CENTRUM.CZ > GrapesMag > 7. 6. 2025, 08:30

„Nemyslím si, že moje tvorba nyní bude plná palem, kokosu a moře,” tvrdí rapper Renne Dang známý také z reality show Survivor

Sdílet

Zdroj: GrapesMag

Renne Dang je český rapper, zpěvák a textař s vietnamskými kořeny, který se zúčastnil reality show Survivor Česko & Slovensko 2025. Své první texty začal psát už ve 14 letech a jeho skladby mu pomáhaly i v soutěži. V příštím roce ho čeká jeho doposud největší koncert ve Foru Karlín, kde bude křtít své nové album. Jaké chyby se v Survivoru dopustil? Jak probíhá jeho návrat na pódia po soutěži? A jaký je jeho postoj k duševnímu zdraví mužů?

Byla pro vás účast v Survivoru splněným snem, nebo jste zvažoval, zda nabídku přijmout?

Popravdě jsem nabídku dlouho zvažoval a nemohl jsem se rozhodnout, jestli do toho jít.

Myslíte si, že to známé osobnosti mají v Survivoru jednodušší, nebo naopak složitější než soutěžící z castingu?

Nemyslím si, že by podobná příslušnost definovala obtížnost Survivoru. Nicméně, jako „známá” osobnost jsem cítil tlak ze strany soutěžících z castingu – že si nezasloužím vyhrát. Stejně tak jsem cítil i tlak veřejnosti, co se ode mě očekává, když už je o mně nějaké povědomí. Netroufám si říct, která výchozí pozice to má těžší, nicméně každá trochu jiné.

V soutěži jste byl oblíbencem diváků. Vnímal jste sám sebe jako jednoho z favoritů?

Na místě a při natáčení jsem vůbec netušil, že mi doma fandí tolik lidí. Počítal jsem s tím, že rodina, přátelé a možná nějací fanoušci, kteří mají rádi moji hudbu a zároveň reality show, ale že ta podpora bude takhle obrovská, to jsem opravdu nečekal. Extrémně si toho vážím! Sám se divím, že jsem vydržel tak dlouho, ale zároveň člověk musí věřit tomu, že to vyhraje. Pokud tomu nevěří, tak už dávno prohrál.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: SURVIVOR ČESKO & SLOVENSKO: HRÁČ, OD KTERÉHO TO NIKDO NEČEKAL, ZAČAL INTRIKOVAT A ZNÁME SLOŽENÍ FINÁLOVÉ PĚTKY

V čem podle vás spočívala klíčová chyba, která vedla k vašemu vyřazení?

Mohl jsem mít lépe rozehranou sociální hru, lépe reagovat na vyřazení svých aliančních parťáků, ale jako klíčové vnímám, že jsem se velmi brzy ukázal jako komplexní hráč, a hlavně velice schopný řečník. A tak mě prostě soukmenovci nemohli nechat dojít do finále, abych nemohl říct svou cestu před porotou.

Do Survivoru jste šel s cílem poznat své fyzické i psychické hranice. Podařilo se vám to?

Podařilo. Zároveň jsem rád, jak jsem se s tím porval.

V letošní řadě jste objevil nejvíce skrytých imunit. Za co vděčíte tomuto úspěchu – intuici, štěstí, nebo systematickému hledání?

Myslím si, že je to kombinace obrovského štěstí, systematického hledání, napojení na přírodu a citu pro detail.

Jste známý jako rapper, zpěvák a textař. Jak jste se k hudbě dostal? Byl to vždy váš sen?

Své první texty jsem začal psát ve svých 14 letech a vždycky to pro mě byla moc hezká terapeutická seberealizace. Postupně jsem se začal vypisovat, a to mě vedlo dál k experimentování i s jinými hudebními žánry. Tvořit umění je můj celoživotní sen a cesta.

Šel jste do Survivoru s tím, že oslovíte širší fanouškovskou základnu?

