CENTRUM.CZ > Žena-in.cz > 5. 12. 2025, 13:00

Manželka mě vede k tomu, abych vypnul, ale moc mi to nejde, přiznal Michal Novotný

| 6 min

Sdílet

Rozhovor s Michalem Novotným, světově uznávaným fyzioterapeutem a kondičním trenérem, který po více než pětadvaceti letech práce s elitními sportovci, hollywoodskými herci i běžnými lidmi přichází s novou knihou Za hranice odolnosti. V ní shrnuje zkušenosti z praxe ATP i daviscupového týmu a nabízí návod, jak porozumět vlastnímu tělu, budovat skutečnou fyzickou i psychickou odolnost a naučit se číst signály, které nám tělo posílá ještě dřív, než začne bolet.

Michal Novotný

Zdroj: Se svolením Michala Novotného

Povězte mi, já jsem byla na křtu vaší knihy už minulý rok. Znamená to, že jste během dalšího roku napsal novou knihu. A čím je tato kniha specifická?
Každá moje kniha má svůj vlastní příběh. A tahle ho má samozřejmě také, a liší se od těch dvou předchozích. První knihu jsem psal tři a půl roku. Druhá vznikala společně s Karolínou Liškovou, takže to šlo rychleji, protože ji psala hlavně ona a já s ní vedl rozhovor. Mezitím jsem přednášel pro různé firmy o zdraví, bolesti, odolnosti a výkonnosti. A lidé z těch přednášek se mě často ptali, jestli to někde nemám sepsané. Tak jsem se rozhodl, že to udělám, ale ne formou nějakých fotokopií nebo lehkého tisku, ale formou knihy, kterou si vydám na vlastní náklady. Oslovil jsem Radka Petříka, který dělá nádherné ilustrace. Četl jsem knihu, kterou ilustroval, a vzal jsem si ji jako určitý podnět – snažil jsem se i své přednášky dělat způsobem, aby byly srozumitelné a vizuálně uchopitelné. Tak jsme spolu vytvořili spíš takový menší sešit s ilustracemi, kde chvíli mluvím o bolesti, chvíli o stresu, chvíli o výkonu, chvíli o doplňcích. Ten rukopis viděl Vyšehrad a chtěl z toho udělat plnohodnotnou, větší knihu. Původně měla být mnohem menší, ale když už to všechno bylo jednou napsané, pustil jsem se do rozšíření. Struktura byla v zásadě daná.

Co z toho tedy nakonec vzešlo?
Vznikl z toho průvodce pro každého, kdo chce být odolnější, fyzicky, psychicky i metabolicky. Je to návod. Je tam několik kapitol, které přesně ukazují, jak se v těchto třech oblastech zlepšovat. Jenže protože neexistuje univerzální rada, je třetí kapitola nazvaná Kotvení věnovaná samotnému čtenáři, může se zařadit do jedné ze sedmi kategorií, jako je výbušňák, vytrvalec, spalovač, skladovač, průzkumník… aby zjistil, kam patří, a na základě toho mohl využít konkrétní doporučení, fyzická, psychická i metabolická. Jsou tam i testy, protože univerzální rady nefungují, a já se snažím, aby si každý našel svou vlastní cestu. A protože jsem fyzioterapeut, tělocvikář i lektor, poslední část knihy věnuji právě pohybu. Jako tělocvikář tam dávám dvanáct cviků na posílení síly. Jako fyzioterapeut dvanáct cviků pro zdraví, ty, které nejlépe fungují na prevenci zranění. A jako lektor dvanáct způsobů, jak trénovat podle toho, kolik má kdo času, aby si každý našel vlastní recept. A jsou tam i QR kódy, když je člověk naskenuje, uvidí mě v aplikaci, jak daný cvik správně provádět.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Neviditelný zabiják v našich hlavách: Stres z věcí, které nemůžeme ovlivnit, pomalu ničí naše těla

Proč si myslíte, že je dnes téma bolesti tak aktuální?
Myslím, že dřív byla bolest součástí každodenního života. Ale jak plyne čas, lidé ji začínají vnímat jako něco negativního, aniž by si uvědomovali, že bolest k životu patří. Snaží se jí vyhýbat. Dostala se až do takového „černého“ světla, jako by byla něco zlého. Já ale říkám, že tělo k nám neustále promlouvá. Nejdřív tiše – únavou, ztuhlostí. Pak hlasitěji – poruchami spánku nebo změnami chutí. A když ho neposloucháme, začne křičet. Bolest je prostě způsob komunikace. V knize hned v první části popisuju, že pokud chceme růst, potřebujeme zažívat bolest. V posilovně i psychicky. Kdybychom nebyli vystavováni krátkodobému stresu, nemůžeme posilovat psychiku. Stejně tak sval a kosti rostou jen díky mikrozlomeninám a mikrotrhlinkám. To je jediný způsob, jak získávame odolnost – skrze „dobrou“ bolest. Ale je tu rozdíl mezi dobrou a špatnou bolestí. Dobrá je ta, kterou si „způsobíme“ sami – cvičením, během. Špatná je ta, která vznikne, když něco přetížíme, nebo když spadneme. Ta už vyžaduje péči.

