V rozhovoru otevřeně mluví o své cestě z učitelské katedry do vysoké politiky, o tom, co se už podařilo změnit, i o tom, proč by reforma 8+2 mohla být klíčovým krokem, který dětem, rodičům i učitelům přinese větší jistotu, férovost a příležitosti.
Stala jste se výraznou ženou českého vzdělávání. Máte za sebou čtyři roky práce ve Sněmovně, řadu legislativních změn – a stojíte za návrhem největší reformy školství za posledních 30 let. Jaká byla vaše proměna z pedagožky v političku? A daří se podle vás české vzdělávání skutečně modernizovat?
Když jsem před dvaceti lety v Praze zakládala gymnázium, celé bylo postavené na inovacích – ve výuce, v technologiích, v přístupu k dětem. Postupně jsme z něj vybudovali školu pro 500 studentů. Ale zároveň jsem cítila, že slovo „inovace“ v českém vzdělávání je často jen prázdný pojem. A to jsem chtěla změnit.
Moje proměna z pedagožky v političku vlastně nebyla změnou profese, spíš rozšířením odpovědnosti. Chtěla jsem, aby dobré nápady nezůstávaly jen na úrovni jednotlivých škol, ale aby z nich mohly těžit děti po celé republice.
A jestli se to daří? Myslím, že ano – i když bych si přála, aby některé věci šly rychleji. Politika je z velké části o trpělivosti a vyjednávání – často víc než o samotné přípravě změn. Ale mám radost, že se podařilo prosadit mnoho konkrétních kroků, které už dnes ve školách reálně fungují.
Co konkrétně se díky vaší práci změnilo pro děti a školy – třeba v tom, jak dnes vypadají, fungují nebo co vlastně učí?
Zkušenost starostky mi ukázala, jak moc školám brání v rozvoji zbytečná byrokracie. I když jsme jako městská část získali téměř půl miliardy od developerů a investovali je do škol, neustále jsme naráželi na zbytečné překážky.
Díky mé nové legislativě se dnes školy opravdu staví – rychleji, levněji a podle moderních potřeb. Byla to dvouletá práce se čtyřmi ministerstvy, ale výsledek stojí za to: řada škol se rozrůstá, vznikají nové třídy i celé vzdělávací objekty. Zvlášť v Praze, kde dlouhodobě chybí kapacity, to znamená tisíce nových míst pro děti. Rodiče tak mají větší jistotu, že jejich dítě najde místo blízko domova a nebude ve třídě s třiceti dalšími.
Nová legislativa navíc umožňuje plánovat moderní vzdělávací areály – otevřené, prosvětlené, propojené s přírodou a nabízejí zázemí pro místní komunitu. Inspirací pro mě byly cesty po Estonsku, Finsku nebo Švýcarsku i spolupráce s architekty.
Moderní škola ale není jen o budově, ale o tom, co se děje uvnitř. Často říkáte, že největší bolestí českého školství je nezvládnutá inkluze.
Tohle je téma, které ve školách cítíte na každém kroku. Inkluze, jak byla nastavena, prostě nefunguje tak, jak bychom si všichni přáli. Učitelé jsou přetížení, děti často bez potřebné podpory – a rodiče v nejistotě, co vlastně jejich dítě ve škole zažije.
Ale co je podle mě ještě horší – celý systém zapomněl na nadané děti. V Praze máme přes sto tisíc žáků, třicet tisíc z nich má přiděleného asistenta. Ale nadaných dětí je oficiálně jen 175. Tisíce dalších přitom nikdo nevidí, nikdo s nimi systematicky nepracuje. A to je obrovská ztráta – jak pro ty děti samotné, tak pro celou společnost.
Dá se to vůbec změnit? Máte na to nějaké konkrétní řešení?
My to změnit musíme. Je to součástí návrhu, na které jsem pracovala se stovkami učitelů a odborníků napříč republikou. Klíčové je efektivněji využít kapacity škol a vzdělávací etapy dětí. Přemístěním deváté třídy do dvouletého rámce nižší střední školy se na základkách uvolní prostory i personál.
Uvolněné kapacity umožní vznik speciálních průchozích tříd a školám nabídne možnost pracovat s inkluzí flexibilně – ne ve všech, ale jen v některých předmětech. Ne plošně, ale tam, kde je podpora opravdu potřeba, bez negativního vlivu na výkon třídy jako celku. Takto to funguje třeba ve Finsku – s respektem ke každému dítěti, s důrazem na kvalitu výuky celé třídy. A přesně takhle bychom k tomu měli přistupovat i my.
