Teprve tři roky po Mariině smrti na retrospektivní výstavě v roce 1919 se začala uměnímilovná veřejnost seznamovat s nádhernými díly této nadané malířky, která přišla na svět v roce 1840. Její dětství nepatřilo zrovna k nejšťastnějším. Otec brzy zemřel, matka se sice znovu provdala, ale i tak měla rodina neustálé finanční problémy a často se stěhovala.
Marie BracquemondováFoto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Marii to odmalička táhlo k malování, ale s lekcemi malby u jednoho starého malíře začala poměrně pozdě, teprve v sedmnácti letech. Přestože nechodila do žádné umělecké školy , musela mít prokazatelný talent, když dělala takové pokroky, že si troufla přihlásit jeden svůj obraz do proslulého Pařížského salonu . A ten byl akademiky přijat! Brzy poté byla představena slavnému malíři Ingresovi , který byl žákem uznávaného J.-L.Davida a vysoce ceněným portrétistou a malířem historických témat. Ingres sice neměl valné mínění o ženách-malířkách, přesto ji přijal do svého soukromého ateliéru. Nepobyla u něj dlouho. Brzy tu získala dobré renomé a vlastní zakázky z vyšších kruhů, takže ateliér opustila.
Po dvouleté známosti se v roce 1869 i přes nesouhlas své matky provdala za malíře a rytce Félixe Bracquemonda . Seznámili se v Louvru, kde Marie pořizovala kopie starých mistrů. Zpočátku to byla velká láska. Syn Pierre se narodil rok po svatbě a zůstal jejich jediným dítětem. Félix byl schopným portrétistou, ale brzy se našel coby rytec a leptař . Malování ho tolik nebavilo. Ani on neabsolvoval žádné umělecké školy, většinu svých znalostí a dovedností načerpal z knih. Od šedesátých let 19. století se jeho láskou stalo japonské umění , které ve Francii zpopularizoval.
Félix BracquemondFoto: Nadar, Public domain, via Wikimedia Commons
Pak získal místo uměleckého ředitele v keramické dílně Charlese Havilanda v Auteuil. Zaměstnal tu i Marii, která zdobila jídelní soupravy a velké keramické kachle. Pro světovou výstavu konanou v roce 1878 v Paříži vytvořila Marie Bracquemodová nádherný keramický nástěnný obraz o rozměrech 3 × 7 m se sedmi múzami umění a literatury. Získala tím zaslouženou pozornost a uznání. Mezi návštěvníky výstavy byl i Edgar Degas, který Marii nabídl, aby vystavovala s impresionisty. Po výstavě byl pavilon zbourán (tehdy nic neobvyklého, také Eifellovka měla být po určité době zbourána). Kam ale zmizel Mariin nástěnný keramický obraz, toto úžasné dílo, které známe jen z dobových fotografií? To nikdo neví…
Félix Bracquemond, Na terase vily Brancas (1876), lept. Vpravo Marie Bracquemondová, vlevo její nevlastní sestra.Foto: Félix Bracquemond, Public domain, via Wikimedia Commons
Marie sice několikrát od roku 1864 vystavovala na Salonu svá díla a považovala si toho, ale neméně ji těšil zájem i uznání impresionistů. Pod jejich vlivem se začala měnit i její malba na impresionistickou z původní ve stylu klasicismu. Výrazně ji ovlivnil svými barvami i postimpresionista Paul Gauguin, s nímž se nejdříve seznámil Félix, který pozval malíře domů na návštěvu. Pak začala Marie s impresionisty také vystavovat. Změna její tvorby se ale nelíbila jejímu manželovi, který se paradoxně s mnoha impresionisty znal a dokonce je podporoval. Svoji ženu ale chtěl vidět klasicky jako malířku zátiší, květin a portrétů, případně u zdobení keramiky. A tak doma docházelo k častým hádkám. Félix podle slov syna Pierra sice Mariino umění i talent uznával, ale žárlil na její úspěchy. Byla pro něj velkou konkurencí, a tak se Marie v zájmu zachování manželství i kvůli zhoršujícímu se zdraví v roce 1890 rozhodla, že přestane malovat. Jaká škoda! Jejími posledními většími impresionistickými obrazy byl portrét jejího syna a mladší sestry v zahradě v Sèvres a váza s kosatci.
Ukázky tvorby Marie Bracquemondové Foto: Marie Bracquemond, Public domain, via Wikimedia Commons
Jméno Marie Bracquemondové postupně upadalo v zapomnění, a protože většina děl se dostala do soukromých sbírek, přesně se ani neví, kolik děl tato umělkyně vytvořila. Podle poznatků z roku 1919 to bylo nejméně 81 obrazů a olejových skic, 34 olejomaleb, 23 kreseb a 9 leptů. Podle kunshistoriků jich ale bylo mnohem více. Zemřela v roce 1916, dva roky po svém manželovi. Dnes je považována za jednu z nejvýznamnějších žen-malířek 19. století. A když se náhodou objeví na aukci nějaký její obraz, je zaručeno, že padne astronomická částka. Škoda jen, že svůj talent nemohla tato nadaná a skromná žena déle rozvíjet…
VIDEO
Zdroj info: Roe Sue: Impresionisté: soukromé životy, Praha 2012, Hodge Susi: Stručný příběh žen v umění, Praha 2021
Související články