Porno para Ricardo neboli Porno pro Richarda je kubánská protirežimní hudební skupina. Svými vystoupeními a texty provokovala komunisty do té míry, že ji na Kubě zakázali a většinu jejích členů donutili emigrovat. Posledním hudebníkem, který na ostrově zůstával, byl Yimel García Góngora. Letos po vystoupení na pražském festivalu Metronom požádal z obav o vlastní bezpečnost v České republice o azyl. Ale neuspěl. Podle ministerstvo vnitra mu prý ve vlasti politické pronásledování nehrozí.
Yimel sedí na gauči a nervózně si mne ruce. „Omlouvám se, jsem teď ve velkém stresu, nevím totiž vůbec, co se mnou bude,“ říká potichu.
O azyl v České republice zažádal po koncertě, který v Praze odehrál se „zakázanou“ skupinou Porno para Ricardo na hudebním festivalu Metronom. Říká, že z Kuby neodjížděl s představou emigrace, jenže události se v Česku i ve vlasti vyvinuly tak, že mu podle jeho slov ani jiná možnost nezbyla.
[caption id="attachment_142531" align="aligncenter" width="565"]
Yimel García Góngora je s ilegální kapelou Porno para Ricardo v kontaktu od jejího založení, jejím baskytaristou se stal v roce 2017.. Foto: Tereza Engelová / HlídacíPes.org[/caption]
Už se nevracej
„Kapela Porno para Ricardo je na Kubě už roky zakázaná a všichni její členové byli donuceni odjet do emigrace. Já byl poslední, kdo na Kubě zůstával. V posledních letech jsem se tedy snažil držet v ústranní, jenže tím, že jsme odehráli v Praze dva koncerty a pro Českou televizi o nás vzniká dokumentární film, kde vystupuji, tak se o mě kubánský státní aparát začal zase zajímat a v podstatě mi přes matku vzkázali, ať už se na Kubu nevracím,“ popisuje baskytarista punkrockové kapely s provokativním názvem Porno pro Richarda, proč v Česku zažádal o azyl.
„Byl jsem v Čechách několik dní, když za mojí maminkou přišel civilně oblečený muž, ale jsme si jistí, že to byl příslušník státní bezpečnosti, a řekl jí: „Co kdyby váš syn udělal to, co ten druhej?“
„To narážel na mě,“ připojuje se k rozhovoru další člen kapely William Retureta, který v České republice žije už 12 let. Emigroval kvůli několikaletému pronásledování ze strany režimu, který šikanoval nejen jeho samotného, ale i celou rodinu.
[caption id="attachment_142530" align="alignleft" width="300"]
William Retureta. Foto: Tereza Engelová / HlídacíPes.org[/caption]
„Největší tlak byl na kapelu vyvíjen v době, kdy se režim vyhýbal masovému zavírání za mříže. Místo dlouhého a otevřeného vězení převládal osobní nátlak. Neustálá předvolání k výslechům, nedovolí vám pracovat v oboru nebo vůbec nemůžete sehnat práci… Je to kombinace psychologického a ekonomického tlaku, který v podstatě vede k naprostému vyčerpání. Nakonec nás jednoho po druhém donutili odejít,“ popisuje William, jak kubánský režim změnil taktiku represí proti nepohodlným kritikům.
Držet je za mřížemi se prodraží víc, než je vypudit z vlasti.
Porno jako manifest
„Víte, Porno para Ricardo nebyla jen nějaká hudební kapela, byla politickým prohlášením. Jako člen musíte být nejprve politickým aktivistou a pak teprve hudebníkem,“ popisuje baskytarista skupiny, která kubánskému režimu vadí už od roku 2003.
Tehdy byl po pěti letech fungování kapely zatčen po policejní provokaci její frontman Gorki Águila. Za zločin, který nespáchal, ho soud poslal na 4 roky do vězení.
V polovině trestu byl podmínečně propuštěn, aby tři roky poté putoval znovu do vazby za „neposlušnost“ a „příliš hlasitou hudbu“. Vězení se vyhnul jen díky silnému mezinárodnímu tlaku na kubánský režim. Ten ale v útlaku členů kapely pokračoval.
