ESEJ. Lidé jsou největším bohatstvím i největším rizikem každé společnosti. Útok na jejich racionalitu a schopnost rozlišit pravdu je nejúčinnější formou destrukce. Tento text se proto zaměřuje na témata spojená s patologií současné lidské psychiky, která s narůstající intenzitou tuto destrukci umožňuje.
Lidé, kteří propadli digitálně šířeným lžím a konspiracím, jen pokračují v odkazu těch, kteří kdysi volili NSDAP v přesvědčení, že dovedou Německo k ráji. Neúprosnou kauzální logikou však dovedli svět – s pomocí tehdejších audiovizuálních novinek – do pekla.
Mechanismus zkázy i dnes zůstal stejný: vytvoření démonického nepřítele, mediální hysterie a kolektivní psychóza na základě podstrčených lží. A nakonec i masové vyvražďování jako poslední „řešení“ nemocných lživých představ o světě, ukájejících nejtemnější lidské podvědomé hybatele.
Tento text navazuje na předchozí esej, která ukázala, že šíření lží prostřednictvím internetu, sociálních sítí a jejich derivátů není ničím jiným než další fašistickou etapou novověkého lidstva.
Internet a umělá inteligence nyní tento evoluční cyklus fašismů završují a dovádějí vliv médií na člověka k dokonalosti. Výsledek bude tentýž — jen opět násobně masovější.
V identické fázi cyklu dějin si musíme uvědomit, že na psychologické úrovni fašismus nikdy nezačínal zákonem ani deportacemi — ale vždy jako informační nákaza v myslích nadkritického množství lidí.
Dnešek není jenom epizoda
Primární příčinou prohry Západu – současného úpadku demokratických zemí (ve skutečnosti upadají i ty nedemokratické) – je faktor uváděný v jednom východním náboženském směru jako ten základní, již přes dva a půl tisíce let: je jím nevědomost, tedy neznalost pravdy a nesprávné vnímání reality a její nahrazení lží a iluzí. Člověk je obvykle bytostí, která nikdy neprohlédne iluzi, do níž se sama zamilovala.
I když dnes téměř všichni ohrnujeme nos nad fašistickým Německem a povýšeně nechápeme, jak se mohli Němci nechat tehdy novými médii tak ovládnout a neprohlédnout, čemu se důvěrou v Hitlera propůjčují, je většina z nás ve vztahu k nové fašistické formě ve zcela identické pozici.
V ještě daleko větších počtech stále pokládáme dnešek za epizodu v pluralitním systému, kdy se kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Jenže budoucnost — pokud nějaká evolučně vyšší forma demokracie nakonec vznikne — bude z historického hlediska pokládat naše období za dobu, kdy stát převzaly strany internetového fašismu a kdy začala postupná demontáž demokratického státu, jeho institucí a dalších atributů.
Internetový fašismus se teď postupně proměňuje v AI fašismus – v systém, který se učí nekonečně rychleji než společnost, jež mezitím pod tlakem manipulace směřuje k ještě větší nevědomosti.
Síťové soldatesky vítají ruský imperiální fašismus, který své konání na Ukrajině ospravedlňuje právě údajným bojem proti fašismu. Ne, skutečně nehledejte v žádném fašismu logiku, protože tam není; kde vládne lež, logika nemá uplatnění.
V tomto světle se pak nelze divit, že se tito lidé pokládají za vlastence, i když jen opakují ruské příběhy a obdivují Putina.
Nelze si nevšimnout, že nad těmito paradoxy, překračujícími jakoukoliv hypertrofovanou satiru, se baví jen lidé, kteří internetovému fašismu nepropadli, zatímco jeho oběti dál stojí za svým lži vyznávajícím syntetickým vůdcem z nul a jedniček, který je ovládl.
Bohužel platí, že množství těchto lidí narůstá, což v systému se stejným volebním hlasem všech znamená jediné — pokračování této k destrukci mířící trajektorie.
Tuzemský volební úspěch stran kolaborujících s internetovým fašismem a jeho narativy – proruskými, protiukrajinskými, antiekologickými, antipokrokovými a v jádru antihumánními – není ani náhodný a ani přirozený.
