Marika (34): Dala jsem příteli ultimátum, že mě do pěti let musí požádat o ruku. Když tak neudělal, rozešla jsem se s ním

Sdílet

pokušení nevěra

Zdroj: Freepik

Když Marika začala s Jáchymem chodit, dala mu ultimátum, že si ji musí do pěti let vzít. Jenže Jáchym se stále k ničemu neměl. Nakonec Marika udělala zásadní rozhodnutí a dnes toho nelituje...

S Jáchymem jsme se seznámili v práci. Působili jsme na stejném oddělení a trávili spolu skoro každý den, takže se nikdo nedivil, když mezi námi přeskočila jiskra. Rozhodli jsme se ale na všechno jít pomalu, pořádně se poznávat a do vztahu jsme chtěli jít až ve chvíli, kdy si budeme jistí, že to oba myslíme vážně.

Zuzka (26): Když jsem náhodou uviděla tátovu novou přítelkyni, vyrazilo mi to dech. Je stejně stará jako já a navíc ji dobře znám

Dala jsem mu ultimátum

Na jednom prodlouženém víkendu, kdy jsme vyrazili na túru do lesa, se mě Jáchym zeptal, jestli už jsem připravená a budu jeho přítelkyní.

„Budu, chci s tebou chodit, ale má to jednu podmínku,“ přikývla jsem a Jáchym se zarazil.

„Jakou?“ zeptal se nechápavě. Takovou reakci asi nečekal.

„Moje podmínka je, že si mě vezmeš. Ode dneška do pěti let, pokud spolu pořád budeme, mě musíš požádat o ruku,“ vysvětlila jsem mu svou podmínku a on se na mě nechápavě podíval.

„A proč? Tomu nerozumím… proč bychom si měli stanovit, kdy bude svatba? Nemělo by to přijít přirozeně?“ zeptal se mě.

„Za pět let mi bude třicet dva, to už chci mít stabilní život, možná už i rodinu… a manželství je pro mě základ,“ vysvětlila jsem mu, „tak co? Jdeš do toho?“

Na vteřinku zaváhal, ale pak kývl hlavou a zasmál se.

„Samozřejmě! Miluji tě a chci si tě jednou vzít,“ popadl mě do náruče a dlouze mě políbil.

Mariana (27): Můj přítel si k narozeninám přál milování ve třech. Jen jsme se nedokázali shodnout na pohlaví

K žádosti se moc neměl

Myslím si, že měl za to, že na svou podmínku zapomenu, ale to se pletl. Každý rok, když jsme slavili výročí, jsem si v hlavě odškrtla imaginární datum. Když uběhl první rok našeho společného soužití, říkala jsem si, že je ještě brzo. Těsně před druhým výročím jsem se definitivně přestěhovala k němu a začali jsme spolu bydlet, ale prstýnek stále nebyl nikde.

Adam (28): Nastěhoval jsem se ke své přítelkyni. Když jsem vešel do tajné místnosti, vyrazilo mi to dech

Pořád to odkládal

Pár měsíců před třetím výročím jsem se ho zeptala, kdy mě má v plánu požádat o ruku. Při mé otázce se zarazil a pokusil se ji rychle smést ze stolu.

„Mariko, ještě mi to přijde brzo… bydlíme spolu jenom chvíli, nemyslíš, že bychom si na sebe měli víc zvyknout?“

„Doufám, že si pamatuješ, co jsem ti řekla ten den, co jsme spolu začali chodit,“ připomněla jsem mu jeho slib s vážným výrazem a on jenom protočil očima.

„Nebuď tak nedočkavá. Až přijde ten pravý moment, udělám to. Ještě je čas.“

Martina (34): Ztratila jsem zbytečně pět měsíců kvůli chlapovi, co už jednu rodinu měl. A zapomněl mi to říct

Prý měl zásnuby v plánu

Na naše čtvrté výročí nás vzal na krásnou exotickou dovolenou k moři, ale ani tam jsme se nezasnoubili. Nechápala jsem proč, už jsme spolu byli tak dlouho, neměla jsem pocit, že by se měl ještě o čem rozhodovat, a že by měl váhat.