„Spojit se s Porno para Ricardo znamenalo spojit se s ďáblem,“ říká William a Yimel dodává: „Zajímají nás palčivá témata jako političtí vězni, svoboda projevu nebo svobodný přístup k informacím, což jsou všechno věci, které se režim snaží skrýt, jako by vůbec neexistovaly. Hrát s tohle kapelou je politický manifest,“ dodává Yimel. Manifestem touhy po svobodě je koneckonců i samotný název kapely.
„Název dal skupině Gorki Águila a vysvětluje ho tak, že Richard je jednotlivec, může to být prakticky kdokoliv, a porno je vlastně ekvivalent svobody… Něčeho, co nám režim bere, protože porno je na Kubě zakázané. Stát nám vzal svobodu a pak v určité chvíli i to porno. Stejně, jako vyžadujeme svobodu projevu, tak pro Ricarda, pana ,obyčejňáka‘, žádáme i to jeho porno, když si ho bude přát,“ vysvětluje Yimel.
„Výprodej“ režimních kritiků
Kapela po emigraci většiny členů, z nichž jeden žije v Mexiku, další v Kanadě a dva dostali azyl v České republice, hraje už jen výjimečně, což je podle Yimela osud většiny uměleckých projektů, které se na Kubě vymezovaly proti režimu.
„Stát se cíleně snaží tyhle hlasy potlačit,“ říká a William ho doplňuje: „Na Kubě už prakticky nikdo z opozice nezůstal. Většinu kritických hlasů umlčeli tím, že ti lidé odjeli nebo jsou ve vězení.“ Jakkoliv to je pro režim až posledním „resortem“. Podle Williama se nechce o politické vězně „starat,“ navíc oficiálně tvrdí, že žádní na ostrově nejsou, nepřispívalo by to k pozitivnímu PR, o které Kuba stojí.
Hudba nežádá o povolení
Porno para Ricardo (česky Porno pro Richarda) je kubánská punkrocková hudební skupina založená v roce 1998. Je vyhraněně protestní, antikomunistická a ve svých textech ostře zesměšňuje jak režim na Kubě, tak i jeho hlavní představitele. Osobnostem kubánské komunistické strany včetně Raula Castra například zaslali tisíce pohlednic z koncertu s popiskem „Hudba nežádá o povolení“. I to je důvod, proč skupina na Kubě nesmí vystupovat, její členové byli podrobeni represím a donuceni z ostrova postupně odejít. Občasné koncerty teď pořádají v jiných zemích světa. V České republice měli v červnu dva koncerty.
„Režim své kritiky zatýká, ale většinou je prezentuje jako běžné vězně, odsouzené třeba za příživnictví. A bojujte se zákonem o příživnictví, když jako opozičník o práci zkrátka nezavadíte… Nebo máme zákon o hromadění. To k vám přijde domovní prohlídka a třeba zjistí, že máte v lednici čtyři kila masa. Pokud nepředložíte dostatečný důkaz, jak jste v přídělovém systému sehnali čtyři kila masa, rovnou máte rok vězení. Vždycky se najde nějaký zákon, na kterém můžou opozičníky dostat,“ vysvětluje William.
Podle něj navíc začala na Kubě fungovat „novinka“, a sice posílání mladých vězňů na práci do třetích zemí.
„Dobře se to ukázalo na zatčených z masových protestů 11.července 2021,“ připomíná muzikant velké protirežimní demonstrace, které policie brutálně potlačila a pozatýkala při nich přes 1400 lidí. Ve vězení jich stále drží několik set. A právě z jejich řad podle Williama část „zmizela“ do Nikaragui a Francouzské Guyany.
„Vyvezou je přes katolické organizace s tím, že tyto země získají pracovní sílu a Kuba za ně získá jiné výhody, třeba humanitární pomoc,“ říká William. Podle něj ale komunistický režim stojí především o to „umlčet“ kritické hlasy. A toho jde kromě uvěznění nebo nucené emigrace dosáhnout i nátlakem na rodinné příslušníky „problematických“ občanů.
Nepochopitelný krok ministerstva
„Mého otce si například předvolali tajní a snažili se ho přimět ke spolupráci, mé matce nedovolili pracovat v oboru. Když jste spojený s kritiky režimu, tak na Kubě není v podstatě nikdo, kdo by vás zaměstnal,“ popisuje William s tím, že problém sehnat obživu se týkal postupně všech členů kapely Porno para Ricardo.