Tím se dostáváme k vaší reformě 8+2, o které se v poslední době hodně mluví, ale ne v souvislosti s inkluzí. Spíše se řeší samotné zkrácení ZŠ a prodloužení povinného vzdělávání na střední školu.
Ano, reforma 8+2 je velká změna a chápu, že zkrácení základní školy a prodloužení povinného vzdělávání na střední škole může vyvolávat otázky. Ale právě tato změna je tím klíčovým krokem, který umožní posunout celý systém vpřed.
Dnes v devátém ročníku často děti jen biflují na přijímačky. Ti ambicióznější jsou pod tlakem, ostatní rok víceméně „přečkají“ – a to je obrovská škoda. Nový model 8+2 přináší dva roky, které dětem nabídnou jak všeobecný základ, tak první ochutnávku zaměření. Učí se rozhodovat, hledat svou cestu, a přitom si osvojí důležité dovednosti pro život. Včetně tzv. malé maturity – tedy jasného výstupu, který každé dítě zvládne a který mu otevře další možnosti.
Zároveň to celé dává smysl i ekonomicky. Systém využije efektivněji učitele, přinese úspory, a hlavně – dá druhou šanci dětem, které by jinak ze vzdělávání třeba vypadly. A to je investice, která se státu mnohonásobně vrátí – lidsky i finančně.
Reforma má celkem deset opatření, ale tohle je její hybatel. Není to o tom dětem něco vzít – je to naopak šance, jak jim dát smysluplnější vzdělávání, které je opravdu připraví na svět, ve kterém budou žít.
Jaký dopad bude mít připravovaná reforma na samotné děti a jejich rodiče – třeba pokud jde o přijímačky nebo výběr střední školy? Co konkrétně se pro ně změní k lepšímu?
Během čtyř let jsem navštívila desítky škol po celé republice a mluvila s učiteli, řediteli, starosty, ale hlavně s dětmi a rodiči. A všude slyšíte to samé – přijímačky jsou stresující, málo férové, často o jediné šanci a bez jasné cesty, co dělat, když to nevyjde. Pokud chceme dětem i rodičům ulevit, musíme změnit celý systém.
Proto reforma přináší zásadní změny: větší nabídku škol, jednodušší a digitalizované přihlašování, lepší kariérové poradenství, a hlavně více možností – tedy i více šancí na úspěch. A také změnu samotných oborů – chceme méně těch zastaralých, a naopak víc kvalitního všeobecného vzdělávání, které dětem neuzavře žádné dveře.
Díky tomu, že uvolníme 9 000 učitelů z devítek, výrazně posílíme i kapacitu gymnázií a zvedneme kvalitu odborného středoškolského vzdělávání. Reforma je systémová, ale v první řadě myslí na děti i rodiče, prostě na to, aby se naše vzdělávání víc přiblížilo reálnému životu.
Co všechno se v rámci reformy konkrétně změní v přijímacím řízení a studijní cestě žáka? Mluvíte o menším stresu, lepší orientaci i "malé maturitě" – jak to bude v praxi fungovat?
Reforma přináší zásadní proměnu v tom, jak děti přecházejí ze základní na střední školu – s důrazem na větší spravedlnost, srozumitelnost a méně stresu. Klíčovým nástrojem je jednotná výstupní zkouška, která nahradí dnešní roztříštěné a často nespravedlivé přijímací řízení. Zkouška bude probíhat po 8. ročníku a bude mít dvě části: ověřovací, která prověří základní kompetence pro další studium a život, a rozlišovací, která pomůže odhalit silné stránky a doporučit vhodnou vzdělávací cestu. Žáci dostanou zpětnou vazbu, školy potřebná data, a hlavně – přechod bude předvídatelný, méně stresující a skutečně podpůrný. Volba střední školy samozřejmě zůstává na rodině, ale rozhodování bude informovanější, systém férovější a vstup na střední školu hladší.
