Autonomní podmořské plavidlo Ran zmizelo počátkem roku 2024 z Dotsonova šelfu v západní Antarktidě krátce poté, co se mu podařilo zdokumentovat řadu dosud neznámých podvodních struktur pod rozsáhlým ledovým příkrovem.
Ran, šest metrů dlouhý výzkumný robot, byl původně nasazen v roce 2022 mezinárodním týmem vědců z organizace International Thwaites Glacier Collaboration (ITGC). Jeho hlavním úkolem bylo prozkoumat spodní část tohoto prazvláštního šelfu, tedy oblast Jižního oceánu, která dosud nebyla nikdy zmapována.
Přesná příčina zmizení Rana zatím nebyla stanovena, ale incident vyvolal ve vědecké komunitě značné znepokojení. Ztráta zařízení je překážkou pro probíhající výzkum složité dynamiky tání antarktických ledovců.
Zjištění, která přepisují současné modely ledovců Před ztrátou sonda Ran absolvovala několik průzkumných misí a dosáhla více než 16 kilometrů do dutiny pod ledovým šelfem, což je pro výzkum bezprecedentní přístup, jak uvedl časopis Popular Mechanics. Ponorka, vybavená pokročilým sonarem, vytvořila mapy spodní strany ledu s vysokým rozlišením, které odhalily dosud nepozorované struktury.
Zdroj: Youtube.com
Mezi nejvýznamnější objevy patřily fyzikální prvky s rysy ve tvaru slzy, rozsáhlé ledové plošiny a velmi složité erozní vzory, což jsou jevy, které profesorka Anna Wåhlinová, fyzikální oceánografka z Göteborské univerzity a hlavní autorka studie, přirovnala k „pohledu na odvrácenou stranu Měsíce“. Shromážděné údaje ukazují, že současné modely tání ledu nejsou dostatečné k vysvětlení těchto složitých vzorců.
Komplexní monitoring ze všech úhlů Tým ITGC navrhl misi Ran tak, aby shromáždil údaje o mechanice tání ledovců v regionu a zohlednil vliv podmořských proudů a subglaciální topografie. Již dříve vědci využívali ke studiu tohoto šelfu družice a ledová jádra, ale poprvé Ran umožnil přímou navigaci skryté oblasti mezi mořským dnem a ledem.
Konkrétním cílem bylo odhalit, proč je východní část Dotsonova šelfového ledovce silnější a taje pomaleji než jeho západní část. Údaje zveřejněné ve vědeckém časopise Science naznačují, že tento rozdíl v rychlosti by mohl být způsoben vlivem cirkumpolární hluboké vody. Tato směs vody z Tichého a Indického oceánu působí na ledovou základnu v různých částech šelfu různě.
Vozidlo zmapovalo celkem asi 130 kilometrů čtverečních a odhalilo tak podstatně složitější strukturu, než vědci odhadovali. Předchozí předpoklady o tání spodní části ledovců se tváří v tvář těmto zjištěním stávají zastaralými, zdůrazňují vědci.
Extrémní podmínky v Antarktidě znemožňují komunikaci s Ranem v reálném čase, což znemožňuje použití běžných sledovacích systémů, jako je GPS. Navzdory těmto složitým navigačním podmínkám absolvoval Ran v roce 2022 14 misí. Když však o dva roky později obnovil svou činnost, ponorka během své první mise beze stopy zmizela a nebyly nalezeny žádné trosky, které by tuto událost objasnily.
Profesor Wåhlin zdůraznil hodnotu informací získaných z této „jedinečné ponorky“, přestože se nepodařilo získat všechna očekávaná data. Pokračování tohoto výzkumu má zásadní význam pro pochopení budoucnosti antarktického ledového příkrovu a vědecký tým je přesvědčen, že nahradí loď Ran, aby mohl pokračovat v této zásadní práci.
Důsledky pro změnu klimatu Výsledky sondy Ran mají důsledky nejen pro pochopení dynamiky ledovců , ale také pro globální změny klimatu. Antarktida je kritickým ukazatelem klimatických změn a chování jejích ledovců může mít významný vliv na hladinu moří na celém světě. Podle odhadů Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) by zejména úbytek ledu v západní Antarktidě mohl přispět ke zvýšení hladiny moří až o 3,3 metru, pokud by zcela roztál.
Kromě toho by interakce oceánských proudů s ledovými šelfy mohla ovlivnit globální vývoj počasí. Již nyní je pozorováno oteplování hlubokých cirkumpolárních vod, které by mohlo urychlit tání ledových šelfů a ovlivnit globální oceánskou cirkulaci, a tím i globální klima.