CENTRUM.CZ > Jihlavská Drbna > dnes, 07:15

Před deseti lety byly uloženy ostatky faráře Toufara. Zajímalo to tisíce lidí

Sdílet

U schrány vystavené před obětním stolem drželi čestnou stráž skauti. Foto: Christnet / Vít Luštinec

Zdroj: Jihlavská Drbna - zprávy z Jihlavy a Vysočiny

Dnes je to na den přesně deset let, kdy v Číhošti na Havlíčkobrodsku slavnostně uložili ostatky faráře Josefa Toufara, který byl ústřední postavou události známé jako číhošťský zázrak. Slavnostní mši sledovaly v televizi tisíce věřících, k lidem tehdy promluvil i kardinál Dominik Duka. Toufarovy ostatky byly uloženy v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Ten se nachází právě v číhošťské farnosti, kterou Josef Toufar naposledy spravoval.

Kytice od Miloše Zemana

Slavnostní uložení ostatků faráře Toufala bylo v roce 2015 velkou událostí. Vysílala ho i televize, přijeli i hosté ze zahraničí. Doprovodnou mši, při níž ležela u rakve mučedníka kytice tehdejšího prezidenta Miloše Zemana a jeho manželky, celebroval královéhradecký biskup Jan Vokál. K lidem promluvil také kardinál Dominik Duka.

Pohřbu se podle České televize zúčastnilo šest biskupů a šedesát kněží. Bohoslužbu sledovali lidé na návsi i u dvou velkoplošných obrazovek. Odstavná parkoviště zaplnily stovky aut a několik autobusů, jeden přivezl poutníky z Polska.

Josef Toufar
(14. července 1902 Arnolec – 25. února 1950 Praha) byl český římskokatolický kněz, jehož posledním kněžským působištěm byla menší venkovská obec Číhošť u Ledče nad Sázavou na Havlíčkobrodsku. Prezident Miloš Zeman Josefu Toufarovi 28. října 2014 udělil in memoriam Medaili Za zásluhy o stát.

„Když na pouť, tak pěšky."

Poutníci proudili do Číhoště od rána. ČTK během slavnostní bohoslužby oslovila několik lidí, ti přijeli třeba z Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů, někteří až ze Slovenska. Ondřej Rusek patřil ke skupině poutníků, která do Číhoště putovala pěšky tři dny ze Slatiňan na Chrudimsku, ušli 75 kilometrů. Doputovali v sobotu a přenocovali ve stanech na číhošťském hřišti. „Když na pouť, tak pěšky. A Číhošť už poutní místo je," řekl.

Kardinál Dominik Duka číhošťského kněze nejen připomněl v kontextu tehdejší doby, ale vyzdvihl ho i jako vzor kněžství. „Jsem šťastný, že mohu být hrdý na naše kněze a jsem hrdý na to, že mohu být v tomto společenství," řekl jmenujíc právě Toufara a lidického kněze Josefa Štemberku. V parafrázi biblických textů, které na bohoslužbě zazněly, se rovněž přítomných ptal: „Kde je tvůj bratr? Proč jsme mlčeli? A jaký je náš vztah k pohřbívání a úcta k mrtvým, když jsme jako národ připustili, aby byl Toufar na pražském hřbitově doslova zahrabán jako zvíře?" ptal se během homilie kardinál Duka. „Pohřeb, to je známka lidskosti, známka civilizace,“ dodal.

V závěru obřadu byla kovová schrána s ostatky kněze uložena do hrobu v chrámu. Tato schrána o velikosti zhruba půl metru na čtvrt metru, byla v kostele vystavena od pátku.

Jedním z lidí, kteří ukládali schránu do hrobu, byl publicista Miloš Doležal, který se zásadní měrou zasloužil o završení Toufarova příběhu. „Podařilo se to na třetí pokus," řekl ČTK Miloš Doležal. Připomněl letité snahy Toufarovy neteře Marie Pospíšilové, která po osudu strýce pátrala od jeho zatčení v lednu 1950. Splnit jeho přání být pohřben v Číhošti se snažila v roce 1968 a pak i zkraje 90. let. Vyzvednout ostatky kněze z hromadného hrobu v pražských Ďáblicích, kde byl pohřben pod falešným jménem J. Zouhar, se podařilo až v listopadu 2014.

