KOMENTÁŘ. Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala, sliboval Andrej Babiš v krajských volbách. V letošních parlamentních volbách nabízí Babišovo ANO lepší život. Je lepší život tím, co nám vzala Fialova vláda?
Andrej Babiš míří pořád na stejné voliče – na sociálně slabší starší občany. Přesto nelze ANO charakterizovat jako revival strany Důchodci za životní jistoty, a to nejen proto, že je násobně úspěšnější než původní projekt. ANO podle sociologické mapy STEM zabírá ve všech věkových skupinách až 20 %, s výjimkou lidí mezi 45–55 lety. Mezi seniory však dominuje zcela drtivě.
Před letošními volbami přitlačil Babiš i na nacionalismus, který Čechům bývá vlastní, jen když ho mohou opřít o někoho většího. O někoho, kdo nám v představách více než reálně diktuje, okrádá nás o svobodu, pak si na češství vzpomeneme.
Když jde o to samostatně rozvíjet vlastní stát, který nám po první světové válce tak trochu spadl do klína, je to horší. Začíná se remcat, obviňovat druhé, ukazovat prstem všude kolem.
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost
Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.
ANOnomika: ekonomika podle ANO
Babišovo umělé vlastenčení je poněkud neproduktivní, protože tuto parketu dávno uzurpuje Okamurova SPD a jiné nacionálně-socialistické subjekty.
Babiš tedy v průzkumu voličstva takticky odvalil povinná zahraničně-politická témata, jako je válka na Ukrajině, zlý Brusel a obrana státu, tedy oblast, která, jak sám řekl „není priorita“, a vrhl se plnou silou tam, kde je mu nejlépe – na slibování lepšího života.
Člověk nemusí mít doktorát z ekonomie, aby zjistil, že tu jaksi něco nesedí. Že se tu nafukuje krásný hrad radosti a štěstí, který praskne, jakmile odzvoní konec volebního klání. Ale o to nafouknuté štěstí se tu hraje.
Program ANO, zveřejněný minulý týden, se jeví jako volné pokračování Babišovy knihy O čem sním, když náhodou spím, která je jakousi českou sociální utopii pro začátek 21. století. Lídr ANO si kdysi nechal poradit, že vize, sny, ještě lépe utopie je tím, co v politice chybí, a tohoto poznání se drží pevně dál.
Lidé chtějí smělé projekty, hezké obrázky budoucnosti, ne detailní realistické plány (slovo „plán“ používají jako mantru v kampani Piráti, kupodivu v podobném utopistickém či vizionářském smyslu, jakkoliv slovo plán samo naznačuje silnou racionalitu a jisté pevné vědění), jak by mohl Česká republika vypadat, kolik to bude stát, a kolik si na to budeme muset všichni připlatit. Co je potřeba vědět, je to, že to bude lepší a hlavně krásné.
Ekonom Daniel Münich z CERGE za pomoci AI na sociálních sítích vypočítal, že celkové dopady programové „ANOnomiky“, tedy ekonomiky podle ANO, na státní rozpočet bude minus 75 miliard až 82 miliard korun. ANO se ale nechce dál zadlužovat, otázka tedy je, kde se na to vezme, když ani daně nechce ANO zvýšit?
Karel Havlíček tvrdí, že to zvládne vyšší ekonomický růst. Těžko, dvě procenta navíc je sen, a do rozpočtu maximálně 60 miliard, pořád spousta peněz chybí. Kvadraturu ekonomického kruhu jako obvykle rozsekla bezelstná Alena Schillerová, která s sebou vždy nosí kouzelnou hůlku – zaplatí se to z výnosů z šedé ekonomiky, kde státu utíká 140 miliard, vláda ANO na to dohlédne, tvrdí bývalá ministryně financí.
To ale říkala Schillerová už před vznikem první Babišovy vlády, a výsledek? Například zisky z elektronické evidence tržeb, která bojovala proti únikům do nezdaněné šedé zóny, měly být 12,3 miliardy korun, nakonec oficiálně jen čtyři. Podobně úspěšný byl boj s šedou ekonomikou i celkově.
