Marcela se po krátké známosti dost bezhlavě vdala, hodně rychle chtěla děti a snažila se, aby měla opravdu hezkou rodinu. Nenapadlo ji, že se její manžel zblázní po pár letech manželství do jiné. Ale protože ona sama zažila rozchod rodičů a střídavou péči, rozhodla se svoji rodinu udržet za každou cenu.
Slepá ulička
Marcela se dostala do slepé uličky. Po několikaletém manželství, kdy všechno vypadalo idylicky, se její manžel začal scházet s mladší ženou. Pro ni to byl šok, nečekala to. Něco podobného totiž zažila ona sama – její otec odešel, když jí bylo pět let. Pamatuje si to, jako by to bylo včera, možná právě proto, že životní mezníky nám z mysli nikdy nezmizí. „
Máma brečela v kuchyni a táta se balil v ložnici. A já jsem seděla na schodech mezi patry a dělala, že tam nejsem,“ vypráví svojí letité kamarádce Iloně, ke které se chodí vybrečet ona sama. „
Rodiče se rozešli a pak to přišlo. Střídavá péče. Kamarádi mi záviděli, že můžu mít všechno dvojmo, já jim zase záviděla, že mají doma jeden pokoj a jeden stůl, na kterém píší úkoly. I kdyby je psali na koleni nebo na kuchyňském stole.“ A dodává, že něco takového přece nemůže svým dětem udělat. „
Máma měla jiný pravidla, táta zase jiný. Pěkně mi to zamotávalo hlavu. A k tomu kufr, který jsem tahala pokaždé s sebou…“
Večerní Člověče, nezlob se
„
Pamatuješ se, jak jsem potkala Pavla?“ otáčí se Marcela na Ilonu a upíjí ze svého cappuccina. Ilona se pousměje: „
No jasně, byly jsme přece spolu, když se to stalo. Na nějaké akci na konci vejšky. A fakt je, že nějak moc brzy byla ruka v rukávu.“ Je to tak, Marcela s Pavlem se vzali hned po promoci – Marcela na svatbě trvala. Pavel, který vystudoval počítače, získal pěkné, dobře placené místo v jedné počítačové firmě, Pavla svoji práci – vystudovala ekonomku – moc neřešila. Vzala první, o kterou zavadila. A novomanželé si pronajali byt, na víc v té chvíli neměli. A Marcela si umanula, že chce ihned děti. „
Proč jsi tak spěchala?“ ptá se jí Ilona. „
Já sama děti nemám a ani neplánuju…“„
Bylo mi pětadvacet, na dnešní dobu jsem byla mladá matka, ale co kdyby to nešlo?“ A pak se Marcele roztřese hlas: „
S Pavlem jsme se milovali, nosil domů pěkné peníze, tak proč ne? Chtěla jsem mít vlastní rodinu. Jen jednu. Bez soudních rozhodnutí a bez kufrů...“ A pak zavzpomíná na dobu, když se narodila Amálka a po ní brzo přišel Matěj. „
Večer jsme si všichni společně čistili zuby, četli pohádky, hráli Člověče nezlob se. Měla jsem pocit, že tohle je to štěstí, o kterém se píšou články v časopisech pro maminky.“
Podezření
„
Začalo to tím, že měl pořád něco v práci,“ popotáhne Marcela. „
Dřív jsme si psali i přes den – jak se máme, co děti… Ale najednou to utichlo. Ne hned, pozvolna, takže mi to hned nedošlo – běhala jsem kolem dětí, předškoláci dají zabrat, a moc jsem to neřešila.“ Dodala, že najednou jí Pavel navrhnul, aby šla do práce, že přece čtyřletá a tříletý mohou jít do školky. „
Nikdy to nechtěl, tvrdil, že se o nás postará, než děti povyrostou a najednou tohle?“ Ilona se zamyslela a pak se pokusila podotknout: „
Připravuje si půdu na odchod…“ „
