<p>Všechno to začalo už brzy ráno. Hlavní nádraží v Praze se zaplnilo tak, že bylo téměř nemožné se v hale pohnout. Fronty u pokladen, u výtahů, u schodů, u záchodů. Nervózní výrazy, přetékající nástupiště, zoufalé hledání volného místa. Už tradičně je poslední červnový pátek jedním z nejhorších dnů v roce, co se dopravy týče. </p><p>Letos to vyšlo na 27. června a bylo to znát. Nešlo jen o počet cestujících, ale i o situaci na kolejích. Některé spoje měly zpoždění, jiné byly přesměrovány nebo úplně zrušeny. A zatímco se z rozhlasu ozývalo omlouváme se za komplikace, cestující se mačkali o každé volné místo.</p><h2>Na hlavním nádraží došlo ke zmatku</h2><p>Ačkoliv se každoročně ví, že tento den je náročný, realita často překvapí i samotné pracovníky drah. Posílení spojů? Minimální. Posílení personálu? Omezené. Směrování cestujících? Spíše chaos než systém. <strong>„Měla jsem jít původně až odpoledne, ale radši jsem šla už ráno. Stejně jsem tu stála skoro 40 minut ve frontě na informace,“</strong> říká paní Lucie, která se snažila dostat s dcerou do Plzně.</p><p><strong>„Všude děti, kočárky, kufry, koloběžky. A žádná informace, co se vlastně děje,“ </strong>dodala zmatená maminka, která nečekala, že by hned od brzkého rána cestovalo tolik lidí. Ale nebyla sama, kdo se zmýlil. Navíc letos do toho všeho vstoupily i výluky kvůli rekonstrukcím tratí, takže některé dálkové spoje byly přesměrovány mimo hlavní tahy, jiné nahrazeny autobusy. </p><p>Pro ty, kdo neměli lístek v předstihu, to znamenalo jediné, smůlu. Bez místenky byly totiž dálkové vlaky bez kompromisu obsazené a pokud se někdo vtěsnal, musel stát i 4 hodiny cesty. Nejvíce vytížené byly spoje na Moravu a směr Brno. Ať už se člověk snažil dostat na chalupu, k babičce nebo jen na prodloužený víkend, bylo mu jasné, že se cesta protáhne.</p><h3>Nejde o výjimečný případ, ale pravidelný kolaps</h3><p>Stejný scénář se opakuje každý rok. A přesto stále působí dojmem, jako by nás překvapil. Vlaky praskají ve švech, nádraží nestíhají, lidé jsou podráždění a místo radosti z prázdnin přichází stres, nervy a občas i slzy. <strong>„Mám s sebou dvě malé děti a už brečí. V tom hluku a mačkanici je to šílený,“ </strong>svěřuje se mladá maminka, která se snaží dostat z Prahy do Olomouce. </p><p>Otázkou zůstává, proč na takový každoroční nápor nejsou systémy lépe připravené. Zvlášť v době, kdy dráhy lákají na ekologičnost a pohodlí cestování. Na závěr? Pokud někam jedete tento víkend, připravte se. Buď na zpoždění, nebo na to, že budete stát celou cestu. A pokud to půjde, zkuste vyrazit mimo špičku. Protože jinak vás čeká hlavákové peklo, kterému by se dalo snadno předejít.</p>
