CENTRUM.CZ > Svět cestovatele > 22. 11. 2025, 05:00

Pohřbená zaživa: Příběh Alice Blundenové, ženy, kterou omylem pohřbili zaživa hned dvakrát

| 4 min

Sdílet

Pohřbená zaživa: Příběh Alice Blundenové, ženy, kterou omylem pohřbili zaživa hned dvakrát. Tohle je příběh, který zní spíš jako hororová legenda než jako součást naší historie. Jenže podle staré kroniky „A History of the Ancient Town and Manor of Basingstoke“ je to – věřte nebo ne – skutečnost. A to vážně nepěkná.

Alice Blundenová, historie, smrt, příběh, pohřbení zaživa

Zdroj: Pixabay

Hlavní hrdinkou je jistá Alice Blundenová, žena popisovaná autory knihy bez přílišných servítek jako „tlustá, hrubá a přivyklá na brandy“. Inu, řekněme, že subtilnost nebyla její silná stránka – a střídmost asi taky ne.

Brandy, odvar z makovic a omyl za všechny peníze

V roce 1674 (ne 1764, jak se občas chybně uvádí) se Alice rozhodla, že si trochu uleví – a vypila pořádnou dávku makového odvaru, tehdy běžného bylinkového prostředku, který měl tlumit bolest a umožnit ničím nerušený spánek. Jenže ouha – očividně to trochu přehnala s dávkováním, protože si nepřivodila zklidnění, ale kóma jako řemen.

Zatímco Alice spala jak zabitá, její okolí usoudilo, že není jen tak „v limbu“, ale rovnou mrtvá. A protože bylo horké léto a, jak pravili tehdy, „mrtvola byla značně objemná“, rozhodli se s pohřbem neotálet. Já se jim vlastně ani nedivím – vy ano? A tak doslova během chvilky skončila pod drnem na hřbitově u kostela Svatého Ducha v Basingstoke.

Z hrobu se ozývalo volání a hřbitov se smál…

Jenže o pár dní později se stalo něco, z čeho by se dneska zaručeně stal virál: děti si hrály na hřbitově, když zaslechly z jednoho hrobu křik, nářek a volání o pomoc. „Pusťte mě ven! Pusťte mě ven!“ ozývalo se prý stále dokola.

Pohřbená zaživa: Příběh Alice Blundenové

Foto: Pixabay

A co udělaly? Smály se. Asi si myslely, že si někdo dělá legraci, nebo že k nim mluví nějaký duch. Kdo ví. Až později se vše dostalo na příslušná místa. A ta nechala rakev otevřít. A ukázalo se, že k smíchu tady rozhodně nic nebylo.

Podle záznamu byla rakev tak malá, že do ní museli Alici doslova narvat a přitlačit klackem, aby vůbec šla zavřít. Uvnitř se ale našly jasné známky toho, že se žena probudila, snažila se dostat ven a zpanikařila při tom. Na těle měla odřeniny a škrábance a rakev byla dokonce poškozená zevnitř. Ale protože Alice už evidentně nejevila známky života, rakev znovu zavřeli a čekali na koron

Ani druhý pokus nevyšel

Ale druhý den, když koroner dorazil a rakev znovu otevřeli, nestačili se divit. Hleděli totiž ještě na mnohem horší scénu. Alice totiž během druhého uzavření do rakve znovu ožila – utrhla si část rubáše, kůži na těle si rozdrásala ještě víc, a dokonce si rozbila ústa tak, že byla celá od krve. Bylo tedy naprosto jasné, že žena zemřela ne kvůli makovému odvaru, ale kvůli tomu, že ji zaživa pohřbili – a to dvakrát.

Koroner už ovšem tentokrát konstatoval definitivní smrt. A dal si prý záležet. No, aspoň že napotřetí už nikdo nikam nespěchal. A Alice zamířila pod zem potřetí – tentokrát už definitivně.
Celý případ skončil pro město Basingstoke velkou ostudou. Parlament tehdy dokonce rozhodl, že město musí zaplatit pokutu za svoji nedbalost (což bylo něco nevídaného) – a je dost možné, že pár lidí si po tomhle případu začalo své zesnulé blízké pro jistotu o něco víc hlídat.

Alice jako legenda města

A protože příběh Alice Blundenové byl tak silný, že přežil staletí, dneska má v Basingstoke dokonce vlastní bronzovou desku (a to i přesto, že za života by jí ji nikdo takové ocenění určitě nedal). Je vyobrazená na Triumfální bráně, která vede do historického centra. Alice tam klepe zevnitř na víko rakve pod měsíčním světlem – jako tichá připomínka toho, že některé pohřby není radno uspěchat.

Chcete jednu zajímavost na závěr? Právě kvůli podobným případům se později v některých zemích vymýšlely různé „bezpečnostní“ rakve – třeba s provázkem, který vedl ke zvonku nad hrobem. Kdyby se dotyčný probral, mohl zazvonit a dát tak o sobě vědět. Říkalo se tomu „safety coffin“. Vidět ji můžete v akci třeba v mém oblíbeném filmu První velká vlaková loupež (i když tam poslouží k trochu jiným účelům). Ano, i to je realita historie.