V devadesátých letech se Českem převalila vlna kriminality, která dnes působí téměř neuvěřitelně. Symbolickým případem se staly takzvané orlické vraždy. Skupina kolem Karla Kopáče, které nikdo neřekne jinak než Orličtí vrazi, se mezi lety 1991 a 1993 dopustila pěti brutálních vražd, jejichž oběti končily na dně Orlické přehrady.
Jak fungoval Kopáčův gang
Karel Kopáč, bývalý policista z Útvaru rychlého nasazení, se po revoluci pohyboval v prostředí podnikatelů a veksláků. Spolu s Ludvíkem Černým, Vladimírem Kunou, svou sestrou Irenou Meierovou a Petrem Chodounským vytvořil skupinu, která vraždila hlavně kvůli penězům a majetku.
Obětí se stal podnikatel Aleš Katovský, číšník kosovského původu Leorent Lipoveci, starožitník Vlastimil Hodr, ale i lidé z nejbližšího okolí gangu. Černý zavraždil Kunovu matku Annu Medkovou výbušninou a na objednávku Meierové zastřelil jejího manžela Jaroslava.
Těla obětí končila ve sklepě Kunova domu v Rudné u Prahy. Vrazi je vkládali do kovových sudů, polévali louhem a hermeticky uzavírali. Naložené sudy pak odváželi na Žďákovský most, odkud je shazovali do hlubin Orlíku.
Výlov sudů na Orlíku
V roce 1995 se policie rozhodla prohledat dno přehrady. Její vlastní potápěči se však do potřebné hloubky nedostali, a proto byli povoláni báňští záchranáři z Ostravy. Ti se museli potápět v kalné vodě, kde viděli sotva na délku paže, a přitom riskovali uvíznutí mezi kovovými konstrukcemi, které na dně zůstaly po stavbě mostu.
Námaha se vyplatila v červenci 1995. Potápěči našli sudy s těly i pletivo, do kterého byla zamotaná jedna z obětí. Byly to zásadní důkazy, které umožnily policii okamžitě jednat. Oficiální vysvětlení akce znělo, že jde o čištění přehrady po ekologické havárii, ale brzy bylo jasné, že policie narazila na něco mnohem většího.
Když se první sud dostal na ponton, víko povolilo a z něj se vyvalila žíravá mazlavina. „Jedna naše policistka se o ni popálila. Tudíž my jsme hned věděli, že uvnitř je lidské tělo a louh,“ vzpomínal pro Novinky.cz tehdejší kriminalista Josef Doucha.
Sud, ve kterém Orličtí vrazi shodily jednu ze svých obětí do přehrady. Vystaveno v Muzeu Policie České republiky, expozici kriminalistiky. FOTO: Albert Horáček, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons Pád gangu
Důkazy otevřely cestu k zatýkání. Nejnáročnější byl zásah proti hlavě skupiny Karlu Kopáčovi. Po těžké autonehodě byl na vozíku, když k němu policie dorazila, držel si pistoli v puse. „Šel jsem za ním v civilu, neozbrojený, bez vesty a bez vysílačky. Nešel jsem bojovat, ale vyjednávat,“ řekl Doucha Právu.
Tři hodiny se snažil Kopáče přesvědčit, aby se vzdal. „Říkal jsem mu: Tys byl policajt, ty víš, že stejně není úniku. Už se všechno ví, sud je venku, což znamená, že budeš hrát o to, aby všechno bylo co nejmírnější,“ doplnil Doucha. Nakonec situaci vyřešil skrytý člen zásahové jednotky, který mu zbraň strhl k zemi.
Jak dopadli orličtí vrazi
Kopáč nakonec začal vypovídat a policie díky jeho výpovědím rozpletla činnost celého gangu. Ludvík Černý, přezdívaný Pacient nebo Mimísek, byl označen za hlavního vykonavatele vražd. Střílel do hlavy, jednou použil i výbušninu. Černý vinu nikdy nepřiznal a dodnes si pod novým příjmením Zámečník odpykává doživotní trest ve věznici Horní Slavkov v okrese Sokolov v Karlovarském kraji.
Karel Kopáč byl odsouzen na 21 let vězení, ale v roce 2004 se ve věznici v Kuřimi oběsil. Vladimír Kuna, v jehož sklepě oběti končily v sudech, byl propuštěn v roce 2013 a žije na svobodě. Irena Meierová si odseděla deset let za objednání vraždy vlastního manžela a vrátila se do Rudné už v roce 2002. Následně si změnila jméno a nakonec i bydliště. Petr Chodounský vyšel z vězení v roce 2011, změnil si jméno a dnes pracuje v sociálních službách s postiženými osobami.
Memento devadesátých let
Rudná u Prahy, kde se v jednom sklepě odehrávaly scény jako z hororu, je dnes klidným městečkem. Domy mají nové fasády a ulice působí obyčejně. Jen pamětníci vědí, co se v těchto zdech kdysi odehrávalo. Někteří přiznávají, že chodili do onoho sklepa ještě před odhalením gangu, třeba jen pro brambory.
Orlické vraždy se staly synonymem temných devadesátých let, kdy kriminalita bujela a hranice mezi podsvětím a byznysem byla tenká. Sudy, louh a mrtvoly na dně přehrady dodnes připomínají dobu, kdy lidský život mohl být snadno směněn za peníze a moc. Dobu, která se, doufejme, už nikdy nevrátí.
Zdroje: autorský text, iDNES, Novinky, Aktuálně