Nejistá sezóna: Dva herci zemřeli po natáčení, třetí skončil na vozíku a film kompletně bez Cimrmana

| 3 min

Sdílet

Hořká komedie Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka Nejistá sezóna odhaluje zákulisí Divadla Járy Cimrmana a absurditu doby, která humoru nerozuměla.

Nejistá sezóna

Zdroj: FOTO:Jan Kuděla, Miloš Schmiedberger / distr. TV Nova

Hořká komedie Nejistá sezóna z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka z roku 1987 vychází z reálných zážitků členů Divadla Járy Cimrmana. Zobrazuje absurditu doby, která omezovala tvůrčí svobodu, a přitom vznikl jeden z nejosobnějších filmů české kinematografie. Film provází několik zajímavostí.

Film, který zrcadlil dobu i divadlo

Nejistá sezóna vznikla v atmosféře pozdní normalizace, kdy i obyčejný smích mohl být považován za podezřelý. Smoljak a Svěrák v ní zachytili fiktivní Divadlo starých forem, které se po čtvrtém stěhování snaží udržet humor i tvůrčí integritu navzdory schvalovacím orgánům a neustálým kontrolám.

Diváci tehdy poznávali mezi postavami skutečné členy Divadla Járy Cimrmana, i když jméno fiktivního génia v celém filmu nepadne. Autentické prostředí kulturního domu a scény ze zákulisí přitom působí jako dokument doby.

Reálné postavy, skutečné příběhy

Zdeněk Svěrák ve filmu ztvárnil vedoucího souboru Rybníka, Smoljak režiséra Kydala. Oba se ocitají pod tlakem, když úředníci vyžadují „pozitivní satiru“. Do filmu se promítla osobní zkušenost obou tvůrců. Scéna, kdy Kydal nepřijde na pohřeb kolegy, vychází z reality. „Láďa měl tehdy mladou ženu a byl na horách,“ řekl Svěrák s odstupem let. „A právě z té situace vznikla hláška: ‚Kluci, ale na pohřby bychom si měli chodit.‘“

Autenticitu podtrhlo i to, že některé postavy hráli skuteční zaměstnanci kulturního domu. Vedoucí divadla Markovou ztvárnila tehdejší ředitelka Strašnického divadla Jana Vokrojová, a v roli ředitele agentury se objevil bývalý barrandovský dramaturg Ludvík Toman, dlouhá léta obávaný funkcionář české kinematografie.

Tragédie po premiéře a prokletí filmu

Osudy herců poznamenala po premiéře řada nešťastných událostí. Jaroslav Vozáb, představitel Straky, zemřel pouhé dva dny po uvedení filmu. Rok nato odešel i Ludvík Toman, který si ve filmu zahrál postavu ředitele. A třetí z hlavních aktérů, Jan Kašpar, utrpěl krátce po natáčení těžký úraz pádem ze stromu a zůstal doživotně upoután na vozík. Přesto pokračoval v práci v divadle, kde jeho handicap využil Zdeněk Svěrák i ve scénářích dalších her.

Film tak dostal příchuť smutné symboliky. Jak později Svěrák řekl, „na filmu není znát, že vznikl před revolucí“. Tvůrci si totiž vyjednali, že do něj nebude zasahovat cenzura. Buď bude natočen přesně tak, jak si přáli, nebo vůbec.

Zajímavosti a drobné perličky z natáčení

Ve filmu lze objevit řadu detailů, které potěší zejména znalce Divadla Járy Cimrmana. Například ve scéně z kanceláře visí plakát „Jazz nad Odrą“ z roku 1977, jehož autorem je polský výtvarník Jan Sawka. Na dveřích šatny se zase objevuje cirkusový plakát „Klaun s nařaseným límečkem“ od Waldemara Swierzyho z roku 1970. Tyto drobnosti nebyly náhodné. Smoljak trval na tom, aby výprava působila věrně a nesla dobovou atmosféru kulturních domů 80. let.

Zajímavé je i to, že většina scén byla natočena „naživo“, tedy bez dodatečného postsynchronu. Smoljak tento postup zvolil záměrně, aby film působil jako autentické svědectví o práci divadelního souboru. Herci tak často reagovali spontánně, což dodalo snímku přirozený rytmus. „Natáčeli jsme přímo na místě, protože to filmu dodává dokumentární charakter,“ vysvětlil režisér v jednom rozhovoru. Díky tomu vznikly i improvizované momenty, které ve scénáři původně nebyly.

Kuriozitou je také změna některých replik. Ve scénáři měla postava Petra Boučka původně pronést větu „Vidíš a ty nás vždycky jebeš“, ta však byla při natáčení nahrazena mírnější verzí „Vidíš a ty nás vždycky péruješ“. Podobných úprav bylo více. Cenzura se sice do výsledku nevměšovala, ale tvůrci sami volili decentní řešení. A ještě jedna perlička: slavná hláška „A je po ptákách“ nevznikla z improvizace Ladislava Smoljaka, jak se často uvádí, ale poprvé ji použil Miloň Čepelka při alternaci v roli Hlavsy.

Odkaz, který přežil systém

Premiéra proběhla 1. dubna 1988, ačkoliv už předtím kolovaly fámy, že snímek byl zakázán. V kinech jej vidělo téměř čtvrt milionu diváků a dnes patří mezi nejvýraznější filmy, které přenesly cimrmanovskou poetiku na plátno.

Nejistá sezóna je film o přátelství, lidskosti a schopnosti smát se i v době, kdy to nebylo samozřejmé. Divadelní i životní příběhy se tu proplétají, jako by hranice mezi realitou a fikcí nikdy neexistovala.

Nejistá sezóna: Dva herci zemřeli po natáčení, třetí skončil na vozíku a film kompletně bez Cimrmana

Hezucký moderoval z nemocničního pokoje. Leoš, sestřičky i narážky na rakev vyvolaly pořádný rozruch

Čtěte, bavte se a vyhrajte 300 000 Kč: dnešních 10 článků pro váš los štěstí

Nesplnitelná podmínka z Hradu uvrhla Babiše do pasti. Advokát popisuje možné scénáře

Tetování místo slz: Tajsa a vzkazy, které jí pomohly přežít

Upadl někdo více? tápou v NHL. Reichlův synovec selhává, nově jako náhrada za Čecha