dlaně nejsou diagnóza

Dobře, namítnete – ale co třeba zpocené ruce? To přece jasně ukazuje na nervozitu! Ano i ne. Zpocené dlaně skutečně mohou signalizovat aktuální stres – je to reakce autonomního nervového systému. Jenže aktuální stav není totéž co stabilní osobnostní rys. Člověk může mít vlhké ruce, protože je nervózní z důležité schůzky, protože je mu horko, nebo prostě proto, že má takovou fyziologii.

Diagnostikovat někomu chronickou úzkost z jednoho podání ruky je asi jako soudit něčí stravovací návyky podle toho, co si dal k obědu jeden konkrétní den.

Photo by Habila Mazawaje | Zdroj: unsplash

Kulturní slepota

Jeden z největších problémů celé teorie je něco, o čem se na těch školeních většinou nemluví – obrovské kulturní rozdíly. Pevný stisk ruky, který je v západních zemích vnímán pozitivně, může být v některých asijských kulturách považován za projev agrese nebo nedostatku respektu. Naopak jemné podání ruky, které by v USA znamenalo slabost, je jinde standardní projev zdvořilosti.

Jak můžeme z jedné univerzální šablony číst osobnost, když samotné normy se dramaticky liší po celém světě? Odpověď je prostá – nemůžeme.

Každý vidí, co chce vidět

A pak je tu problém subjektivity. Když jeden hodnotitel označí stisk za „sebevědomý“ a druhý za „agresivní“, kdo má pravdu? Hodnocení osobnosti na základě stisku ruky je vysoce subjektivní a plné nevědomých předsudků. Co je pro jednoho příjemně pevné, je pro druhého nepříjemně silné. Bez jasných kritérií si z podání ruky každý přečte to, co si přečíst chce.

Situace mění všechno

Nesmíme zapomenout ani na situační faktory. Jste pod stresem z blížícího se termínu? Bolí vás ruka? Jste unavení po dlouhé cestě? Všechno tohle ovlivňuje, jak stisknete ruku. Váš stisk v danou chvíli vypovídá mnohem více o vašem momentálním rozpoložení než o tom, kdo skutečně jste.

Divadlo, které hrajeme všichni

A pak je tu samozřejmě vědomá manipulace. Politici se učí „prezidentský stisk“, obchodníci trénují „pevný, ale ne agresivní“ dotyk, uchazeči o práci si před pohovorem opakují, jak správně podat ruku. Lidé svůj stisk ruky vědomě upravují, aby zanechali určitý dojem. A právě proto, že neexistuje spolehlivá základní linie, je prakticky nemožné rozpoznat, kdy někdo hraje divadlo.

Co si z toho odnést

Neznamená to, že stisk ruky není důležitý – je to společenský rituál, který má svůj význam. Ale není to rentgen duše. Je to složitý, proměnlivý akt plný kulturních, situačních a individuálních nuancí.

Když dnes potkám někoho s vlažným stiskem ruky, už si automaticky neříkám „nejistý člověk“. Možná je z jiné kultury. Možná ho bolí ruka. Možná je prostě jiný než já. A možná – jen možná – skutečné poznání člověka vyžaduje víc než tři sekundy kontaktu dlaní.

Stisk ruky jako zrcadlo duše? Proč jsem přestala věřit této populární teorii

Nepamatuju si, kdy byla Kanada tak pokakaná, hodnotí Jágr. Naznačil i svoji hokejovou budoucnost

Ornella Koktová po oznámení rozvodu odjela s dětmi na hory. Místo klidu skončila s horečkou a v slzách

Záhada otcovství syna Michaela Jacksona. Slaví 24 let, podoba je neuvěřitelná, ale do hry vstupuje i slavný herec

Role v Comebacku byla pro Babčákovou splněný sen. O plastice nosu nikdy neuvažovala

Naprosto vědecký pohled na zcela lidskou potřebu: Proč prdíme – a co s tím má společného obyčejná chůze