Člověk nemusí mít doktorát z ekonomie, aby zjistil, že tu jaksi něco nesedí. Že se tu nafukuje krásný hrad radosti a štěstí, který praskne, jakmile odzvoní konec volebního klání. Ale o to nafouknuté štěstí se tu hraje.
Jak říká stínový premiér za ANO, těm lidem ani tak nejde o to, aby dostali víc, ale aby s nimi někdo byl, aby je někdo vyslechl. Přesně jak to ukazuje ikonická fotografie letošních voleb: starší volička ANO těsně nalepená na Andreji Babišovi, hlavu položenou na Babišově hrudi. Výraz – téměř slastný. Postará se, bude lepší život…
Vrátíme vám politické iluze
Moderní politický svět se přihlásil o svou existenci ve chvíli, kdy se takové pastýřské panování, starost o poddané jako majetek vládce, proměnilo v racionální vládnutí, tedy v racionálním spravování celku svobodných jednotlivců.
Panování tím nezmizelo, ale vrací se v mnoha ohledech jako lákadlo, subversivní touha po snadné odpovědi na starosti života, ale i v podobě utopie osvíceného vládce, který je všemocný a dělá všechno dobře a pro nás (zrození Zlatého Trumpa).
Babiš vrací naději, že někdo takový existuje i v Česku, jakkoliv jeho vládnutí v době covidu ukázalo, že mu „zázračné schopnosti“ chybí, tak jako velikost Spojených států a Trumpova mocná mediální inscenace úspěchů a panovnické velikosti.
Babiš je rétorickým utopistou, čaruje s hůlkou ve vzduchu, v praktické politice má stejné problémy se správnou a vládnutím, jako všichni ostatní, ale i se směrem a hledáním cest k vlastní utopii. Vždyť není panovníkem, ani pastýřem, ale zase jen pouhým správcem.
Největší zklamání z vlády Petra Fialy nespočívá v tom, že její způsob spravování a vládnutí společnosti nebyl zázračně skvělý, nýbrž v tom, že i Fiala podléhá zkreslování svého výkonu, že opouští racionální pole směrem k emocionálním vidinám, že věří svým interpretacím vlastního úspěchu, možná ještě více než Babiš, že věří svému obrazu více než sám sobě.
Politici nejsou králové, lékaři ani terapeuti; potřebují kritiku, tedy, s politiky se diskutuje, přímo nebo na dálku či v duchu, politikům se oponuje...
Jinak řečeno: že „normální politika“, kterou Fiala sliboval a kterou voliči po Babišově vládnutí chtěli, se nekonala, nebo dokonce, že už se v dnešní mediálně okouzlené společnosti ani konat nemůže. Fiala připravil voliče o iluzivní víru v politiku. A Babiš jim ji chce v dost jiné formě opět vrátit.
Vrátíme vám, co vám Fialova vláda vzala. Tedy vrátíme vám politické iluze. To je asi to poslední, co česká společnost rozmělněná osmi lety života v Babišově stínu, dnes potřebuje.
Naopak, ztracené iluze bychom si měli nechat a nosit je s sebou všude, kde politici slibují lepší životy a všechno všem, aniž by je zajímalo, kudy a jak se k tomu všemu dobrat a co pro takové „umění žít“ máme udělat sami za sebe i všichni dohromady.
Politikům se nelehá na hruď, neadorují se v Oválné pracovně ani se nepozlacují. Politici nejsou králové, lékaři ani terapeuti; potřebují kritiku, tedy, s politiky se diskutuje, přímo nebo na dálku či v duchu, politikům se oponuje, politici musí rozumně přesvědčovat, protože každý z nás je svého druhu správcem a vládcem.
S „utopií“ ať politici klidně přijdou, bez snů neumíme žít, ale jít za ní už musí po probuzení a zcela bez iluzí…
HlídacíPes.org
Sport - Aktuálně.cz|
Techzpravy.cz|
Vaření.cz|