Nový film Jiřího Stracha se nebojí bolesti ani smíchu

| 3 min

Sdílet

Pět cizích lidí, jedno staré auto a cesta, která má skončit definitivně. Film Lajf režiséra Jiřího Stracha nabízí hořkosladkou jízdu na hraně černého humoru a existenciálního dramatu. Pod slupkou cynismu se skrývá citlivá výpověď o samotě, bolesti i naději, že život má smysl bojovat dál.

Nový film Jiřího Stracha se nebojí bolesti ani smíchu

Zdroj: Ivo Dvořák / © Česká televize

Podivná výprava na konec světa

Film Lajf vznikl ve spolupráci režiséra Jiřího Stracha a scenáristy Marka Epsteina, kteří se znovu potkávají u látky balancující mezi tragikou a jemným humorem. Příběh sleduje pětici lidí, kteří se neznají, přesto mají jeden společný cíl. Na internetu se domluví na společné cestě, jež má být jejich poslední. Každý z nich si nese vlastní důvody, bolest i tajemství, které se postupně odhalují v klaustrofobním prostoru oprýskaného auta.

Video k článku ZDE

Anonymní město se stává výchozím bodem podivné výpravy, jejímž skutečným cílem není jen fyzický konec, ale především konfrontace se sebou samými. Film si klade otázky po smyslu života, svobodě rozhodování i hranicích lidské odvahy. Přesto nepůsobí beznadějně. Právě naopak, skrze ostré dialogy a střety charakterů se postupně prodírá světlo naděje.

Auto jako šestý hrdina

Jedním z nejvýraznějších rysů filmu je jeho prostorové omezení. Polovina děje se odehrává uvnitř auta, které se stává plnohodnotným aktérem příběhu. Jiří Strach otevřeně mluví o tom, že šlo o velkou režijní výzvu. V uzavřeném prostoru není kam utéct, gesta jsou omezená a herectví se soustředí na tváře, oči a mikroskopické změny emocí.

Kameraman Martin Šec kvůli tomu se svým týmem vyvinul speciální technologii, která umožnila dynamické snímání interiéru. Kamera se pohybuje po kolejnicích na stropě vozu, čímž vznikají dlouhé, plynulé záběry bez nutnosti střihu. Auto navíc skutečně jede, je taženo po silnicích na speciálním valníku, což hercům nedává žádnou možnost úlevy. Texty se hrají v dlouhých blocích a emoce musí být přesně dávkované, aby film nezačal směřovat do patosu.

Pět tváří bolesti a vzdoru

Každá z postav přináší do příběhu jiný tón. Podnikatel Kamil v podání Jiřího Mádla ví, že ho čeká neodvratný konec, a odmítá ho pouze pasivně přijmout. Jeho vztek, ironie i fyzická bolest se promítají do každého dialogu. Mádl zde nabízí civilní, soustředěný výkon, který stojí na vnitřním napětí spíš než na okázalých gestech.

Jan Kolařík ztvárňuje recidivistu Troškára, muže obaleného rasistickými předsudky a agresí. Pod tvrdou slupkou se však skrývá zranitelná duše, která možná ze všech nejvíc touží po pochopení. Kolaříkova postava provokuje, irituje a zároveň překvapuje schopností empatie v klíčových momentech.

Slovenský herec Ivo Gogál hraje řidiče Gábora, tichého, dobrosrdečného muže, na kterého ostatní přenášejí svou frustraci. Jeho postava je citlivá, ukecaná, někdy tajemná a nejednoznačná. Právě Gábor se stává jakýmsi hromosvodem emocí celé skupiny.

Výraznou figurou je paní Bertoldová v podání legendární Božidary Turzonovové. Elegantní dáma s aristokratickým vystupováním střídá cynický humor s moudrým nadhledem. Je největším zdrojem ironie i nečekaného lidského tepla. Turzonovová dodává filmu noblesu a hereckou zkušenost, která dává příběhu hloubku.

Zrození herecké hvězdy

Nejmladší členkou posádky je mlčenlivá Pepé, kterou ztvárňuje Sophia Šporclová. Její postava je ztracená, nepochopená a uzavřená do vlastního smutku. Právě ticho a zdrženlivost dělají její výkon mimořádně silným. Šporclová, dcera slavných rodičů, zde potvrzuje, že nejde jen o známé jméno, ale o skutečný talent.

Jiří Strach ji obsadil už v předchozích projektech a otevřeně mluví o tom, že patří k nejvýraznějším hereckým objevům své generace. V Lajfu dokáže s minimem slov vyjádřit vnitřní chaos i bolest, která stojí za rozhodnutím odejít. Její výkon působí autenticky a zneklidňujícím způsobem zůstává v paměti.

Mohlo by vás zajímat: Rami Malek a Russell Crowe v bitvě o lidskost

Naděje navzdory temnotě

Lajf je film, který bolí, ale zároveň umí rozesmát. Cynismus se zde mísí s něhou a těžká témata nejsou samoúčelná. Jiří Strach a Marek Epstein nabízejí příběh, který se nebojí otevřít otázky smrti, eutanazie a lidského zoufalství, aniž by sklouzl k laciné provokaci. Závěr filmu naopak naznačuje, že i na cestě zdánlivě bez návratu může člověk najít důvod zůstat.

Lajf je především hereckým filmem, vystavěným na přesných výkonech, silných dialozích a odvážné formální koncepci. V českém kontextu jde o neobvyklý, ale mimořádně poctivý počin, který diváka nutí přemýšlet ještě dlouho po dojezdu posledního kilometru.

Nový film Jiřího Stracha se nebojí bolesti ani smíchu

Jak žije Leoš Mareš: Jeho luxusní penthouse je větší než domovy 4 průměrných českých rodin

Dáda Patrasová se zhroutila a nemohla zastavit pláč: Vše bylo v pohodě, dokud nepromluvil Peroutka!

Sedm kulí jako v Sarajevu, ale vedle. Davidová byla na střelnici nejhorší ze všech

Mamka si opět koupila zrůdu: Alice Bendová pobavila fanoušky bizarním vánočním stromkem!

Spánek a fáze měsíce: způsobuje úplněk nespavost nebo je to jen pověra?