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem při účasti v Survivoru nepřemýšlel i nad tím, že moji hudbu díky tomu pozná víc lidí. Primárně ta motivace ale byla vnitřní, a to najít hranice, získat nové zážitky a obrovskou zkušenost.

Promítla se zkušenost ze Survivoru i do vaší tvorby? Inspiroval vás pobyt v soutěži k novým textům nebo hudebnímu posunu?

Určitě se účast promítla do mé osobnosti. To znamená, že automaticky i do mé tvorby. Nemyslím si, že moje tvorba nyní bude plná palem, kokosu a moře, ale určité myšlenkové pochody, emoce a situace za tu dobu mě určitě inspirovaly i v tvorbě.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „NA OSTROVĚ JE ČLOVĚK SVÝM ZPŮSOBEM NESVÉPRÁVNÝ, NEMÁM DOSTATEČNOU SÍLU OBELHÁVAT LIDI,” ŘÍKÁ ÚČASTNICE SURVIVORU BÁRA ZAVADILOVÁ

Survivor je extrémně fyzicky i psychicky náročný. Měl jste s sebou v hlavě nějakou „vnitřní hudbu“ nebo text, který vám pomáhal vydržet v těžkých chvílích?

Během výdržových soubojů jsem si zpíval některé své skladby. Když to bylo delší, začal jsem dokonce celý playlist na koncerty. Často jsem taky chodil přemýšlet na pláž daleko od lidí, a tam jsem si zpíval nahlas. Vracel jsem se často ke skladbě Problémy v ráji nebo Nezavoláš.

V příštím roce vás čeká váš dosud největší koncert ve Foru Karlín, kde budete křtít nové album. Jak se na něj připravujete a co pro vás ten moment znamená?

Snažím se teď vrátit na pódia v plné síle. Čeká mě s kapelou několik letních festivalů, kde snad dostatečně potrénuji na Forum Karlín. Zároveň se ale musím i zavřít do studia a album tvořit, dokončovat. Mířit na takhle pro mě velký koncert je obrovská cesta a zároveň meta, kterou chci pokořit. Nikdy bych nečekal, že ten kluk ze sídliště, který si vypisuje svoje frustrace do textů, bude najednou stát před takhle velkým sólovým koncertem. Mám k tomu obrovskou pokoru, ale zároveň věřím tomu, že svým fanouškům navařím přesně to, co chtějí, a hrozně si to užijeme!

Po otci máte vietnamské kořeny. Jaký je váš vztah k Vietnamu? Cítíte se být víc Čechem, nebo Vietnamcem – nebo se to ve vás mísí?

Cítím se asi být více Čechem, ale snažím se vyhledávat vietnamské aspekty a tradice, abych nebyl „typickým” Čechem. Když jsem ve vietnamském prostředí nebo kolektivu, tak cítím, že ve mně ta kultura rezonuje a tíhnu trochu více ke své asijské stránce.

V minulosti jste veřejně promluvil o zkušenosti se sebepoškozováním. Co vás tehdy k tomuto jednání vedlo a co vám pomohlo situaci překonat?

Doposud mám trochu sebedestruktivní sklony, ale teď miluji život mnohem více než dřív. V pubertě jsem procházel zvláštním obdobím, odloučením, nepochopením, nevědomostí a beznadějí. To mě vedlo k tomu ventilovat ty věci jinak, než bych měl. Doteď mi na takové věci hodně pomáhá nejvíce sport.

V rámci kampaně Národního ústavu duševního zdraví jste otevřeně hovořil o duševním zdraví mužů. Co považujete za největší překážku v tom, aby muži o svých problémech mluvili?

Myslím si, že v mužích, a to obzvlášť ve starších generacích, posedává stále jakási falešná představa o tom, že by měli při spoustě situacích „zavřít hubu, kousnout se, polknout to a jít dál”. Něco to asi vyřeší, ale spoustu problémů bohužel ne. Mrzí mě, že obecně více mužů nemluví o tom, jak se doopravdy cítí jen proto, aby nepůsobili slabě.