<p>Téměř tři týdny od návratu z psychiatrické léčebny se Dáda Patrasová poprvé otevřeně svěřila s tím, jak hluboce ji poznamenala smrt milované dcery Aničky. Podle ní neměla pomoc vyhledat jen ona, ale celá rodina. Když v dubnu navždy odešla její jediná dcera Anička, která podlehla zákeřné rakovině ve věku pouhých 29 let, zhroutil se jí celý svět. </p><p>Krátce po tragické události nastoupila do psychiatrické léčebny, kde se snažila alespoň částečně zpracovat bolest, která podle jejích slov nepomíjí. Rozhodnutí podstoupit léčbu nevzešlo přímo od ní, ale z okolí. Jak naznačuje, k hospitalizaci ji přiměli manžel Felix Slováček a syn Felix mladší. Sama si však dnes myslí, že podobnou pomoc by v té chvíli potřebovali všichni tři. </p><p>Ztráta dítěte totiž otřese celou rodinou a člověk se s tím jen těžko vyrovnává sám. Od té doby má pocit, že se nic nezměnilo. V hlavě jí stále běží vzpomínky na chvíle s dcerou, scény z minulosti, které se neustále vracejí jako ozvěna. Bolest je všudypřítomná. Ráno, večer, ve spánku i při běžných činnostech. </p><p>A jak přiznává, štěstí, jaké cítila, když Anička žila, už znovu nezažije. Podle blízkých se ale po návratu z léčby drží. Její manžel uvedl, že Dáda se zatím zvládá se svým smutkem popasovat a neutíká k alkoholu, což bylo v minulosti téma, které kolem její osoby často rezonovalo. </p><p>Právě to rodinu v současnosti uklidňuje nejvíce, že se nic nevrací do starých, bolestivých kolejí. Dáda Patrasová dnes stojí na prahu nové životní etapy – s jizvou, která se nikdy zcela nezahojí. Ale zároveň s nadějí, že i v tom největším temnu lze hledat střípky světla.</p>
