Poslední buřič: Jak Karel Kryl bojoval s mocí před i po revoluci

| 3 min

Sdílet

Karel Kryl se stal symbolem odporu proti útlaku i hlasem svědomí národa. Jeho písně vznikaly z nenápadných příběhů obyčejného života, ale proměnily se v manifesty touhy po svobodě. Jeho tvorba dodnes připomíná, že pravda a odvaha mají v české společnosti nezastupitelné místo.

Poslední buřič: Jak Karel Kryl bojoval s mocí před i po revoluci

Zdroj: Libor Sochor / Česká editoriální fotografie / Profimedia

Karel Kryl, rebel s kytarou a svědomím národa

Stačilo jediné ráno 21. srpna 1968, když se nad Československem objevily letouny, aby se z „obyčejného“ písničkáře stal symbol odporu. Karel Kryl položil jednoduchou, ale důraznou otázku: co dělá svobodu skutečnou? Jeho píseň Bratříčku, nevzlykej se stala hymnou politického nesouhlasu a dodnes zní jako varování: svoboda se nezíská zadarmo. Ještě předtím, než se pro mnohé stal ikonou, byl jednoduše člověk, který nechtěl mlčet.

Od „trampské písně“ k protestsongu, proměna, která zasáhla generace

Karel Kryl začínal jako mladý autor a zpěvák, psal texty i melodie pro lidi, kteří znali tvrdou práci, ale i svobodu lesů a táboráků. Ale okupace Československa v srpnu 1968 změnila všechno. Tu noc se s přáteli toulal pod širým nebem, zpíval trampské písničky a ráno se probudil v jiném státě. Tou prožitou nocí a šokem se zrodila jeho nejslavnější píseň „Bratříčku, nevzlykej“. Tato skladba se nestala jen písní, stala se hlasem odboje. Lidé si ji šířili tajně, na magnetofonových páskách, demo nahrávkách z ruky do ruky a na koncertech na skrytých místech. I když Kryl brzy musel odejít do exilu, jeho hlas zůstal doma.

Ta proměna, z venkovského trampa na hlas mladé generace ukazuje, že kytara a text dokážou změnit víc než zbraně. Karel Kryl dokázal dát dohromady slova, která zněla jako obžaloba, a mnoho lidí si uvědomilo, že v tom nejsou sami.

Exil, emigrace, ale neztracený hlas

Po okupaci pro něj nebylo možné pokračovat. Kryl odešel, ale nezmizel z paměti těch, kteří věřili ve svobodu a spravedlnost. Jeho písně se šířily ilegálně, večer za stolem u svíček, mezi přáteli a šeptem. I když měl možnost žít v bezpečí, nikdy nepřestal myslet na ty, kteří zůstali. Exil nebral jako únik, ale jako pozorovací stanoviště: sledoval proměny ve vlasti z dálky, zapisoval je do písní, které se staly legendou.

Navzdory odloučení se jeho písně dostaly zpátky do rukou mnoha lidí. A když nadešel čas změn, jeho hlas byl jedním z těch, kterým lidé pozorně naslouchali.

Mohlo by vás zajímat: Příběh gentlemana, který zpíval anglicky, i když se to nenosilo

Návrat a nepříjemný střet s realitou nové doby

Po sametové revoluci se Kryl vrátil do vlasti. Fanoušci ho očekávali s otevřenou náručí, jako toho, kdo pomohl udržet naději. Byla to pro něj chvíle triumfu, ale i zklamání. Svět, který se probudil ze spánku, nebyl připraven čelit pravdě, kterou jeho písně dávaly na odiv. Spousta lidí doufala v očištění, spravedlnost a odchod starých struktur. Ale realita byla jiná. Zvyk „zůstávat potichu“, kompromisy, obchody s minulostí, to všechno se vrátilo. A Kryl si to nenechal líbit.

Jeho kritická a často hořká tvorba z období „po revoluci“ mnoho lidí zmátla. Místo potlesku slyšel nesouhlas. Ale on dál psal, dál zpíval, dál byl, a pro mnohé stále je, svědomím národa, které nikdy nezavíralo oči.

Video k článku ZDE

Proč Karel Kryl nepatří do zapomnění

Karel Kryl není jen část historie. Je připomínkou, že hudba dokáže být i zbraní pravdy, zbraní odvahy, zbraní paměti. Jeho písně překračují generace a hranice, protože neztrácejí sílu. Tam, kde jiní mlčeli, on mluvil. Tam, kde jiní v tichosti přistoupili na kompromis, on vystupoval otevřeně.

Jeho odkaz je v tom, co po něm zůstává: touha po svobodě, pocit zodpovědnosti, odvaha dívat se realitě do očí. A možná právě proto bude Karel Kryl stále s námi, milovaný těmi, kdo ví, že svoboda není samozřejmost a že i hudba může lidem otevřít oči a dodat odvahu.

Poslední buřič: Jak Karel Kryl bojoval s mocí před i po revoluci

Leoš Mareš zrušil ranní vysílání a zůstal v nemocnici u Patrika Hezuckého

S těmito auty je na STK největší svízel: Každé druhé až třetí si musí dát "opáčko"

Miniaturní plavky a provokativní pózy. Je to ještě móda, nebo reklama na eskort?

Česko zaplavilo nezvykle levné máslo. Má ale jednu nevýhodu, na kterou musíte myslet

"Kráska socialismu" trhla rekord Playboye. Tajná služba ji dřív odměňovala i auty