Podlehli jim i lídři hnutí ANO, SPD a Motoristů, kteří z ruských dezinformačních struktur čerpají nejen témata a voličskou základnu, ale i formu komunikace – emocionální manipulaci, pavědecké lži a kolektivní hysterii vydávanou za „hlas lidu“.
Není to chvilková negativní výchylka, ale logický důsledek globální války vedené moderní technologií proti demokracii. Zdecimovaná společnost, rozložená virtuální válkou, dnes volí své vlastní katy – a nechává se unášet představami, jak bude jejich život lepší.
Maďarsko, Slovensko, ČR a brzy i další významnější hráči – každý, kdo podlehne svodům ruské podpory na hlavním médiu dneška, internetu, právě Ruskem fatálně manipulovaném, urychluje kolaps demokratické společnosti.
Nepodlehnout svodům lží
Rychlost destrukce exponenciálně roste — každá další generace médií nás rozkládá rychleji než ta předchozí. Internetový fašismus se teď postupně proměňuje v AI fašismus – v systém, který se učí nekonečně rychleji než společnost, jež mezitím pod tlakem manipulace směřuje k ještě větší nevědomosti.
Brzy přesuneme svou mysl ještě hlouběji do virtuálního života stvořeného na míru — začneme milovat své AI „přátele“ a volit tak, jak nás nasměruje ten, kdo ovládá jejich datovou architekturu myšlení a servery, na nichž běží.
Tito internetoví AI fašisté už nebudou potřebovat ruské primitivní parazity – trollí farmy; samotná síťová infrastruktura se stane fašismem v rukou hrstky lidí. K tomuto dalšímu evolučnímu kroku mají nyní blíže v Trumpových USA než v Rusku, ale další vývoj je zatím neznámou s mnoha nepredikovatelnými proměnnými.
Rusko zcela jistě otevřelo internetovému fašismu a hybridním operacím dveře; Thielova, Muskova a Ellisonova Amerika jeho model, který zcela proměnil realitu Západu, rozvíjí na nové evoluční úrovni.
Kdysi se internetový fašismus šířil jako virová infekce, parazitující na hostitelském systému, dnes se jeho genetická informace začleňuje přímo do našeho kolektivního genomu. Tím hostitelem jsme my – společnost. Lež se bude ještě lépe balit a cíleněji dávkovat a pro majitele nepříjemná nebo nepotřebná pravda se bude algoritmicky potlačovat.
Evropa se ocitla osamělá uprostřed narůstajícího počtu nepřátel, obklopená těmi, kdo ji chtějí ponížit, zničit a vysát
Tento přesun moci – od na sítích pouze parazitujících zahraničních aktérů (jako je Rusko) k domácím techoligarchům (jako Musk), kteří sítě přímo vlastní – se dnes nejzřetelněji projevuje na platformě X.
Sledujeme zde střet nastupujícího „vlastnického internetového fašismu“ – synchronizovaného v rámci americké techoligarchie, nucené kolektivně slíbit věrnost Donaldu Trumpovi – s jeho předchůdcem: zahraniční státní subverzí.
Algoritmy X agresivně vnucují příspěvky svého majitele i těm, kteří o ně nestojí. Když navíc integrovaná AI Grok označuje Muska za „největší bytost v historii“ a uvádí, že by raději vyhladila obyvatele Slovenska, než aby nechala Muska zemřít, stává se tento „architektonický fašismus“ – tedy nucené podávání narativů majitele vestavěné přímo do systému – explicitní součástí produktu.
Paradoxně však tato Muskova snaha o absolutní dominanci přinesla nechtěně i jeden pozitivní vedlejší efekt: cíleně odhalila infrastrukturní aparát zahraničních trollích farem, který stojí za současným stavem světa.
Tím, že se techoligarcha a nejbohatší člověk planety rozhodl monopolizovat vliv, musel nevyhnutelně demaskovat ty, kteří mu jej dosud „kradli“ a prosazovali starší formu internetového fašismu parazitujícího na cizích sítích.
Vnímat Muskovy kroky pouze snahou o ekonomickou očistu prostoru pro inzerenty nelze – Musk by nesměl sám algoritmicky posilovat vlastní toxický obsah.
A Evropa zůstala sama
Evropa zůstává pouze pasivním příjemcem informací distribuovaných prostřednictvím sociálních sítí a nedokáže regulovat produkty, které jí jsou na cizích platformách nebezpečné.