Proč lidé začnou řešit své tělo až v momentě, kdy opravdu „křičí“? Proč neumíme naslouchat dřív?
To je přesně to, co se v knize snažím vysvětlit. Jak vnímat vlastní tělo? Jaké signály vysílá, než přijde bolest? Profesionální sportovci to umí skvěle, protože jejich tělo je jejich nástroj, fyzicky i psychicky. Každý elitní sportovec musí zvládat obrovský psychický i fyzický stres. Proč lidé reagují až v krizi? Protože zapomínáme tělo vnímat. Lidé jedí a zároveň se dívají do telefonu, takže ani nevědí, kolik toho snědli nebo jestli jim to chutná. Kvalitu spánku sledují v aplikaci místo toho, aby se ráno sami zeptali: „Jak se cítím?“ Technologie i způsob života vedou k tomu, že tělo neposloucháme. A to byl jeden z motivů, které chci knihou předat, aby se lidé naučili poslouchat své tělo, podobně jako profesionální sportovci. Vzít si z nich příklad.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Klíčem ke zdravému fungování těla je bloudivý nerv: Naučte se ho správně stimulovat a předejdete úzkostem i nadýmání

Stalo se vám osobně, že jste své tělo neslyšel?
Ano. Začal jsem ho opravdu poslouchat až po velkém úrazu, spadl jsem při kajtování z deseti metrů, rozlámal si celé tělo a potřeboval se rychle vrátit do fungování. Předtím jsem si myslel, že jsem nesmrtelný a všechny bolesti jsou normální. Po úrazu jsem pochopil, že bez spánku není regenerace, a bez kvalitního jídla není ani regenerace, ani dobrá nálada. Všechno je propojené.

Jste velmi vyhledávaný nejen sportovci, ale i lidmi ze šoubyznysu. Máte ještě kapacitu přijímat nové pacienty?
Pro mě je tahle práce radost, ať už jde o herce, sportovce nebo běžné lidi. I tady na křtu je spousta lidí, které běžně léčím. Mám tu třeba jednoho hasiče, který chodí na všechny moje křty. Oslovil mě s bolestmi zad, a jeho příběh je možná silnější než příběhy některých sportovců. Pomáhám tedy jak „obyčejným“ lidem, tak sportovcům a hercům.

Máte i „zlobivé“ pacienty, kteří vás přes veškerou snahu neposlouchají?
Takoví jsou. A s těmi se snažím dále nespolupracovat. Abych měl z práce dobrý pocit, musím vidět, že se pacient zlepšuje. A to vyžaduje jeho vlastní odpovědnost, že dělá cviky, drží doporučenou stravu, že se rozhodne pro určitou cestu. Pacient musí být aktivní součástí léčby.

A když se k vám někdo nedostane osobně, je kniha tím návodem, který vás může alespoň trochu zastoupit?
Ano. Po pětačtyřiceti letech praxe cítím potřebu pomáhat většímu množství lidí, nejen těm, které vidím naživo. Proto přednáším, nejdřív v Madridu na evropské univerzitě Real Madrid, od letoška i na Masarykově univerzitě. Ty přednášky a knihy jsou způsob, jak předat to, co vím – z výzkumů, z praxe, z práce se sportovci. Nic neprodávám, jen sdílím zkušenosti.

Vánoční období je pro vás určitě náročné. Šetříte si Vánoce na odpočinek?
Zatím moc neodpočívám, ale pro mě je důležitá rovnováha celý rok, nejen o Vánocích. Každý den se snažím pomáhat pacientům, ale zároveň být s rodinou a zároveň mít čas pro sebe, abych mohl dál fungovat. Každý den plavu a chodím do posilovny. A i kdyby mě někdo prosil, abych kvůli němu trénink zrušil, neudělám to. Rovnováha je základ. Takže každý den mám čas pro sebe, pro rodinu i pro pacienty. Na druhou stranu nemám dny volna, pracuji i o víkendech, o Vánocích.

Takže vy vlastně ani neumíte „nic nedělat“?
Učím se to. Manželka mě k tomu vede, abych se naučil vypnout. Ale zatím mi to moc nejde.

Manželka mě vede k tomu, abych vypnul, ale moc mi to nejde, přiznal Michal Novotný

Ranní show bez Hezuckého i Mareše. Rádio oznámilo, kdy proběhne poslední rozloučení

Uchvátila vyprodané O2 universum: těhotná Olga Lounová riskovala 6 metrů bez jištění

Let American Airlines 191 se zapsal do historie: Letecká katastrofa s 273 oběťmi se stala nejsmrtelnější na území USA

Žebříček aut, kterým se v ČR nejvíce stáčí kilometry: Na kterém místě se umístilo vaše? Úpravy tachometrů jako národní sport

Čestná salva změnila oslavu v děsivé inferno. Lidská těla v mžiku zuhelnatěla