Skauti coby čestná stráž

Rodinu na velkolepém pohřbu zastupoval vnuk Toufarova bratra Luděk, jehož vzorek DNA pomohl genetikům identifikovat vyzvednuté kosterní pozůstatky. U schrány vystavené před obětním stolem drželi čestnou stráž skauti.

Opakovaně se pohnul dřevěný kříž

Pojďme se ještě vrátit do prosince 1949 a připomenout si, co se během takzvaného číhošťského zázraku vlastně stalo.

Jak popisují očití svědci události, při mši v místním kostele se při kázání faráře Toufara několikrát pohnul půlmetrový dřevěný kříž umístěný na hlavním oltáři. Sám Josef Toufar tuto událost popsal v jednom dopise z ledna 1950: „A tu ke konci kázání jsem pravil: Uprostřed Vás stojí, kterého mnozí neznají, zde ve svatostánku je náš Spasitel. A při těch slovech jsem ukázal na oltář. A tu všichni, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak kříž na svatostánku se začal naklánět.“

Událost údajně vidělo asi 20 svědků. Kříž se pohnul ještě na Boží hod a také v době postní. Obcí i jejím okolím se rychle začala šířit zpráva o takzvaném číhošťském zázraku. O věc se začala zajímat komunistická Státní bezpečnost (StB). Vedení KSČ mělo v plánu této události zneužít ke zdiskreditování katolické církve - a následně proticírkevním opatřením.

Velmi rychlý odvoz

K zatčení Toufara se v sobotu 28. ledna do Číhošti vypravilo 12 tajných policistů. Tři z nich byli z Prahy a devět z krajské správy StB Jihlava. Nikdo z nich neměl v ruce zatýkací rozkaz na Toufara, ale bylo jim to jedno. Dva tajní policisté se po setmění odebrali do Toufarova bytu a představili se jako redaktoři, kteří by potřebovali napsat článek o zázraku. Josef Toufar byl ochotný jim vše popsat.

Po krátké diskuzi jim nabídl, že jim to, jak se událost stala, ukáže přímo v kostele. Vzal si proto klíč od kostela a teplejší oblečení a domnělé redaktory vyzval, aby šli s ním. Příslušníci se mu venku na dvoře představili jako StB a vyzvali ho, aby s nimi odjel v připraveném voze. Kněz Toufar odpověděl, že dá domů klíč od kostela, ale to mu nebylo dovoleno. Toufarův odjezd se odehrál velmi rychle a nikdo z místních občanů to, že byl farář Toufar odvezen, nezpozoroval.

Farář Josef Toufar, zdroj: cirkev.cz

K činu se nepřiznal

Ještě ten večer byl Josef Toufar převezen do Valdic a členové speciální instruktážní skupiny StB se ho krutým mučením snažili donutit ke lživému doznání, že pohyb křížku nějakým způsobem sám inscenoval. Ke zmíněnému činu se však Toufar nepřiznal, a ani technikům StB se nepodařilo sestavit podvodný mechanismus tak, aby fungoval.

Kněz Toufar pak měl být později ve vykonstruovaném soudním procesu veřejně obviněn z podvodu a křesťanské náboženství ukázáno jako podvodné opium pokrokového lidstva.

Tělo zahrabáno v hromadném hrobu

Po čtyřech týdnech bestiálního mučení Toufar 25. února 1950 zemřel po operaci ve Státním sanatoriu v Praze v Legerově ulici, bylo mu 47 let. Zprávu o jeho úmrtí dostala rodina až po čtyřech letech. Jeho tělo bylo zahrabáno v hromadném hrobu v Praze - Ďáblicích a KSČ jeho jména zneužila v propagandistickém filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Režim pak zahájil ideologickou kampaň, ve které označil Toufara za agenta Vatikánu, západního špiona a dovedného manipulátora, který se „neštítil použít pro své cíle ani podvodu s domnělým zázrakem“. Donutila ho i k tomu, aby se přiznal k sexuálnímu násilí na ministrantech. V 90. letech bylo přiznání zpochybněno. Událost ale nelze ani po desetiletích s určitostí do detailů objasnit.