Ještě méně je schopna vytvořit vlastní síťovou infrastrukturu, která by jí umožnila pohybovat se výhradně v mantinelech ústavou daného práva a hlídat zachování a zdravý vývoj demokratického systému před vnějšími nepřáteli usilujícími o opak. Současní vlastníci těchto sítí – USA a Čína – totiž zjevně nemají zájem demokracii a pravdu preferovat.
Evropa zůstala v boji s internetovým AI fašismem prakticky sama a pro zachování demokracie a humanity musí podniknout kroky, které její již internetovým fašismem proměněná společnost odmítá.
Ruští i američtí instalatéři nových fašistických forem vědí, jaké kroky by se jim mohly postavit do cesty – a Evropany na odpor předem připravují. Opakovaně přinášejí téma „svobody na sítích“, omezující jejich aktivity ohrožující demokracii, i když sami na svém teritoriu prosazují síly, které skutečnou svobodu masivně odebírají: vyhazují nepohodlné pracovníky z médií a talk show, i obyčejné lidi z práce za nedostatečné truchlení za influencera, jenž byl součástí internetového fašismu.
Demokraté se často bojí pojmenovat pravdu a schovávají ji za formální, zdánlivě výhodnější nekonfliktní prostředky, zatímco psychologicky proměnění fašisté používají přívlastky daleko příkřejší, i když jsou vylhané.
Evropa se ocitla osamělá uprostřed narůstajícího počtu nepřátel, obklopená těmi, kdo ji chtějí ponížit, zničit a vysát. Stále jasněji se ukazuje, že i Trumpův režim – vyrostlý na moci získané prostřednictvím internetového fašismu – je od demokracií založených na etice a lidskosti dál než od obdobně zvráceného Kremlu, díky kterému se navíc dostal k moci.
Poslední události ukázaly, že na rusko-amerických ‚mírových rozhovorech‘ už Ukrajina není hlavním tématem. Hlavním tématem je, co Rusové Trumpovi poskytnou za její zradu.
Ukrajina a její touha po nezávislosti nepředstavuje pro Trumpa hodnotu, kterou by bylo třeba prosadit; je jen jeho osobním nástrojem a prostředkem. Trumpova narcistická mysl se neustále zmítá v chaosu vlastních nekontrolovatelných tužeb – občas převažuje touha po Nobelově ceně, jindy politické, sociální či ekonomické motivace.
Nyní se zdá, že nastupuje potřeba získat podíl na zisku z ruských surovin, výhodné byznysy s tamní oligarchií a Západem zablokovaná ruská finanční aktiva – samozřejmě jen ve prospěch něj, jeho rodiny a dvora. Stejně postupoval i s Ukrajinou, když chtěl smlouvu o jejích surovinách. Totalitní režimy mohou podobným vládcům vždy nabídnout víc, protože korupce a nepotismus jsou pro ně běžné a beztrestné.
Pokud proti této bezprecedentní zradě nezasáhnou republikáni, kteří již občas začínají rebelovat, nebo pokud se EU nevzpříčí a nezačne Ukrajině pomáhat tak, aby mohla zvítězit i bez Spojených států, bude Evropa jen bezmocně přihlížet, jak se její bezpečnost stává žetonem v Trumpově kasinu s Kremlem.
Za horizontem událostí
Druhým faktorem, vysvětlujícím otázku z titulku je neochota Západu postavit se lži a zlu, které ji nese, a bránit realitu.
Většina politiků i nás samotných vychází z představy, že existuje něco výhodnějšího než prostá a přímá pravda. Že pojmenovat vraha vrahem, sociopata sociopatem, zloděje zlodějem a nácka náckem je dávno překonané a „kulturně nevhodné“.
Přitom právě naše vlastní křesťanské kořeny říkají: „Vaše řeč budiž ano – ano, ne – ne“ (Matouš 5:37) – ve zcela identickém kontextu: pravda má být řečena přímo. Demokraté se často bojí pojmenovat pravdu a schovávají ji za formální, zdánlivě výhodnější nekonfliktní prostředky, zatímco psychologicky proměnění fašisté používají přívlastky daleko příkřejší, i když jsou vylhané.