Otázku svatby nadnesla na jedné rodinné oslavě moje máma. Naschvál jsem neodpověděla a otočila se na Jáchyma, co řekne. Jen pokrčil rameny.

„Ano, nebojte, požádám Mariku o ruku, až budu připravený. Jednou.“

Radim (37): Moje bývalá manželka mi dělá neustálé naschvály. Nepomáhají ani prosby, je to marné

Pět let uteklo jako voda a stále nic

Naše páté výročí se neodvratně blížilo a Jáchym ne a ne dostát toho, co slíbil. Trhalo mi to srdce, opravdu jsem ho milovala, ale jak se ono datum blížilo, uvědomovala jsem si, že mi není schopný dát to, co bych si představovala.

Pak nastal osudný den. Šli jsme do romantické restaurace, Jáchym měl oblek, držel v ruce velkou kytici. Dali jsme si dobrou večeři, příjemně si popovídali… ale všechno dobré jednou končí.

„Jáchyme, dneska to je pět let, co spolu jsme,“ začala jsem na konci večeře, když už jsme se chystali odejít, „bydlíme spolu, známe se přes sedm let, jsme tu pro sebe v dobrém i ve zlém… a i tak pořád nejsme svoji. Mám pocit, že náš vztah stagnoval v jednom bodu a neposouvá se kupředu.“

Andy (35): Na třídním srazu jsem zfackovala starého učitele. Na to, co mi tenkrát provedl v kabinetě, nikdy nezapomenu

Nechci být s mužem, co není ochotný se vázat

„Jak to myslíš?“ nechápal Jáchym, „vždyť se jako manželé chováme. Nechápu, proč je pro tebe svatba tak důležitá. Je to jenom formalita.“

„Když je to pro tebe taková formalita, proč sis mě už nevzal?“ opáčila jsem a intenzivně na něj hleděla, „jasně jsem ti řekla, co v životě chci. A ty jsi s tím souhlasil. Chci muže, který si po pěti letech nebude nejistý, jestli mi věnuje celý svůj život. Chci někoho, kdo se nebojí závazků.“

„Ale já se nebojím závazků,“ vyjel na mě, až se lidé od vedlejšího stolu ohlédli.

„Dobře… a požádáš mě teda o ruku? Teď a tady?“

Jáchym na mě chvíli hleděl a hledal slov. Nakonec mu z hrdla vyklouzlo prosté: „Ne, já… musel bych si to promyslet.“

„To jsem si myslela. Po pěti letech vztahu si nejsi jistý, jestli si mě chceš vzít. Promiň, Jáchyme, ale musíme se rozejít.“

Johana (25): Moje kamarádka sbalila muže, který se mi líbil. Nedokážu jí tuhle zradu odpustit

Udělala jsem dobře, že jsem ho opustila

Sama jsem nad svým rozhodnutím váhala, ale věděla jsem, že Jáchym si mě nikdy nevezme. Až moc se bál vázat a nedokázal mi dát jistotu, kterou jsem tolik potřebovala. Prvních pár měsíců jsem se opravdu bála, že jsem udělala chybu, ale pak jsem se seznámila s Jaroslavem. Jaroslavovi jsem dala zcela stejné ultimátum jako Jáchymovi, ale Jaroslav mě požádal o ruku hned na naše druhé výročí. Teď spolu máme krásného chlapečka a protože čekáme další dítě, stavíme společně domek. Jáchym naopak střídá přítelkyně jako ponožky a ne a ne se usadit – opustit ho bylo nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat.

Další příběhy ze života →

Petra (53): Své manželství jsem si musela vybojovat zpět. Dalo to práci, ale jsem za to ráda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.