Druhým velkým krokem je zavedení malé a velké maturity. Malá maturita bude uzavírat dvouleté nižší střední vzdělání a každému žákovi dá zpětnou vazbu o tom, co zvládl. Zároveň půjde o potvrzení, že má potřebné kompetence pro další vzdělávání, práci i život – finanční gramotnost, digitální dovednosti, komunikaci nebo základy občanského fungování. Velká maturita pak naváže jako klasická závěrečná zkouška podle typu střední školy – akademická nebo profesní, s možností získat i výuční list nebo dílčí kvalifikaci. Díky tomu vznikne univerzální profil absolventa, který je jasný, srozumitelný a přenositelný – pro školy, rodiče, ale i zaměstnavatele.
Celý systém je nastaven tak, aby nikoho nevyloučil – ale naopak každému umožnil najít si vlastní cestu a uspět.
Mluvíte o větších šancích pro děti a jistotě pro rodiče – ale reforma vzdělávání se nepochybně dotýká i celé společnosti. Jaký dopad může mít proměna školství na budoucnost české ekonomiky, inovací nebo občanské společnosti?
Vzdělávání není jen osobní záležitost dětí a jejich rodičů – je to strategická investice pro celý stát. Pokud chceme prosperující ekonomiku, která obstojí v digitálním a propojeném světě, potřebujeme generaci kreativních, samostatných a dobře připravených lidí.
Vyhodnocení dopadů navržené reformy ukazuje, že změna má obrovský potenciál i pro veřejné finance. Analytici z Centra pro ekonomické a tržní analýzy spočítali, že jen díky dřívějšímu vstupu mladých lidí na trh práce by stát mohl získat až 9 miliard korun ročně – bez zvyšování daní nebo dalších nákladů. A to se týká desítek tisíc absolventů ročně.
Ještě zásadnější ale je, že reforma výrazně snižuje riziko předčasných odchodů ze vzdělávání. Každoročně odejde ze středních škol více než 30 tisíc studentů bez kvalifikace – někteří dokonce bez základního vzdělání. Tito lidé pak končí na úřadech práce, v rekvalifikacích nebo závislí na sociálních dávkách. Pokud jim ale dáme více možností, více „křižovatek“, jak svou cestu upravit, máme šanci to změnit.
Právě to reforma přináší – kratší vzdělávací celky, větší prostupnost a možnost zvolit si obor, který žáka opravdu osloví. Pokud se podaří zvýšit počet úspěšných absolventů středních škol, může Česko podle optimistických odhadů získat až 35 miliard korun ročně navíc. Celkový přínos reformy se tak může blížit až 30 miliardám – a to jsou prostředky, které se mohou vrátit zpět do školství. V podobě lepších podmínek pro učitele, kvalitnější výuky i podpory dětí, které to potřebují.
Velkou změnu už jste navrhla. Co bude teď klíčové, aby se tahle reforma opravdu povedla – a co pro to můžeme udělat my všichni jako rodiče, učitelé nebo voliči?
Ano, je čas vytáhnout české školství z devadesátek. A nejde jen o učebnice nebo počítače. Jde o naši budoucnost. O to, jaké děti vychováme – jestli budou odolné, sebevědomé, připravené obstát ve světě, který se rychle mění. Školství dnes není jen o vzdělávání, ale i o bezpečnosti a stabilitě celé společnosti.
Já se snažím být mostem – propojovat učitele, odborníky, zaměstnavatele i zástupce obcí. Dnes už se neptáme, jestli potřebujeme změnu. Ptáme se, jak má vypadat. A právě to je podstatou reformy, kterou jsme připravili. Není to projekt jednoho politika – vznikal ve spolupráci s desítkami expertů i kolegy napříč politickým spektrem.
Je to poctivý pokus posunout české školství dál – konečně ven z rámce devadesátkového myšlení. A podpora tří pedagogických fakult mi dává naději, že jsme na správné cestě. Teď jde o to, aby se do té změny zapojila celá společnost. Protože školství je naše společná věc.
Mgr. Renáta Zajíčková (ODS)
poslankyně, zastupitelka Prahy 5, předsedkyně sněmovního podvýboru pro regionální školství a celoživotní učení, pedagožka, zakladatelka gymnázia, podporovatelka vzdělán a veřejného života
Absolvovala jsem Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v oborech český jazyk, společenské vědy a školský management. Ráda cestuji a přitom poznávám jak atmosféru a fungování městských metropolí, tak přírodní krásy. Relaxem je pro mě rodina, tanec, horské kolo, v zimě běžky nebo dobrá kniha. Jsem šťastně vdaná, s manželem máme tři dospělé syny.