Pravda nad lží nevyhraje lstí ani ústupem do šera eufemismů – vyhraje, pokud se ji znovu naučíme používat jako hlavní prostředek komunikace. Demokraté přestanou působit jako zoufale neatraktivní změkčilí lůzři žijící v panickém strachu, aby se náhodou nedotkli tyranů.
Na systémové kolektivní úrovni platí, že buď z demokracie uděláme živý organismus s imunitním systémem, adaptací a diferenciací, nebo ji zlikvidují ti, kdo věří v autoritáře, jednoduché lži a technologii, která vše doručí do mozků neschopných vzdorovat.
Nové osvícenství, obdobné době, kdy lidé pochopili historické šílenství čarodějnických procesů a náboženských válek – je jedinou cestou a jediným možným poučením z historie v principiálně identických situacích.
Možná se už ale nacházíme za „horizontem událostí“ – bodem, odkud není návratu k lineární evoluci demokracie, ale jen k rychlejšímu skluzu do starých, známých katastrofických režimů.
Před pár lety by bylo nemyslitelné, aby do vlády usedl člověk, který považuje upalování romských dětí za polehčující okolnost; dnes však velkou část lidí přesvědčí mediální prostředky, že onen fašista je nevinnou obětí temných sil, a máme mu proto dopřát ministerský post.
To ilustruje, jak se pod narůstajícím technologickým tlakem téměř nikdo z internetových fašistů (ti, kdo podlehli šířeným lžím) nevydá směrem k demokracii. Naopak — další a další pod tím tlakem padnou.
Nejsme ještě zcela v pasti, ale cesta ven se každým dnem zužuje a stává se nebezpečnější. Každé zpoždění zvyšuje pravděpodobnost, že se systém „vyvine“ do starého, krvavého modelu autoritářství.
Internetový fašismus je navíc modulární a snadno replikovatelný. Co zafungovalo v Maďarsku, bylo přeneseno na Slovensko; co fungovalo na Slovensku, se před minulými volbami objevilo u nás. Uspělo to: bez hybridní války by dvě strany nepřekročily 5 % a trajektorie této země by byla zcela jiná.
Je nepochopitelné, že mnozí považují využití hybridní války a ústavního legalismu, které boří demokratický charakter státu, za normální součást demokracie a svobody, na kterou mají i nepřátelské entity právo. Přitom ústava primárně zaručuje demokratický charakter státu.
Každá reflexe tohoto stavu, kterou v tomto kontextu neuděláme, každá obrana, na kterou se z lenosti vykašleme, se stane v budoucnu daleko větším problémem.
Rusko je nejvýraznějším příkladem, kam existence bez reflexe nakonec vede. Při současné rychlosti vývoje a sázce na strany internetového fašismu kolaborující s Ruskem se můžeme postupně poměrně rychle změnit v obdobně odporný a nelidský režim.
Hlavní poučení z Ruska a jeho trajektorie tedy je: neodsunujme lekce problémů, které nás dusí – protože nás nakonec zabijí. Pojarovské představy o tom, že s hybridní válkou není třeba bojovat, jsou smrtící.
Autor vystudoval biochemii na VŠCHT. Dva roky cestoval převážně po Asii a Oceánii. Dnes žije „na samotě u lesa“ v českém pohraničí. Zajímá se o ekologické otázky, psychologii, fenomén dezinformací a jejich vliv na vývoj člověka i směřování celé společnosti
Další kanál ruského vlivu? Youtuber chce novou frakci v europarlamentu
Klikatá cesta Josefa Nerušila z vinárny přes AfD až do sněmovny místo Šichtařové
Dominik Hašek: Kreml využívá ruské sportovce k reklamě na své činy
Petr Pithart: Z kamaráda pan Nikdo! Jak Ježek hodil Klausovi vidle do volební kampaně (díl 2.)
Čínský „strýček“ ve vašem bytě: svědectví o skryté genocidě a totalitním teroru
Gulag byl doma tabu. Vnuk o životě prarodičů, kteří se seznámili při bitvě na Dukle
Plán zněl jasně: nic se neučit! Prapočátky kapely Znouzectnost
Už roky nejsou ve funkci, přesto Klaus i Zeman stále okupují veřejnou debatu
„Zavři hubu a smiř se s tím.“ Drsná realita války na Ukrajině a pohled z první linie