Myslíš?“ ptá se Marcela. „
Asi jo,“ povzdychne si Ilona. „
Musíš být silná a prostě na něj uhodit. Pokud se ti nepodaří vloupat se mu do telefonu… ale já jsem pro upřímnost.“ „
Máš pravdu,“ pokývá hlavou Marcela. “
Všimla jsem si, že když vedle mě spí, už mě ani nepohladí, nepřitáhne do náruče… jako bych tam nebyla…“
Přiznání
A tak hned ten večer, když už děti spaly, Marcela na Pavla uhodila. Bušilo jí srdce tak silně, že měla pocit, že omdlí, ale přesto se zeptala: „
Pavle, co se děje? Proč to mezi námi není jako dřív?“ Ponimral se ve špagetách a jen něco zahučel. V tu chvíli se začala v Marcele bouřit krev a musela se nadechnout, aby nekřičela. A pak pronesla tichým hlasem: „
Ty někoho máš?“ A Pavel mlčel. Přiznal to o týden později, kdy se nevrátil na noc domů. Tehdy už nešlo kličkovat ani se vymlouvat na firemní akci. „
Neplánoval jsem to,“ řekl Marcele zbaběle do zad, když myla nádobí. „
Ale stalo se.“ Marcela zatnula zuby a otočila se k němu: „
Nechci se rozvádět. Ne kvůli tobě, ale kvůli dětem. Nechci, aby moje děti žily s kufrem v ruce, aby je někdo tahal od jednoho gauče k druhému, aby měly u táty jiný kartáček a u mě jiný.“ „
Co na tom je?“ opáčil Pavel. „
Střídavá péče je dnes běžná. A je to fér, děti by měly mít stejnou měrou matku i otce.“ „
Fér?“ odsekla Marcela. „
Ty se chystáš rozbít jim domov a chceš mluvit o férovosti?“
Trpělivost přináší růže
Uběhlo pár dní, týdnů a Marcela si řekla, že to vydrží. Že to Pavla přejde. Že si zaskotačí a vrátí se k rodině. Svěřuje se Iloně, která jí dělá nechtěnou terapeutku a zuby nehty se drží, aby si nedala sem tam skleničku na kuráž. A pak v noci přemýšlí, jestli to má smysl. Vydržet. Když se opět sejde s Ilonou, posteskne si: „
Když děti spí, tak vypadají tak klidně… Netuší, co děje, jsme s Pavlem dobří herci. Pak si představím, že je balím v neděli večer a říkám jim: - Zítra jdete k tátovi. A v hlavě mi zní malá Marcela, která říkala: - Nechci.“ Snaží se vydržet všechny Pavlovi pozdní příchody i jeho netečnost k ní. Snadné to není, ale věří, že se její manžel a otec jejích dětí umoudří a že si uvědomí totéž, co ona – že rodina je přednější než flirt s nějakou slečnou.
Jak to vidí koučka Hana Adamíková
Situace, kterou paní Marcela zažívá, je velká zátěž pro organismus. Jak po psychické, tak i fyzické stránce. V takto náročné situaci doporučuji vyhledat odbornou pomoc. Nebude na situaci sama, a hlavně bude moct systematicky pracovat na emocích, které ještě teprve budou přicházet. S odborným vedením budou pod kontrolou jak emoční vlny (ty jsou v této situaci nedílnou součástí), tak se může pomalinku a pozvolna začít budovat sebedůvěra. Klíčové je také zpracování bolesti, ať už z rozvodu rodičů, tak z paralelního vztahu manžela.
Hana Adamíková
Koučka, mentorka, lektorka i spisovatelka. Věnuje se osobnímu rozvoji, tématům sebedůvěry, vnitřního klidu a partnerských vztahů. Pro ženy napsala knihy Uzdravte své sebevědomí, a Staňte se magnetem na muže, ve kterých je možné najít mnoho návodů na to, jak žít spokojený a naplněný život.
Více informací najdete na www.hanaadamikova.cz. Připravila: Šárka Schmidtová