Možná si říkáte, že to, co si myslíte, nemá žádný skutečný dopad, ale pravda je, že náš mozek je neuvěřitelně pozorný a bere každé slovo jako příkaz. Když si v hlavě řekneme „jenom neudělej chybu", mozek se okamžitě zaměří na to slovo „chyba", ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Místo abychom se soustředili na úspěch, věnujeme všechnu energii snaze vyhnout se pádu. Výsledkem je, že se často stane přesně to, čeho jsme se chtěli vyvarovat.

Foto: Shutterstock
Mozek posluchač
Nejde o to, že by náš mozek neuměl rozlišit mezi udělej a neudělej. Problém je v tom, že je až příliš dobrý. Zaměřuje se totiž přesně na to, co mu řekneme. Řekneme-li si například „nepřibližuj se moc k obrubníku", mozek se soustředí na slovo obrubník. A protože se naše pozornost upne na to, co chceme obejít, je pravděpodobné, že nakonec najedeme přímo na něj.
Špičkoví sportovci a úspěšní lidé se naučili tento princip využívat ve svůj prospěch. Místo aby si v hlavě říkali, čemu se mají vyhnout, soustředí se výhradně na to, co chtějí, aby se stalo. Netvrdí si „nespadnu", ale „zvládnu to". Jejich mysl se zaměří na úspěch, a ne na potenciální selhání.
Krutý vnitřní dialog
Náš vnitřní kritik může mít mnoho podob. Někdy zní jako pesimistický hlas, který nám říká „to nezvládnu" nebo „nemá to smysl". Jindy je to sebekritický hlas, který nás odsuzuje slovy jako „jsem idiot" nebo „nikdy nic neudělám správně". Tyto myšlenky se mohou zdát jako pouhé pocity, ale ve skutečnosti jsou to příkazy, které mozek nebere na lehkou váhu.
Často si pleteme negativní sebekritiku s realismem. „Dostal jsem špatnou známku, asi mi matematika prostě nejde," se může velmi rychle změnit v „nikdy se nedostanu na dobrou školu." Takovýto vnitřní dialog nás omezuje a brání nám dosáhnout našeho potenciálu, protože nevěříme, že jsme schopni pozitivní změny.
Důsledky takového myšlení mohou být vážné. Negativní vnitřní dialog může vést ke zvýšenému stresu, protože náš mozek neustále hledá důkazy pro naše negativní přesvědčení. Vytváří tak realitu, ve které je pro nás těžší dosáhnout cílů. Může to také vést k perfekcionismu, kdy si myslíme, že dobře není dost, a ztrácíme radost z práce, která je hotová. V nejhorších případech může tento vnitřní dialog přispět k pocitům úzkosti a deprese.
Jak změnit hlas, který máme v hlavě
Naštěstí máme moc tento vnitřní hlas změnit a naučit se s ním pracovat. Můžeme začít tím, že se naučíme si ho všímat. Zkuste si představit, že to, co si říkáte, byste řekli nahlas svému nejlepšímu příteli. Zní to krutě? Pokud ano, je to jasný signál, že je čas začít s vnitřním dialogem zacházet šetrněji.
Dalším krokem je uvědomit si, že myšlenky nejsou fakta. To, že si o sobě myslíte něco negativního, neznamená, že je to pravda. Vaše mysl může být stejně zkreslená jako u kohokoli jiného. Zkuste svému vnitřnímu kritikovi dát jméno, které zní komicky, aby ztratil svou sílu. Až se ozve, můžete si říct: „Aha, to je jenom ten můj vtipálek v hlavě, co si ze mě dělá legraci."
Můžete také zkusit omezit negativitu na určitý čas. Řekněte si, že si můžete stěžovat jen jednu hodinu denně, a zbytek dne se zaměřte na to, co chcete, aby se stalo. A hlavně, pokud se přistihnete u negativní myšlenky, nahraďte ji pozitivním a realistickým protějškem. Místo „nesnáším to" si řekněte „je to výzva" a místo „tohle nezvládnu" si řekněte „zkusím to ze všech sil".
Naše mysl je mocný nástroj, ale je na nás, abychom se naučili ho ovládat. Pečlivě vybírejme slova, která sami sobě říkáme, protože mozek je neustále poslouchá. Zahoďte pochybnosti a soustřeďte se na to, co chcete, aby se stalo.
Zdroje: Medium, Very Well Mind, Admired
Související články