Ačkoliv se průměrný starobní důchod pohybuje okolo 20 tisíc měsíčně, je stále velké procento seniorů, kteří na takovou částku nedosáhnou. Roli hraje kromě jejich povolání také místo bydliště, nižší důchody navíc mívají i ženy.
To je třeba případ osmdesátileté Alžběty (jméno je smyšlené, ale skutečnou identitu redakce zná).
Žije v malé vesnici u polských hranic v Moravskoslezském kraji, kde bydlí společně se svou rodinou v dvougeneračním domě, ve kterém ostatně bydlí celý svůj život a žít někde jinde, to už by si neuměla představit. Narodila se zde, pak se za ní přistěhoval její manžel a po jeho smrti zůstala v domě s dcerou a její rodinou. Alžběta vychovala dvě děti, celý život pracovala jako dělnice a do důchodu šla v 57 letech. Penzi si tedy užívá už 23 let. Paní Alžběta je se svým životem spokojená, za to, v jakém komfortu teď žije ale vděčí především své rodině.
Bez podpory rodiny by musela svůj dům prodat ,,Nedovedu si představit co by se mnou bylo, kdybych zůstala na baráku sama. Když byla dcera mladší, tak tady bydlet nechtěla, město jí lákalo víc a názor změnila až potom, co založila vlastní rodinu. Kdyby se ale chtěla odstěhovat, já sama bych se po smrti manžela určitě nedokázala postarat o celý dům. Nemám úplně malý důchod, stačí mi to. Ale to hlavně proto, že většinu nákladů na dům platí dcera s manželem. Já dostávám důchod 15 500 korun a z toho jim každý měsíc dávám 4 000 na složenky. A to jsou prakticky celé moje náklady na bydlení. Mám kamarádku, která za malou garsonku platí i s energiemi 9 000 korun, to já bych třeba finančně nezvládla. Navíc tady mám celé dolní patro, mám hodně prostoru, soukromí, ale i hezké prostory kde mě může navštívit zbytek rodiny, nebo třeba kamarádka. 4 000 měsíčně podle mě za toto není moc. Náš dům je starý, vyžaduje hodně oprav, které se postupně odehrávají a do toho já třeba nepřispívám nic, to všechno dělá dcera s manželem,“
Alžběta, 80 let Foto: Unsplash.com Alžběta nám také sdělila, za co měsíčně utrácí nejvíce. ,,No, nejsem už nejmladší a i když jsem pořád dobře mobilní, mám nějaká zdravotní omezení, kvůli kterým musím brát pravidelně léky a doplňky stravy, za to zaplatím každý měsíc přibližně 3 000 korun. Pravidelně chodím na kontroly k lékaři, který nemá ordinaci v naší dědině, ale až o 3 dál. Tam naštěstí jezdí autobusy. Dcera s manželem dojíždí každý den do práce do Opavy, a tak je nechci moc otravovat s tím aby si brali volno a zavezli mě tam, když můžu jet tím autobusem. Taky když si chci něco sama nakoupit, musím jet do vedlejší vesnice, protože u nás obchod není. Aspoň že je zastávka přímo před tím obchodem. Za měsíc tak zaplatím 500 korun ještě za ty cesty autobusem, no a zbytek výdajů už je na jídlo, to bych řekla že jsou to taky většinou tak 3 000, já už toho moc nesním.“
Úspory většinou padnou za koníčky, díky kterým se cítí užitečná Zbylé peníze putují na oblečení a další variabilní náklady. Alžběta má své koníčky, především zahrádku, díky kterým se cítí užitečná.
Foto: Unsplash.com ,,Mám zahrádku, na které jsem vlastně od jara do podzimu. To co mám našetřeno většinou padne na údržbu právě té zahrádky. Na druhou stranu potom v létě zase třeba něco ušetříme za jídlo, jelikož máme svoji čerstvou zeleninu. To i dcera s rodinou mají velice rádi, no a mě to hlavně baví, člověk je pořád na vzduchu venku. Taky se doma starám o pár slepiček, a tak máme během celého roku svoje vajíčka. Tak či tak, ty slepice i zahrada něco stojí, měsíčně bych to vyčíslila asi na 700 korun, kdyby se to zprůměrovalo všechno. No a když zbyde ještě něco, vždycky ráda udělám něčím radost vnoučatům, které mám 4.“
Alžběta má v celku poklidný důchod, jak je ale patrné, bylo by to mnohem těžší, kdyby bydlela sama. Rodina jí v tomto velice pomáhá a je jim za to vděčná.
Článek vznikl jako série příběhů seniorů z okolí redakce, o které se chceme podělit.
Zdroje: Autorský text – Adam Beran, rozhovor s paní seniorkou