„Yimel by to sám nepřiznal, ale kamarád, co ho navštívil na Kubě mi říkal, že jedl jen suchou rýži s nějakým kořením, protože na lepší jídlo neměl peníze. Režim se zkrátka postará, abyste nebyl zaměstnatelný.“
Kdyby mu před 12 lety neudělila azyl Česká republika, kde se živí jako fotograf, William usuzuje, že by z něj byla troska. „Často o tom žertujeme s mým otcem, že bych byl pravděpodobně ve vězení a pokud bych nebyl za mřížemi, pak bych byl ztraceným alkoholikem. Ty represe vás totiž dovedou na pokraj samotného šílenství,“ říká William, jak je Čechům vděčný, že mu umožnili žít normální život v Praze, kde si i založil rodinu.
O to je pro něj nepochopitelnější, že Yimelovi Ministerstvo vnitra jeho žádost o ochranu zamítlo s odůvodněním, že mu na Kubě nehrozí politické pronásledování. „Pokud se tam bude muset vrátit, hrozí mu vězení. I to, že přišla tajná policie za jeho mámou a řekla, ať se radši nevrací, protože by to mohlo mít dlouhodobé následky nebo že by ho mohlo taky třeba přejet auto, jsou jasné signály, že mu režim bude dělat problémy,“ vysvětluje William.
Turisté, nejezděte na Kubu
Sám si přeje jednou se na ostrov zase podívat, ale dřív, než padne komunismus, to podle něj nebude. „Mám plno kamarádů Čechů, kteří si myslí, že Kuba je úplně perfektní. Někteří byli na Kubě na zájezdu a byli nadšení, jak je tam krásně a že ty represe nebo chudoba nejsou zas tak hrozné. Já se jim ale snažím vysvětlit, že je to jako by jeli na prázdniny do Severní Koreje,“ říká William podle něhož většina turistů naletí vládní propagandě, která zemi prezentuje v jiném světle než reálném.
S tím souhlasí hispanistka Eva Kubátová, která se latinskoamerickým zemím věnuje dlouhodobě.
„Češi často jezdí na Kubu s pocitem, že vlastně jezdí podporovat místní. Že svým výletem ,pomůžou‘ alespoň lidem, kteří je ubytují nebo svezou taxíkem. Jenže to je blamáž.“
Komunistický režim dokázal podle Kubáové umně vytvořit jakýsi „pseudokapitalismus pro kádrově prověřené“.
[caption id="attachment_142555" align="aligncenter" width="551"]
Porno para Ricardo hrálo v červnu v Praze i v sále Vinohradského pivovaru. Všichni členové kapely se tak sešli na pódiu po deseti letech. Foto: Tereza Engelová / HlídacíPes.org[/caption]
„Jsou to lidé, kteří mají povolení třeba ubytovávat a před svými hosty hrají v podstatě divadlo podle připravených scénářů… Třeba večer zesílí rádio a šeptají, ,aby nás neslyšeli, víš...‘. Zkrátka se snaží ve svých hostech vytvořit iluzi jako by bydleli u někoho z opozice. A ti se pak vrátí domů a vyprávějí, že se tam ti Kubánci mají vlastně v pohodě,“ vysvětluje Kubátová. 66 let komunistického režimu zanechalo na stavu země výrazné stopy.
„Na Kubě je obrovská bída. Devadesátá léta proti tomu, co je teď, byla v podstatě čajíček. Třeba elektřina funguje poslední dobou jen čtyři hodiny denně. Kromě úmorného horka v létě se vám v takové situaci kazí všechny potraviny. Ty jsou stále na přídělový systém,“ říká William, podle něhož by lidé neměli režim podporovat turistikou.
„Všechny peníze z turismu jdou vládě. Ta za ně nakupuje zbraně, represivní technologie. Lidé z nich nevidí nic,“ upozorňuje antirežimní aktivista podle něhož má přesto kubánská vláda jednu věc propracovanou.
„Mají velmi dobré PR. Dokázali celý svět zmanipulovat tak, že si plno lidí i v roce 2025 myslí, že situace na Kubě je udržitelná.“
HlídacíPes.org
VědaŽivě.cz|
ReadZone|
Náš REGION|
NESPECHEJ.cz|
In-lifestyle.cz|
Kód Enigma|
Sport - Aktuálně.cz|
