Recenze: Given je hudební manga plná emocí, které zanechávají hluboký dojem

Sdílet

Zdroj: Asianstyle

Některé příběhy nepřicházejí s velkým třeskem. Přicházejí tiše, jako první tón kytary. Tak jsem se seznámila s mangou Given – jemnou, ale silnou. Alespoň s její první částí příběhu, který se nesnaží zaujmout křikem nebo kýčovitými scénami.

Nedávno jsem dostala příležitost přečíst si první díl mangy Given od japonské autorky Natsuki Kizu, která je již několik let označována za citlivou duši žánru BL. Přiznávám, že jsem na ni byla zvědavá. Možná i z principu, protože jsem velká fanynka chlapeckých románů a o této sérii se mluví jinak. Výjimečně.

Příběh začíná téměř nenápadně – Ritsuka Uenoyama, mladý kytarista, který pomalu ztrácí chuť do hudby, náhodou potká Mafuyuho Sata. Ten totiž sedí na schodech, kde se Ritsuka chystal uložit v tichu ke spánku, a objímá svou kytaru s přetrženou strunou. Mafuyu působí, jakoby se propadal do sebe – tiše, jemně, bez vykřičníků. Ritsuka mu nabídne pomoc a ačkoli zpočátku netuší proč, nedokáže se od Mafuyuova přítomnosti odtrhnout. A právě tam se začíná formovat příběh, který je více o tónech než o slovech.

Očekávala jsem klasický středoškolský románek, ale dostala jsem něco jiného. Given je především manga o hudbě – o takové, která bolí, ale také léčí. Mafuyu se připojí k Ritsukově kapele a právě hudba se stává mostem mezi jejich zcela odlišnými světy. Hudba je zde jazykem, který nahrazuje traumata a nevyřčená slova. Když Mafuyu poprvé otevře ústa a zazpívá, není to jen moment „talentu“. Je to pád. Výkřik. Věta napsaná v notách. A právě to autorka mistrně zachycuje – emoce bez kýče.

ČTĚTE TAKÉ: GACHIAKUTA Hrdina, kterého svět odepsal, se pouští do boje ve světě odpadků!

Ačkoli se jedná o žánr BL, vztah mezi Ritsukou a Mafuyou není postaven na romantice v klasickém slova smyslu. Spíše jde o vzájemné porozumění. O mlčení, které není prázdné. O gestech, které nejsou samozřejmé. Díky Mafuyovi se Ritsuka vrací k hudbě – nejen jako k technice, ale jako k pocitu. A Mafuyu v Ritsukovi nachází někoho, komu může, i když opatrně, věřit. Ostatní postavy – Haruki a Akihiko – zatím stojí v pozadí, ale už v první části působí jako plnohodnotní členové kapely. Jejich dynamika slibuje, že se v dalších dílech máme na co těšit.

Co se týče vizuální stránky, kresba je jemná, ale přesně ví, kdy udeřit. Výrazy postav jsou výstižné a velmi účinné. Hudební pasáže doslova vibrují – člověk cítí napětí, i když na papíře není jediný zvuk. V tom tichu při čtení zaznívají všechny emoce, které člověk zná. A to je asi největší síla Given – místo efektních zápletek a zvratů přináší upřímnost. Autorka nevysvětluje. Nechává čtenáře cítit.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Recenze: Manga Josée, tygr a rybičky dokazuje, že láska má mnoho podob, stejně jako pohádka o malé mořské víle. Její hrdiny fascinuje podmořský svět

Za zmínku určitě stojí i to, že manga je mimořádně přístupná i pro čtenáře, kteří možná zrovna nehledají čistě BL. Témata jako ztráta blízké osoby, hledání vlastního hlasu a cesta k sebepřijetí jsou univerzální. V tom spočívá síla první části Given. Nehraje si na žádnou senzaci. Vypráví o lidech, kteří se snaží žít. A milovat – bez velkých slov.

První díl Given je jen začátkem celého příběhu. Už teď mohu osobně říci, že se bude jednat o sérii, ke které se budu ráda vracet, protože v sobě nemá tu zvláštní formu ticha, která je prázdná. Pokud hledáte příběh, který vás nezasáhne jako blesk, ale spíše jako píseň, která vám zůstane v hlavě ještě dlouho po posledním tónu, Given je přesně to, co potřebujete. A od 24. června si budete moci koupit i druhý díl této mangy v českém překladu.