V roce 2005 jsem začala budovat vlastní soukromé gymnázium zaměřené na osobní rozvoj a mezinárodní vztahy.
Rozhodla jsem se tehdy využít dlouholeté zkušenosti v českém školství a uchopit vzdělávání nadaných mladých lidí po svém. Rodinná škola postupně vyrostla ve vyhledávanou vzdělávací instituci s více jak 400 studenty. Byla to krásná životní etapa. Po patnácti letech jsem školu svěřila synovi a vstoupila do politiky. Potřebovala jsem změnu a viděla v tom smysl.
V roce 2019 jsem stala starostkou aférami neblaze proslulé Prahy 5.
Když jsem přebírala správu Prahy 5, řada důležitých oblastí městské části postrádala dlouhodobější vizi, nemálo problémů zůstávalo bez řešení. Nastartovali jsme proto rozsáhlou reorganizaci úřadu a radnici otevřeli lidem. Okamžitě jsme rozjeli konstruktivní spolupráci napříč všemi stranami včetně opozice. To nám umožnilo vypracovat společný strategický plán rozvoje Pětky pro dalších deset let, do jehož tvorby se zapojilo skoro tři tisíce místních obyvatel.
Za úspěch považuji to, že se podařilo developerům konečně nastavit jasná pravidla, díky kterým Pětka získala přes půl miliardy korun na školy, školky nebo dětská hřiště. To, že pravidla převzalo i hlavní město Praha je toho důkazem. V běhu jsou dnes desítky kvalitně připravených projektů, na kterých jsme pracovali společně s obyvateli Pětky. Rekordně a přitom bez zadlužování jsme investovali do výstavby nových škol, školek či bydlení pro seniory. Vyvětrali jsme nejvyšší patra úřadu, zbavili ho korupce, zavedli jsme celou řadu kontrolních a úsporných opatření, udrželi jsme vyrovnaný rozpočet. Radnice a městské finance jsou v dobré kondici.
Na Pětce se dlouhodobě věnuji ale i nepopulárním tématům jako zvyšování bezpečnosti a čistoty ve veřejném prostoru a hlavně protidrogové problematice. Jako u mnoha dalších oblastí, magistrát zde svou klíčovou úlohu zanedbal. Razím ale cestu obyčejné lidskosti a spolupráce, což pomáhá situaci postupně zlepšovat. V této práci nyní již pokračuji jako řadová zastupitelka.
Pětka dlouho rostla překotně, chyběly mantinely pro developery i společná vize toho, jak by naše město v budoucnu vlastně mělo vypadat. Pod tíhou těchto dlouho neřešených problémů jsme se museli dívat více dopředu a pracovat na důležitých systémových změnách uvnitř úřadu. Obzvlášť v politice se taková práce neprodává snadno, jednoduše není moc vidět. Pro mou milovanou Pětku ale pracuji ráda a naplno. Za tři roky mého starostování jsme nastartovali klíčové změny a další roky ukážou, že naše město posunuly správným směrem.
Na podzim roku 2021 mi v parlamentních volbách Pražané udělili přes 12 500 preferenčních hlasů.
Důvěra místních mi umožnila stát se poslankyní, což mi výrazně pomohlo pokročit v boji s drogami v našich ulicích nejen Prahy 5, ale celé metropole. Jako členka sněmovního výboru pro zdravotnictví jsem zřídila sněmovní pracovní skupinu, která společně s odborníky pracuje na legislativních úpravách v oblasti protidrogové politiky.
Vedu sněmovní podvýbor pro regionální školství a celoživotní učení a společně s hlavními aktéry české vzdělávací politiky pracuji na návrhu reformy vzdělávacího systému ČR.
Jsem členkou těchto sněmovních výborů a komisí:
- Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu
- Podvýbor pro regionální školství a celoživotní učení
- Výbor pro zdravotnictví
- Petiční výbor
- Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti
Mgr. Renáta Zajíčková (*1967, Praha)
Zdroj fotografií: Archiv Zajíčková
Související články
Žena-in.cz
Magazín - Aktuálně.cz|
Žena.cz|
Náš REGION|
NESPECHEJ.cz|
Kód Enigma|
Top-Fight.cz|
Techzpravy.cz|
FAJNTIP.cz|
SportWin|