Paradox tichých bílých plání: Všechny generace Inuitů jsou masivně postiženy hluchotou

3 min

Sdílet

Současný typický Inuit už dávno neloví soby a nežije v iglú. Bydlí v překližkové boudě, trpí dýchacími potížemi, depresí, je obézní, nadměrně holduje alkoholu a v posledních letech patří k nejvíce postiženým nedoslýchavostí a hluchotou. Střet s civilizací totiž neničí jen kulturu a tradice původních kmenů, ale i jejich tělesné a duševní zdraví.

Paradox tichých bílých plání: Všechny generace Inuitů jsou masivně postiženy hluchotou

Zdroj: Ansgar Walk / Creative commons, CC-BY-SA

Špatné zdraví je v mnoha ohledech příznakem špatných socioekonomických podmínek v komunitách Inuitů, které se vyznačují vysokou mírou chudoby, nízkou úrovní vzdělání, omezenými možnostmi zaměstnání a nedostatečnými podmínkami bydlení, informuje kanadský portál Indigenous Peoples Atlas of Canada. Jak bylo popsáno v úvodu, idylická představa zdravého Eskymáka, lépe Inuita, který většinu času tráví na čerstvém mrazivém vzduchu, je v pohybu a zdravě jí, je pouze fikcí, které ale věří většina nezúčastněných obyvatel jiných částí planety.

Mohlo by vás zajímat: Kdo měl zájem na vzdělávání Inuitů? Ve skutečnosti probíhala asimilace domorodých obyvatel v bílé společnosti a šíření víry

Přechod z venku dovnitř

Do 50. let 20. století byli původní obyvatelé Arktidy Eskymáci, vlastním jazykem nazývaní Inuité, kočujícími lovci sobů, bobrů a dikobrazů. Kvůli lovu, rybám a obchodu urazili velké vzdálenosti přes subarktické oblasti, napsal již před pár lety server Idnes. S těžkými zavazadly dokázali ujít až 3 200 km ročně. „Dnes žijí v překližkových boudách nebo jim vláda vystavěla prefabrikované vyhřívané domy. Bohužel v nich nebývá dostatečně vlhký vzduch. Inuité proto trpí dýchacími potížemi a infekcemi napadajícími dolní cesty dýchací. To také vede k chronickým zánětům středního ucha a hluchotě," popisuje ve své publikaci Human Adaptation to Arctic Zone antropolog Emilio Moran.

Eskymáci trpí dýchacími potížemi a infekcemi napadajícími dolní cesty dýchací. To vede k chronickým zánětům středního ucha a hluchotě.

Od čerstvé stravy ke konzerovám

Když se kanadská vláda rozhodla přestěhovat Inuity do vesnic, změnil se jim celý život. Jejich stravu, sestávající z divokých zvířat, rybího tuku, různých bobulí a mořských plodů, vystřídalo najednou jídlo z obchodů. Život na vesnici je oproti jejich původnímu životu velmi usedlý. Nedostatek pohybu a stravování se konzervovaným masem silně přispívá k obezitě a chudokrevnosti, napsal český server.

Mohlo by vás zajímat: Inuité jedli ryby syrové, skoro nikdy je tepelně nezpracovávali. Důvody pro syrovou stravu byly vlastně pochopitelné

Zuby na pochodu

Tradiční strava Inuitů byla charakteristická vysokým obsahem vlákniny a nízkým podílem rafinovaných karbohydrátů, zvláště cukrů. Inuité těžili z vysokého podílu fluoridu z masa mořských savců. Díky tomu měli výborné zuby, ale od té doby, co museli přesídlit do vesnic, se stav jejich chrupu výrazně zhoršil.

Mohlo by vás zajímat: Když jsme jedli obsah zvířecích žaludků, spali se psy a myli se močí, neznali jsme alergie ani cukrovku. Musíme to vrátit, říkají Gróňané

Záněty uší, výtoky, nedoslýchavost a hluchota

V posledních zhruba šedesáti letech bylo zjištěno, že ztráta sluchu v důsledku infekce středního ucha a/nebo vystavení hluku je hlavním problémem mezi kanadskými Inuity. Server informující o nemocech ORL jamanetwork.com zveřejnil alarmující údaje již v 60. letech minulého století: Patologie středního ucha na Aljašce představuje značný problém. Různé studie uváděly ztrátu sluchu u 14 % bělochů a 34 % Eskymáků a známky chronického zánětu středního ucha asi u třetiny původních obyvatel Aljašky. Studie kojenecké nemocnosti a úmrtnosti provedená Arktickým zdravotnickým výzkumným centrem v eskymáckých vesnicích odhalila, že z 323 kojenců mělo 38 % během prvního roku života alespoň jednu epizodu odtoku z uší.

Mohlo by vás zajímat: O muži, který jedl své ženy: Vyprávění Árona z Hůrky, ze kterého budete mít noční můry

Vládní boj proti inuitské hluchotě

Po dvaceti letech (1984) byl vydán pracovní dokument programu s názvem „Program pro boj s poruchami sluchu v populaci Inuitů v Nouveau Quebec“. Cílem programu bylo „zajistit integritu sluchu pro Inuity prevencí ztráty sluchu, identifikací ztráty sluchu a minimalizací účinků ztráty sluchu“. Ani v současnosti se situace příliš nelepší. Podle dr. Radhy Jettyové, dětské lékařky z Iqaluitu, má tento problém zničující dopad na malé i větší děti. U kojenců ztráta sluchu zpomaluje motorický a jazykový vývoj. Ve škole může být nediagnostikovaná ztráta sluchu zaměněna za poruchy učení nebo poruchy pozornosti.