„Ne zdi, ale mosty.“ Heslo poutníků křesťanské mírové organizace Pax Christi se v Jeruzalémě proměnilo v paradox. Italskému knězi Nandinovi Capovillovi byl zamezen vstup do Izraele. Jeho příběh ukazuje, jak těžké je dnes z Gazy mluvit o míru a svobodě.
Chtěl stavět mosty, nikoliv zdi, ale jednu velmi vysokou zeď mu do cesty postavili. Takto ve zkratce můžeme označit nedávnou zkušenost Nandina Capovilly, italského kněze působícího v benátské čtvrti Marghera, který se vypravil společně s dalšími patnácti poutníky do Jeruzaléma. Okamžitě po příletu byl Capovilla, jeden z účastníků pouti organizované italskou pobočkou hnutí Pax Christi, zadržen. Úřady mu oznámily, že mu byl odepřen vstup do země z důvodů týkajících se veřejného pořádku a bezpečí. Mezinárodní hnutí Pax Christi je známé svým nasazením pro ochranu lidských práv, mírovými iniciativami a podporou sociální, lidské, občanské a kulturní solidarity pro mír ve světě. V Itálii je jeho prezidentem zpravidla biskup nominovaný italskou biskupskou konferencí.
Skupina se vydala na cestu v rámci kampaně „Mosty, ne zdi“ pod vedením současného předsedy biskupa Giovanni Ricchiutiho, který posléze popisoval událost bezprostředně po příletu. Celá skupina prošla letištní kontrolou, až na Capovillu. Usměvavému knězi, jemuž jeho přátelé a farníci říkají familiárně „Nandino“, sdělili, že je mu odmítnut vstup do Izraele a okamžitě následovala jeho internace. Po sedmi hodinách byl propuštěn a posazen do prvního vhodného letadla, což v jeho případě znamenalo cestu přes Řecko a Frankfurt.
V knize Sotto il cielo di Gaza (Pod sluncem Gazy), kterou společně napsali Nandino Capovilla a Elisabetta Tusset, se otevírá svět plný kontrastů. Na stránkách ožívají příběhy mužů a žen, jejichž život se odehrává na hraně mezi nadějí a strachem, mezi bolestí a nezdolnou odvahou. Jednotlivé osudy doprovází modlitby Michela Sabbaha, bývalého latinského patriarchy Jeruzaléma. Capovilla dlouhodobě usiluje o mírové řešení pro obyvatele Gazy. Působí v hnutí Pax Christi a v minulosti též zastával úlohu národního koordinátora. Capovilla se oficiálně nedozvěděl důvody svého zadržení. Důvodem mohlo být jeho spoluautorství na zmíněné knize, ale také dlouhodobý zájem o palestinskou otázku. Biskup Ricchiuti se později vyjádřil, že zbylou skupinu poutníků překvapilo přísné zacházení s donem Nandinem. Byl odvezen jako zločinec, ačkoliv se o něm všeobecně ví, že je to pacifista.
Zadržení Capovilly je jedním z mnoha případů, kdy Izrael dává najevo, jak se vypořádává s těmi, kdo mluví až příliš kriticky a jak brání přístupu k informacím přímo z místa probíhajícího konfliktu. Před pár dny dokonce i americký prezident Trump prohlásil, že by byl rád, kdyby měli zahraniční novináři přístup do Pásma Gazy, a mohli se tak seznámit s humanitární situací. Izrael dosud povoluje vstup pouze s vojenským doprovodem izraelské armády, což pochopitelně neumožňuje nezávislé zpravodajství. Kupodivu se nad tím nepozastavují ani mnozí z těch, kdo se považují za bytostné demokraty. Lehkovážně prohlašují opatření za rozumné, protože přece jde o bezpečnost novinářů. Nepřipadá jim nijak zvláštní, že jedna strana konfliktu omezuje pohyb novinářů. Jako by si mysleli, že váleční reportéři nejsou obeznámeni s riziky své profese.
Nedávno Izrael zabil v Gaze pět novinářů televize Al-Džazíra. Přiznal, že na ně útočil záměrně, protože podle armády byl Anas Šaríf, korespondent Al-Džazíry, současně velitelem buňky Hamásu. Z Gazy mohou reportovat jen místní novináři, i když třeba pracují pro zahraniční média. Od začátku konfliktu bylo zabito v Gaze 230 novinářů a pracovníků médií. Různé novinářské organizace se opakovaně obracejí na Izrael a žádají, aby umožnil novinářům volný, nezávislý přístup do Pásma Gazy. Píšou, že jsou si dobře vědomi rizik zpravodajství z válečných zón, ale jsou ochotni je podstupovat, aby mohli přinášet věrohodná svědectví o válkách a dokumentovat jejich vývoj a dopad. Také čeští novináři a novinářky se obrátili otevřeným dopisem na prezidenta, vládu a celou občanskou společnost s apelem na okamžitý konec záměrnému trýznění hladem a cílenému zabíjení novinářů v Gaze Izraelem.
Zprávy z Gazy jsou nálepkovány jako tendenční a kontrolované Hamásem. Právě z tohoto důvodu by obhájci demokracie měli důsledně apelovat na Izrael, aby umožnil přístup zahraničním novinářům. Svobodná a nezávislá média jsou základem demokracie. Pokud má něco vzbudit otazníky a pochybnosti, jsou to především Izraelem praktikované restrikce vůči svobodě slova. Nandino Capovilla putoval do Izraele s poselstvím o smíření, o stavění mostu.
Iniciativa „Mosty, ne zdi“ se zrodila v roce 2004 v návaznosti na řeč sv. Jana Pavla II. při audienci palestinského premiéra Ahmeda Querei (Abu Ala), kdy zdůraznil potřebu smíření, odpuštění, nikoliv pomstu, „ne zdi, ale mosty“. Stejný motiv provázel celý pontifikát papeže Františka. Můžeme si proto klást oprávněné otazníky ohledně důvěryhodnosti zpravodajství kontrolovaného zemí, která má takové problémy se svobodou slova, že jí činí potíže i zcela mírové poselství snažící se o smíření a odpuštění.
Kdo není ochotný umožnit svobodné a nezávislé zpravodajství, vystavuje se vážnému podezření ohledně věrohodnosti poskytovaných informací.
Biskup Ricchiuti vzkazuje z pouti: „ Pokračujeme s odvahou, pevností a odhodláním a pokračujeme v naší cestě. Shalom, Salam. A doufejme v mír mezi těmito dvěma národy.“ Vyjádřil odhodlání dále pokračovat v dialogu a činit vnímavější vůči současné situaci Palestinců i další subjekty, aby se konečně zastavila válka.
Proboha!
In-lifestyle.cz|
GolfDigest.cz|
FAJNTIP.cz|
Žena.cz|
Sport - Aktuálně.cz|