Paul Wieland je neklidný počítačový vědec. Před několika lety chtěl zkusit ovládat svá garážová vrata pomocí chytrého telefonu. Existovaly zajímavé komerční možnosti, jako například platforma MyQ, ale on chtěl mít možnost je otevírat a zavírat a zároveň mít přístup k domácí Wi-Fi, aniž by se musel spoléhat na servery MyQ nebo jiné společnosti.
V roce 2022 se mu podařilo vyvinout první prototyp svého řešení, které nazval RAGDO (Rage Against the Garage Door Opener). Uživatelé mohli snadno a zdarma používat platformy pro domácí automatizaci, jako je HomeKit nebo Home Assistant, aniž by se museli spoléhat na servery třetích stran.
Spoléhat se na třetí strany je často špatný nápad
Právě tehdy se společnost Chamberlain Group, která stojí za službou MyQ – službou se 14 miliony uživatelů – rozhodla odříznout přístup k řešením třetích stran. Propojení, která si lidé nastavili, aby mohli svůj port MyQ používat s aplikacemi pro domácí automatizaci od Applu nebo Googlu, přestala fungovat. Společnost Chamberlain navíc začala prosazovat předplatné služeb u externích partnerů, čímž stávajícím zákazníkům narušila uživatelské prostředí.

Zdroj: Youtube.com
Tyto změny byly široce kritizovány tisíci uživateli, kteří zaznamenali ztrátu funkčnosti svých hardwarových produktů, ačkoli základní otevírání dveří podle všeho v bezplatné verzi MyQ fungovalo i nadále. V tu chvíli prudce vzrostl prodej systému RAGDO – který nabízel skvělé řešení tohoto problému. Z domněnky, že prodá 100 kusů, Wieland zjistil, že prodává desítky tisíc svých zařízení.
Deníku The New York Times řekl, že úspěch RAGDO je důsledkem všeobecně rozšířené frustrace: společnosti prodávají hardware připojený k internetu, ale jakmile získají dostatečně velkou uživatelskou základnu, upravují jej nebo jej využívají k „ždímání“ zákazníků nuceným předplatným, které často bere uživatelům kontrolu.
Toho jsme byli v nedávné minulosti svědky již mnohokrát. Google v dubnu oznámil, že jeho chytré termostaty Nest první generace se stanou „hloupými“ termostaty, a kontroverze s absurdními předplatnými je známá například u automobilů: BMW si účtuje příplatek za vyhřívaná sedadla a Mercedes za to, že u některých svých modelů nabízí větší poloměr otáčení kol nebo prostě za to, že více jezdí.
Pravdou je, že v ideálním světě byste měli mít možnost dělat si s digitálními produkty, které si koupíte, co chcete, ale to v USA neplatí. Zákon Digital Millennium Copyright Act, který vznikl na konci 90. let, měl za cíl bojovat proti pirátství obsahu, ale zároveň znemožnil pokusy o překonání digitálních bariér, které společnosti vytvářejí, aby zabránily nelegálnímu používání svých aplikací. I po čtvrtstoletí zůstává tento zákon kontroverzní.
Dálková ovládání garáží jsou nové oplocené zahrady
Problémy, s nimiž se Wieland a uživatelé těchto systémů setkali v USA, se příliš neliší od těch, které zažíváme například v Česku. Garážová vrata je možné otevírat dálkovým ovladačem již desítky let, ale trh s garážovými vraty se stal složitou sítí norem a uzavřených, proprietárních řešení.
Zatímco na počátku byly dálkové ovladače jednoduché a založené na vysílači a přijímači, problémy s touto jednoduchostí – kdokoli mohl otevřít nebo zavřít jakákoli vrata – vedly k několika iteracím, jako jsou dálkové ovladače s přepínači DIP, které umožňovaly konfigurovat pevné kombinace, které se lišily od kombinací jiných garáží, ale také se daly snadno kopírovat.
Dnes jsou běžnější řešení srolovacím kódem, která zajišťují, že každý signál vysílaný klíčenkou je jedinečný a nelze jej použít k neoprávněnému přístupu. Bezpečnost se tím jistě zvýšila, ale tento způsob vedl mnoho firem k vytvoření vlastních variant rolovacích kódů, a to ze dvou důvodů: jeden veřejný a rozumný (aby ochránily své uživatele, neexistují všeobecně přijímané univerzální standardy) a druhý skrytý (aby ochránily firmu a získaly příjmy).
Díky těmto konstrukcím jsou garážová dálková ovládání, která jsou relativně levná a jednoduchá na výrobu, pro koncové uživatele obvykle drahá. Dálková ovládání nejsou mezi výrobci kompatibilní, i když používají klouzavé kódy, protože každý z nich používá vlastní frekvence a modulace a vlastní protokoly pro generování kódů.
V některých případech je možné je naklonovat pomocí „univerzálních dálkových ovladačů“ a ve skutečnosti existuje paralelní odvětví, v němž zámečníci a specializované obchody nabízejí službu klonování, nebo si tyto dálkové ovladače můžeme koupit a pak je sami naprogramovat. Existují však například společenství vlastníků domů, v nichž se dálkové ovladače programují z ovládacího panelu, nikoli z dálkového ovladače, což znemožňuje klonování dálkového ovladače bez toho, aby správce zadal kód do přijímače. Existuje mnoho pochybností o tom, co funguje a co ne, a že neexistuje mnoho triviálních řešení kromě nákupu „oficiálního“ dálkového ovládání pro každou garáž.

Zdroj: Youtube.com
Určitě existují systémy, které nabízejí alternativu využití mobilních aplikací a modulů Wi-Fi nebo BLE připojených k motoru garáže. Nejlepším příkladem je MyQ, ale setrvačnost odvětví a samotné předpisy pro garážová vrata tento typ řešení neusnadňují. Je možné, že postupné zavádění standardů propojení pro domácí automatizaci, jako je Matter, dříve či později poskytne platnou alternativu, ale dnes jsme na tato řešení stále odkázáni.
Pokrok v technologii domácí automatizace s sebou přinesl větší integraci zařízení v domácnosti, ale také výzvy z hlediska ochrany soukromí a kontroly uživatelů. Řešení, jako je RAGDO, vynikají nejen svou funkčností, ale také zaměřením na navrácení kontroly koncovému uživateli, který může rozhodovat o tom, jak a kdy bude svá zařízení používat bez vnějších omezení.